Kery

Robot, co nosí sluneční brýle v noci

,,Jak je na tom?'' Zeptala se opatrně Natasha Steva, který stál opodál od Kery, která seděla zabalená v dece na gauči a dívala se do prázdna už asi několik hodin, byla jako manekýna, nepohla by se i kdyby vedle ní vybuchla bomba.

,,Ne moc dobře, takhle tam už sedí od doby co se s Tonym vrátili domů.'' Povzdech si Steve a společně sledovali Kery. Clint s Thorem šli prohledat místo kde se to všechno stalo, Bruce s Tonym prozkoumávali tělo a na Stevovi s Natashou zbylo sledování Kery.

,,Půjdu se projít.'' Zaskuhrala najednou, vstala a odešla, Steve už chtěl jít s ní, ale Natasha ho zastavila. ,,Nech ji jít, neboj se, v mobilu má sledovač, takže ji máme pořád pod dohledem.'' Ubezpečila ho Natasha, Steve se na vzdalující se Kery naposledy podíval, než nakonec dal na Natashiná slova.

Kery vyšla z budovy ven, pomalu se stmívalo, obloha byla zbarvena červánky a slunce se odráželo od oken budov. Chodníky se začaly čím dál tím víc plnit davy lidí, kteří odcházeli z práce, nebo právě naopak, šli do práce. Byl tam hluk, moc hluku, a to přesně Kery potřebovala, hluk a dav lidí, mezi kterými zapadne a bude se aspoň na chvíli cítit normálně.

Ani nevěděla kam má namířeno, šla tam kam ji táhl dav, plahočila se ulicemi New Yorku jako bludný Holanďan, když zahlédla menší karavan se zmrzlinou a muffiny na rohu jedné ulice. Lidi kolem toho procházeli bez povšimnutí, a tak tam Kery zamířila.

,,Dobrý večer, dala bych si dva kopečky té šmoulí zmrliny a banánový muffin prosím.'' Ohlásila svůj výběr Kery ženě jménem Abby, která měla své jméno na cedulce, a už ji jen pozorovala, jak všechny ty její pochutiny připravuje.

,,Poprosím vás o 12$.'' Řekla s úsměvem Abby a Kery si prohledávala kapsy, že si vytáhne peněženku...pak si ale uvědomila že si ji nechala v pokoji na stole.

,,A do háje...já nic u sebe nemám...hrozně se omlouvám.'' Řekla s omluvným obličejem Kery, která se už loučila s tím co pro ni Abby měla nachystané a že odejde s prázdnou.

,,Já to za ní zaplatím, a poprosil bych vás o totéž co tady slečna.'' Ozval se za jejími zády mužský hlas, když se Kery na toho samaritána otočila, zahlédla vysokého, velmi svalnatého muže s čepicí na hlavě a slunečnými brýlemi, přes které nešlo vidět nic...kdo nosí sluneční brýle když byla skoro tma? Byl snad slepej?

,,Tak...děkuju?'' Poděkovala lehce zmatená Kery, když si vzala svou objednávku. Ten divný chlap se na ni usmál a pokrčil rameny. ,,Nic to nebylo, šlo vidět že už jste tak měla špatný den, proč vám ho dělat ještě horší?''

Kery málem až z toho spadl muffin z pusy, konečně na ni byl někdo milý a nesnažil se ji pravděpodobně zabít.

,,To jste vážně ale nemusel, teď jsem vám dlužná a budu vám to muset splatit.'' Řekla když se společně rozešli směrem od karavanu na nejbližší lavičku.

,,To už vůbec, nic od vás nechci, opravdu.'' Řekl potom co si společně sedli, bylo to úplně na random, Kery ani nevěděla proč s ním ještě tráví čas, ale bylo hezké si s někým normálním povídat.

,,Asi jsem nezaslechla vaše jméno? Víte, abych věděla jak se jmenuje můj mesiáš co mi koupil mou dávku cukru.'' Zeptala se a podívala se na něj s menším úsměvem.

,,Oh, jasně, jsem James.'' Řekl a podal jí ruku, na které byla kožená rukavice, Kery tenhle člověk jenom mátl, v noci nosí sluneční brýle a v létě nosí kožené rukavice...možná měla ještě jednou přehodnotit s jakými lidmi se to vlastně stýká.

Když se jeho ruky dotkla, zjistila že to vlastně ruka ani není, na to to bylo moc tvrdé a i přes tu rukavici cítila chlad, taky to nebyl zrovna jemný stisk. Okamžitě šokem se svou rukou ucukla a párkrát zamrkala. James na ni chvíli nechápavě koukal, pak si ale uvědomil důvod jejího chování.

,,Ah, jo promiň, mám umělou ruku, omlouvám se jestli jsem moc stiskl.'' Sundal si svou rukavici, a Kery se tak naskytl pohled na stříbrnou ruku. Kery nemohla utišit svou zvědavost a tak se jeho ruky lehce dotkla, byla studená a hrubá, avšak pro ni to bylo to nejzajímavější v tom momentě... absolutně si neuvědomovala jak divná ta situace i tak byla.

,,Páni, ty jsi kyborg? To je mega hustý! Co dalšího umělého máš?'' Zeptala se ho, zatímco se zájmem ošahávala jeho ruku, James ji nechal a s uchechtnutím ji pozoroval.

,,Tak trochu, a umělou mám jen ruku, zbytek je zachovalý originál.''

Kery párkrát zamrkala a zastavila se v pohybu, okamžitě jí lehce zarůžověly tváře, čemuž se James upřímně zasmál, Kery ty úchylačko!

,,No ehm...j-jo jasně, dobře uhm...jo.'' Kery se ho okamžitě pustila a dojedla rychle svou zmrzlinu, nějakou dobu tak v tichosti seděli na lavičce, než Jamesovi zapípal mobil.

,,Ah, omlouvám se, ale už musím jít, musím si ještě něco zařídit.'' Omluvil se James a vstal. Kery vypadala že mu chce něco říct, ale James jí skočil do řeči.

,,Já jen, promiň, jak se jmenuješ? Nějak jsem tuhle informaci zajedl." Zeptal se s lehkým úsměvem, přišlo jí že James není zrovna člověk co se moc usmívá, tak jí ten úsměv přišel...hezký?

,,Kery...jmenuju se Kery.''

,,Kery? To zní trochu jak keridon.'' Pochechtával se James a Kery se uchechtla taky, tohle bylo poprvé co tohle někoho napadlo, ale když se tak nad tím zamyslela, vážně to tak znělo.

,,No, snad se zase někdy uvidím, Keridone.'' Ušklíbl se na ni James, nandal si rukavici zpět a rozešel se pryč, Kery ještě nějakou dobu po tom setkání seděla na lavičce s úsměvem na rtech, než se rozhodla se vrátit domů.

Po vstupu do A toweru ji Jarvis informoval že se všichni nachází v obýváku, Kery vešla do výtahu a zmáčkla tlačítko patra, který jí odvezl na místo určení, a už hned po otevření výtahových dveří zaslechla hluk.

,,Čaute, tak jsem doma, neuvěříte co se mi sta-" Zasekla se ve větě, dokonce i v pohybu, když zahlédla velmi povědomého černovlasého svalovce s jeho slunečními brýlemi na hlavě a odhalenou kybortskou rukou.

,,Eh?! Jamesi? Ty jsi mě sledoval?! Já to věděla že lidi co nosí sluneční brýle večer jsou magoři!'' Řekla Kery a schovala se za Tonyho, který na Kery nechápavě koukal.

,,Moment, ty se tady s magneťákem znáš?''

,,Budu dělat že jsem to oslovení neslyšel.'' Zamumlal James a dal ruku okolo Stevových ramen, se zájmem v očích se podíval na svého blonďatého přítele.

,,Steve neříkal jsi mi že berete do týmu takový typ lidí, co je její schopnost, nechat si platit jídlo od cizích lidí?''

,,Dobře, předtím jsi mi přišel fajn, teď mám chuť tě vzít tím květináčem Robokope.'' Řekla Kery, stále se schovávající se za Tonym a přes jeho rameno sledovala Jamese, stále nechápala co tam dělal.

,,Kery, jak si vzpomínáš, tady s Tonym jsme řešili návštěvu mého starého kamaráda z války, který se potřeboval někde na nějakou dobu zašít, no, rád bych ti představil Buckyho, Bucky, tohle je-"

,,Keridon, ano už jsme měli tu čest se seznámit.'' Řekl James, nebo Bucky, Kery už nevěděla jak mu říkat. No prostě ten typek se k ní přiblížil a tentokrát tou jeho lidskou rukou si s ní opět potřásl.

,,Doufám že to tu spolu nějak vydržíme, Kery.'' Mrkl na ni a Kery na něj civěla jak na svatýho archanděla Uriela. Byla si jistá dvěmi věcmi, že je neskutečně přitažlivý, a že s jeho přítomností se věci možná stanou více zajímavější než byly do teď.

Teď otázka jestli v dobrém nebo špatném slova smyslu.