Beauty & the Beast

sept

Jack

S Ryanem jsme si sedli do své zadní lavice a čekali, až začne hodina. Celou tu dobu po nás holky koukaly a špitaly si něco. Bylo to docela uklidňující, být zase zpátky v lavici.

Zazvonil zvonek a v tu chvíli se do třídy přiřítila učitelka. Ta jediná učitelka na celé škole, která chodí vždy na čas. Je to strašná píča.

Najednou někdo zaklepal na dveře a dovnitř přišly dvě holky. Jessica a nějaká brunetka, které jsem neviděl do tváře. Jessica se šla posadit do lavice vedle nás zatímco brunetka tam pořád jen tak stála.
"Tak žáci, máme tady novou studentku. Nechceš nám o sobě něco říct?" Řekla svým pisklavým hlasem učitelka. Brunetka se váhavě otočila směrem k nám a mně okamžitě přišla povědomá. Jako bych jí už někde viděl.

"Ehm. Jmenuji se Belle Dawson a nedávno jsem se přistěhovala ze Severní Dakoty." Řekla nervózně a vydala se za kamarádkou. Prošla kolem mě a upřeně se na mě dívala. Jakmile jsem si jí pořádně prohlédl, poznal jsem jí. To byla ona. Ta záhadná sexy dívka z té párty.
Jen na ní bylo něco hodně jinak. Namísto nepřirozeně modrých očí měla čokoládově hnědé a místo kouřových stínů jen řasenku.
Vypadala nádherně, a přirozeně. Neměla na obličeji paštiku, a to se mi strašně líbilo. Neměla typicky modré oči a nepřirozeně blonďaté vlasy, ale dlouhé vlnité hnědé vlasy a čokoládové oči. Nesnažila se ze sebe dělat topmodelku, jen chtěla přežít den ve škole.
Říkal jsem že v lidech umím číst, nebo ne?

~ ~ ~

"Anno, můžeš mi říct, kdy se konala občanská válka? Když už tak horlivě komunikuješ se svou kamarádkou?" Řekla naštvaně učitelka. Nikdo jí tady neposlouchal a ona si vybrala zrovna novou holku, na které by si vybila vztek. "1861 až 1865. A jsem Belle." Řekla s ironickým úsměvem.
Učitelka si jen odfrkla a dál pokračovala ve výkladu. Tentokrát už se smířila s tím, že ji prostě nikdo neposlouchá.

Zanedlouho potom hodina skončila a všichni se začali zvedat. Belle se zvedla a mířila si to přímo ke mně. "Máš můj řetízek." Řekla bez pozdravu. "Tak on je tvůj?" Uchechtl jsem se. "Prosím, vrať mi ho." Řekla a koukala se mi přímo do očí. Vůbec se nebála. Nepodlamovaly se jí kolena, ani se jí nezadrhával hlas. Tohle byl nezvyk. "Co za to?" Pousmál jsem se koutkem rtů. "Na den si se mnou budeš moct dělat co jen chceš." Navrhla po chvíli přemýšlení. Hlavou mi v tu chvíli proběhlo několik hříšných myšlenek, ale všechny jsem je zahnal pryč.
"Platí. Ale vrátím ti ho až potom. To víš potřebuju pojistku." Pokýval jsem si s ní rukou a díval se, jak i s Jess odchází pryč z učebny.

"Páni chlape. Tak tys vyhrál loterii." Řekl Ryan a já se na něj zmateně podíval. "Ta její prdelka? Eehhhhmmmm jak ta je dobrá." Pochvaloval si a já jsem mu vrazil facku. "Moje prdelka. Takže zapomeň." Zvedl jsem se a vydal se do učebny s číslem 632 na hodinu biologie.

~ ~ ~

Vylezl jsem z učebny a rovnou se vydal do kantýny na oběd. Podle lístku máme dneska na výběr buď pizzu, makaróny se sýrem nebo kuřecí salát. Taky to podle toho vypadalo. Skoro všechny holky si vzaly salát, normální lidi pizzu a sebevrazi si vzali makaróny se sýrem. Proč sebevrazi? No, pokaždé se tam najde vlas, nehet, a jednou dokonce i zub.

Já jsem si vzal, jako normální člověk, pizzu a sedl si k jedinému prázdnému stolu. Všichni kluci mají teď chemii, takže jsem tu sám.

"Můžu si přisednout?" Zeptala se opatrně Belle. Má takový specifický parfém, který voní po jasmínech. Proto jsem jí poznal.

"Pro mě za mě." Řekl jsem a zakousnul se do pizzy. Dneska se jim teda moc nepovedla.
Přisedla si ke mě a porozhlédla se po kantýně. "Právě jsi mi zachránil prdel." Řekla po chvíli. Podíval jsem se nechápavě na místo kde se koukala a ihned jsem pochopil, co tím myslela. Jediný stůl s volným místem byl u Barbín. Alias, jako by je všechny prohnaly přes Barbie Land.
"Není zač." Řekl jsem a podíval se na její talíř. Měla na něm Pizzu. Ne salát, ale pizzu.
Nezvyk.

"Ty sis nedala salát?" Zeptal jsem se jí. "A proč bych měla?" Odpověděla nechápavě. "No já jen že člověk s takovou postavou si musí většinou hlídat, co jí." Řekl jsem. "Ne že bych se chtěla vychloubat nebo tak něco, ale tuhle postavu mám danou geneticky. Takže o tohle se starat nemusím." Zakývala rameny a zakousla se do pizzy. Tohle mě hodně překvapilo. Vím že genetika umí divy, ale tyvole! Jestli že má tuhle postavu od přírody tak, to se na ní bůh hodně široce usmál.
"Tak to hlavně neříkej támhle těm. Jinak skončíš prokletá a bez vlasů." Řekl jsem a odložil svůj tác na stranu. Ta pizza je tvrdá jak kdybych kousal kamení.

"Díky za radu, ale už budu muset jít. Za chvíli mi začíná další hodina a nechci si na tomhle vylámat zuby." Rozloučili jsme se a vydali se každý vlastní cestou.

Celá tahle chvíle byla zvláštní, ale vlastně skvělá. Povídat si o tom kdo koho přefikl a kdo poslal nahé fotky je sice zábava, ale ne pořád.