Kery

Mother knows best

Kery byla odhozena na protější stěnu za obchodním domem, kam ji Susan, která si sundala nanomasku s tváří Pepper, odvedla. Když se Kery podívala na Susan, všimla si že její vždy tak zářivě blonďaté vlasy byly mdlé a nějakou dobu neopečovávané, modré oči byly podlité krví a černé kruhy jen dávaly jasně najevo, že nespala stejně jako Kery.

,,Dobře, nemáme tolik času, jedno po druhém.'' Řekla, z tašky si vytáhla injekci, kterou si bodla za krk, pak si sepla vlasy do drdolu a podala Kery skalpel, která na to šokem koukala a nepobírala co její nevlastní matka zkouší.

,,Mám za krkem ten podělaný čip, musíš mi ho odříznout a pak mi sešít krk. Vpíchla jsem si, no tobě nepomůže odborný název, prostě takovou látku která mi zpomalila průtok krve, takže neztratím toho tolik. Musíš být rychlá a pak mi to zašít.''

Vysvětlovala jí ve spěchu Susan, Kery jen vytřeštila na ni oči a pozorovala, jak se k ní otáčí zády a ukazuje jí na místo, kde ji měla proříznout krk.

,,ZBLÁZNILA SES?! Já tě nikam řezat nebudu!''

,,Pokud nechceš abych ti tady ležela jako jedna z mnoha lidí kteří kvůli tobě umřeli, uděláš to. Navíc, nemám nikoho schopnějšího v záloze komu bych to předala, takže jsi mi zbyla ty.'' Převrátila Susan oči a čekala na Keřin krok.

,,Myslela jsem že to může oddělat jen ta osoba která ti ho tam dala.''

,,Pff, těmihle blbostmi jen nakrmila ty děcka aby se nepokusily jí utéct, navíc, tady nejsou kamery, tady nás neuvidí.''

Kery měla v hlavě zmatek, jen ta představa že musela řezat do živého jí dělalo neskutečně zle, vždyť nedokázala uřezat ani kuřecí maso aniž by se jí z toho neudělalo zle! Ale jak řekla Susan, neměly ani jedna z nich na výběr, byla jediná která dokázala Susan pomoct.

Proto pevně sevřela skalpel, přistoupila k ní a lehce rozťesenou rukou se přiblížila k jejímu zátylku, čepelí se dotkla místa kam ji podle Susan umístili čip, a udělala tah dolů.

Jak řekla Susan, moc krve neteklo, takže najít ten čip nebylo zase tak těžké. Spíš jí dělalo problémy jak by ho vzala, aniž by porušila něco, co by zapříčilo výbuch a následnou smrt ženy.

Susan za celou dobu nepromluvila, zdálo se že napětím snad ani nedýchala. Ale jakmile uslyšela cinknutí malého kovovéjo čipu na zemi, všechno z ní spadlo a ona si nahlas oddechla.

,,Dobře, teď mi to zašij, všechno mám támhle.'' Řekla a nohou ťukla do igelitové tašky na zemi vedle ní. Kery si k tašce přidřepla a rozevřela ji, na sekundu se lekla té povědomé krabice, ale ignorovala ji a šáhla raději po jehle, niti a desinfekci.

,,A teď musíš extrémně-AU! To bolí!'' Cukla sebou Susan když jehla namočená v desinfekci projela její kůží. Kery nakrčila obočí a nastavila si Susanin krk opět tak jak byl předtím, aby mohla pokračovat.

,,Neboj se, měla jsem dobré známky ze zdravotnictví a vím co mám dělat, takže se nehýbej a nech mě to dodělat.'' Zamručela Kery a pevně ji chytla za rameno, aby se nehýbala a mohla dál v klidu pokračovat v práci. Susan se snažila dělat silnou, ale občas Kery zaslechla jak bolestně sykla nebo si potichu zanadávala.

Za jiných okolností by se tomu vnitřně smála, ale teď na smích nebyla vhodná doba.

Potom co skončila, si Susan lehce protřela zašité místo a na tváři se jí rozlil blažený úsměv, nebo spíš zákeřný úsměv.

,,To by šlo, dík. Tak, teď k tomu proč jsem tady.'' Vydechla spokojeně Susan, jakoby vyhrála něco, co zatím nevyhrál ještě nikdo...a vlepila Kery takovou facku, až se to rozhlehlo po celé ulici.