Kery

Všední den? Co to je?

Od doby co se Pepper vrátila, a o všem se dozvěděla jistě všedním způsobem, bylo to...zvláštní, obzvláště pro Kery. Jistě, měla za tu dobu i ženskou společnost, ale tou byla jen Natasha, takže pro ni bylo zvláštní vidět i jinou ženu než rudovlasou špionku, a ke všemu někoho tak...normálního jako byla ona sama.

,,Dobré ráno Kery, dáš si lívance?'' Zeptala se Pepper když Kery vešla do kuchyně. Pepper měla kolem sebe zástěru, její nádherné blond vlasy stažené do culíku, a na kuchyňské lince měla už přichystané všechny ingredience na výrobu těch lívanců, vypadala tak uvolněně než když ji věčně vídala ve formálním oblečení a tak vážnou.

,,Páni, domácí lívance? Ty jsem neměla už dlouho, to víte, u nás doma se jede hlavně zdravá strava jelikož Susan nesnáší sladké a je alergická na laktózu.'' Řekla Kery když si stoupla vedle Pepper. S úsměvem vzpomínala na jejich služebnou Charlie, která jí jednou za měsíc vždy udělala domácí lívance když byla dítě, byla to její nejoblíbenější osoba v domě.

,,Kery už jsme o tomto mluvily, nemusíš mi vykat, brzy budeme rodina a není za potřebí, aby jsi mi do té doby musela pořád vykat.'' Řekla Pepper s lehkým úsměvem, přišlo jí to celé oslovování roztomilé.

,,Omlouvám se, takže, uhm, Pepper, s čím začneme jako první?'' Zeptala se opatrně Kery, když si uvazovala zástěru kolem sebe též. Pepper se jen nervózně uchechtla a podívala se po všem, co si vytáhla.

,,No, hehe, já moc lívance nedělám, většinou peču třeba koláče nebo tak, ale lívance jsem dělala jen jednou a nedopadlo to moc dobře, jak se mi to podařilo nedokázal pochopit nikdo.'' Řekla a Kery se uchechtla, vzala robota a začala dávat do jeho mísy věci na těsto.

,,Tak to budeš potřebovat asi malou pomoc že?'' Řekla a ikdyž se Pepper snažila pomoct, po nějaké době jen stála bokem a sledovala Kery, jak doslova tančí v kuchyni. Předtím viděla v Keřině tváři jistý stín, který tam viděla už od doby co ji poznala, ale když ji tak pozorovala při věcech které ji očividně jdou nebo je baví, jakoby ten stín v okamžiku zmizel a nastal mír.

,,Voila, jedna porce pro jednu úžasnou ženu.'' Řekla Kery po nějaké době, když dozdobila její lívance polité smetanou, s krásně upravenou šlehačkou a ovocem. Vypadalo to vážně dobře, Pepper se po jediném pohledu sbíhaly sliny do úst.

,,Wow, to vypadá vážně skvostně, to jsi se naučila sama?'' Zeptala se se zájmem Pepper když si dala první sousto, a blahem přivřela oči, nevidící Keřino začervenání.

,,Charlie, jedna naše služebná co mi dělala zároveň i chůvu když jsem byla menší, mě to naučila. Naučila mě toho hodně, ale tyhle lívance byly to úplně první.'' Řekla Kery když si sama nachystala svou porci. Pepper zamyšleně nakrabatila obočí, přišlo jí že to byla asi jedna šťastná vzpomínka kterou ve svém životě zažila.

,,Aha, tak jí potom musíš říct o recept, protože tohle teď budu taky dělat, tedy pokud se mi to opět nespálí.'' Zasmála se Pepper, očekávající stejnou reakci od druhé osoby, ovšem přišel jí jen smutný úsměv na oplátku.

,,Promiň Pepper, ale Charlie jsem neviděla už tak deset let, potom co ji můj otec vyhodil kvůli Susan, které chtěla jen Charlie udělat něco dobrého na zub. Bohužel nevěděla že nemůže laktózu, a když to dala Susan, začala Charlie obviňovat z toho že ji chce zabít a donutila mého otce aby ji vyhodil.''

Řekla Kery a Pepper neměla slov, ta Charlie byla očividně další nejdůležitější osoba v jejím dětství kterou měla, a musela o ni přijít, musela být v tom domě plném chladu a bezcitnosti sama, a to nebohou Pepper drásalo srdce.