Kery

Rodina

Kery se rozeběhla ze dveří pryč. Všude kolem ní pobíhali lidé, ať už vědci nebo jiní. Zabočila za roh a dostala se do obrovské bílé místnosti, kde bylo až moc lidí, nebo spíš dětí, které se všechny podívaly na ni v moment kdy ona tam vešla.

Kery se šokem zastavila. Vypadaly skoro všechny stejně staré, některé byly ani ne pět let staré, ale bylo tam hodně dětí od šesti let a výše. Taky tam byly čtyři vychovatelky, nebo asi vychovatelky, každá z nich stála z jednoho ze čtyř východů.

Nemohla se ale touto zvláštností zaobírat dlouho, všimla si cedulí nad dveřmi, kde na jedné ceduli bylo napsáno 'Východ', Kery se rozeběhla tím směrem.

Chodby byly dlouhé, bylo tam mnoho zatáček, mnoho různých rozdvojek nebo křižovatky, kudyma se mohla dostat do jiných částí komplexu, přišlo jí to nekonečné, ale čím déle šla, tím hlasitější výbuchy a výstřely šly slyšet.

Dorazila až k velkým ocelovým dveřím, kde stála malá sedetiletá holčička, ručičkama se opírala o ty dveře a zpod jejích dlaní šla fialová záře. Měla u toho zavřené oči, čelíčko měla upocené ze soustředění, a vypadala že se hodně přemáhá aby se udržela.

,,Ahojky, co se děje? Co to děláš?'' Zeptala se dívenky opatrně Kery. Holčička se na ni koutkem oka podívala, vypadala že se jí chce brečet, ale statečně to vydržela.

,,Ti zlí lidé nás ohrožují, používám svůj štít aby nám neublížili.'' Řekla tichým a unaveným hlasem, její tvář byla povadlá a vyčerpaná, ovšem přesto byla odhodlaná všechno venku udržet co nejdál od toho co je vevnitř.

Kery na ni uchváceně hleděla, nevěděla jestli má být v úžasu, nebo v děsu, co takové malé dítě dokáže.

,,To děláš ty sama? Nemohla by jsi mě pustit ven? Promluvit si s těmi...zlými lidmi? Já je možná znám, takže bych mohla-''

,,To je dobré Kery, ona to udělá. Vedla sis dobře Kiro, můžeš se vrátit za ostatními.'' Objevila se Marie, položila ruce na ramena Kiry, jak se dozvěděla Kery, a Kira se na Marii usmála a dala ruce ze dveří.

,,Ty jsi Kery?'' Zeptala se jí holčička když už se chystala k odchodu. Když Kery přikývla, holčičce se rozzářily oči a pak se podívala na Marii.

,,Je to ona! Starší ségra, měla jsi pravdu, je fakt hezká. Zajímá mě jaké má schopnosti...'' Začala si blekotat pro sebe zatímco odcházela s jednou vychovatelkou, která na ni čekala. Kery ji nechápavě pozorovala dokud nezmizela, pak se podívala na Marii.

,,Ségra? O mladších sourozencích nepadla ani řeč. Pokud mi tu teď řekneš že všechny ty děcka co jsem viděla v té divno místnosti jsou moji sourozenci, budu se muset Morgany na něco vážného zeptat.''

Marie se uchechtla, avšak jí neodpověděla, pouze kývla hlavou ven.

,,Jdi než nám zničí laboratoř, neboj, budu s tebou. Tedy pokud to chceš samozřejmě, nemůžu se ti jen tak vnutit.'' Řekla rychle Marie když si uvědomila že se jí na to vůbec nezeptala. Kery se uchechtla a obrátila oči v sloup, ta žena se jí začala až moc zamlouvat.

Kery tedy udělala další krok ke dveřím, které otevřela pomalu dokořán. Světlo z vnějšího světa se jí dostal pomalu na odiv, což jí málem vypálilo sítnice ale po pár chvil mrkání si na to zvykla. Uvědomila si dvě věci podstatné věci, že do té doby neměla stále pořád tušení kde se nacházela, a taky zjistila proč jí je taková zima.

Byla někde na místě, kde byl samý sníh, kolem byly lesy, očividně hodně daleko od civilizace, a ona měla na sobě pořád jen šaty. Asi ji celou dobu hřálo mládí, něco co už Steve ani Bucky nezažijou.