Beauty & the Beast

dix-sept

Jack

Potom co jsme se prodrali davem puberťáků a mým rozdrcením ruky, dorazili jsme k mým přátelům.

"No páni chlape, co to máš za pěknou prdelku."
Řekl přiopile Steve a sjel si Belle pohledem od shora až dolů. V tu chvíli jsem měl chuť mu rozflákat ksicht o stůl.

"Ještě jednou řekneš něco podobného a zakroutím ti krkem." Řekl jsem chladnokrevně.

Všichni se semkli víc k sobě, abychom se s Belle mohli posadit.
My jsme tak udělali a rovnou se chopili půlek, které už nám někdo stihl nalít. Belle na chvíli zaváhala, ale potom to do sebe stejně kopla.

Celá se otřepala a na obličeji se jí zjevila znechucená grimasa. Nešlo se tomu nezasmát.

"Fuj! Co to sakra bylo?" Zašeptala mým směrem. "Nemám nejmenší ponětí." Zašeptal jsem zpět a otočil jsem pohled zpět ke stolu, mezitím co jsem jednu ruku přehodil přes její ramena.

~ ~ ~

Nějakého idiota napadlo hrát nějakou pitomou hru, kdy buď řekneme pravdu, tajemství anebo si dáme panáka.

No dopadlo to tak, že jsme všichni skončili přiopilí a s informacemi, které jsme opravdu nepotřebovali vědět.

"Na řadě je Belle. A protože toho o tobě moc nevíme, tak nám řekneš nějakou pravdu."
Řekl Steve, který měl v telefonu kolo štěstí.

"Ale mě nic nenapadá!" Zapištěla. "Ale noták, musí tady být něco, co o tobě nikdo neví!"
Na chvíli se zamyslela a potom se na mě podívala, jakoby žádala o svolení.
Mírně jsem kývnul hlavou a ona se opět otočila směrem k ostatním.

"Ve skutečnosti se nejmenuju Belle." Vykoktala ze sebe najednou a mně se zadrhl dech.

Cože?!

"Ono je to složité, ale zkusím vám to vysvětlit ve zkratce. Moje pravé jméno je Anna, ale od malička mi všichni říkali Belle. Pořád jsem koukala na Krásku a Zvíře, nosila jsem žlutou barvu a prostě jsem tím byla naprosto posedlá. No a to se mnou zůstalo až do teď. Nikdy mi nikdo neřekl jinak než Belle a tak jsem si to v patnácti letech nechala legálně změnit na Anna Belle Dawson. Jako úctu k rodičům jsem si Annu pořád nechala, ale je to spíš jen symbolicky."
Domluvila a já jsem byl kompletně beze slov. Prostě mi došla.

Všichni u stolu měli na obličeji podobný výraz jako já.

Belle se obrátila mým směrem a v tu chvíli jí zamrznul obličej. Chtěl jsem se podívat, co jí tak vyděsilo, ale zarazila mě.
"Jde si pro nás ďábel." Zašeptala a otočila se ke stolu. Popadla svojí půlku a kopla do sebe alkohol.

"Ahoj! Jacku! Belle! To je ale náhodička!" Zapištěla mi do ucha Meredith.

Jak se sem kurva dostala?!

Natáhl jsem se pro svou už připravenou půlku s alkoholem a kopnul to do sebe.
Tohle za střízliva nepřežiju.

"Víte, že byste neměli tolik pít? Vede to k alkoholismu." Poučovala nás Meredith a já jsem měl chuť jí prohnat hlavu přes větrák.

"No, ve tvé přítomnosti už se za střízliva fungovat nedá, takže nemáme na výběr. Ale jestli nás chceš ušetřit závislosti na alkoholu, vůbec bychom se nezlobili kdybys odešla." Zakývala Belle rameny a položila půlku na stůl.

Poprvé za tento večer jsem se Meredith podíval do obličeje a musel jsem se udržet nesmát.
Byla rudá jako rajče. S hodně tlustou vrstvou tvářenky.

"Páni! Kočička má drápky. Co na nás vytasíš příště? Nějakou tu tvojí knížku? Nebo snad jednu z těch tvých bezďáckých mikin? Už se strašně bojím!" Začala se jí vysmívat Meredith.
Zatínal jsem už ruce v pěst a byl připravený ji bránit, ale Belle se na mě podívala stylem 'Já to zvládnu' a tak jsem trochu povolil.
Ale jen trochu.

"Neboj se Meredith, alespoň mám narozdíl od tebe charakter. To víš, ne všichni mají přednosti z plastu." Vytasila na ní svůj nejlepší úsměv.
Meredith zrudla ještě víc a přísahám, že se jí i kouřilo z uší.

"Alespoň mám u něj šanci, narozdíl od tebe."
Meredith si vymyslela další trapnou výmluvu a tahle se mě dotkla.

"Vážně?!" Zasmál jsem se a naklonil jsem se k Belle. Přitiskl jsem se na její rty a předvedl ten nejvěrohodnější výhryz lidstva.

Předvedl?

Belle automaticky spolupracovala a rovnou i s jazykem. Usmál jsem se, neboť jsem na sobě cítil pohledy všech přítomných.

Když jsme se od sebe po nějaké době odtáhli, Meredith už si to naštvaně oddupávala pryč.