Beauty & the Beast

quatorze

Belle

"Mami?!" Zakřičela jsem přes celý dům, mezitím co jsem vybíhala schody do druhého patra.

"V ložnici!" Uslyšela jsem a rovnou se vydala za ní. Přiběhla jsem tam tak rychle, až jsem si málem nabila hlavu do futrálu od dveří.

"Copak potřebuješ zlato?" Zasmála se. Skládala zrovna oblečení na posteli. "Jsem pozvaná na párty a nemám co na sebe." Oznámila jsem jí a posadila se na tu obrovskou postel vedle ní.

"Vždyť jsi nedávno utratila hromadu peněz za nové oblečení." Vytkla mi a já jsem se jen nevinně usmála. "Ale ne nic na párty. Nepředpokládala jsem že by mě někdo pozval." Zakývala jsem rameny. "Dobře, tak se podívej tady do těch krabic. Je tam spousta oblečení z doby, kdy jsem chodila na střední školu. Chtěla jsem to darovat, ale možná si z toho něco vybereš." Ukázala na krabice v rohu místnosti.

"Děkuju!" Zapištěla jsem a popadla ty tři velké krabice. Nějak jsem je dotáhla do svého pokoje a jednu po druhé je otevírala. Bylo v tom tolik oblečení, že jsem se v tom doslova topila. Byly tam bundy, svetry, asi desatero kalhot, topy, sukně, šaty a tak podobně. V hlavě už mi nabíhalo tolik možností a nemohla jsem se dočkat, až to začnu nosit.

Nakonec jsem se tím vším po třech hodinách prohrabala a roztřídila to. Na jedné hromadě byly věci, které se mi nelíbily, na druhé byly rozpadlé a zničené věci a na třetí to, co si nechávám.

To, co se mi nelíbilo jsem poskládala zpět do krabice a zanesla ji dolů do předsíně.

Když jsem procházela okolo kuchyně, nemohla jsem odolat té omamné vůni, která se z ní linula. Nenápadně jsem nakoukla dovnitř a uviděla tátu, jak i s Katy kuchtí večeři.

Popadla jsem lžíci a rychle přiskočila k hrnci, nabrala jsem si trochu omáčky a rychle zase odběhla. To už se na mě totiž táta hnal s utěrkou.
"Mazej od toho!" Zakřičel. Strčila jsem si tu lžíci do pusy a v tu chvíli mi začaly mé chuťové pohárky tančit radostí.
Bylo to skvělé. A taky jsem od oběda nic nejedla.

Zahodila jsem lžíci do dřezu, pochválila jim omáčku a vyskákala schody zpět nahoru. Rychle jsem si vše poskládala do šatny, aby mamka nevyváděla a začala jsem přemýšlet nad svým outfitem.

Nenapadlo mě ale nic moc dobrého, tak jsem otevřela Pinterest a začala hledat.

Nakonec jsem si z toho něco poskládala a celá nadšená se hnala dolů na večeři.

~ ~ ~

"Hádej co!" Zapištěla mi do ucha Jessica, minutu po tom co jsem vešla do školy. "Co?" Zeptala jsem se zvědavě. "Prý se bude konat jedna univerzitní párty, na kterou jsou pozvaní ti sexy kluci." Řekla a já jen protočila očima. Nic co bych už dávno nevěděla.

"No a?", "Jack tam prý pozval nějakou neznámou holku místo Meredith. Pěkně z toho soptila, když se to dozvěděla." Uchechtla se.
Koutky rtů mi automaticky vyletěly do úsměvu.

"Škoda, že to nejsme my, koho pozval." Posmutněla a povzdychla si.
"Teda, chápu že nepozval tebe. Jsi tu nová, nikoho neznáš a ani nejsi jeho typ. Ale přijde mi že se o mě poslední dobou víc zajímá."
Řekla a v jejím výrazu tváře šlo poznat, že toho ihned začala litovat.

"Jak to myslíš?" Zeptala jsem se. Snažila jsem nedat najevo, jak moc se mi v žilách začínala malinko ohřívat krev. "No, nikomu se nelíbí brunety. Je to takové nudné. Jsi přesný opak toho, co se na ženách chlapům líbí. Jsi malá, tmavovlasá a stydlivá. Kdybys zkusila jít na blond, moc bys zkrásněla." Řekla a mně se v tu chvíli začala krev v žilách doslova vařila. Na jazyku jsem měla tolik slov, co bych jí řekla, ale ani jedno tuhle situaci nevystihovalo dobře.

"Takže mi tím chceš říct, že jen protože nemám nudně blonďaté vlasy, modré oči a nevymetám každou párty v okolí jsem odpudivá?"
Řekla jsem s nenávistí v hlase. "Ne, jen ne tak atraktivní pro muže." Zakývala rameny.

V tu chvíli jsem si všimla, že jsme středem pozornosti na celé chodbě. "Kde sakra jsme? Ve  čtyřicátých letech nebo co?"

V tu chvíli se mi okolo pasu omotaly dvě velké dlaně.
"Krásko, za chvilku nám začíná psychologie." Zabručel mi do ucha silný hrubý hlas, patřící jen jednomu muži.

Jack

Automaticky jsem se k jeho hře přidala. "Však už jdu, jen to tady rychle vyřeším." Zasmála jsem se a podívala se na Jessicu. Ten výraz v její tváři jsem si vytetovala do paměti.

"Jdi do prdele Jessico." Poslala jsem jí tam, kam ani slunce nedosvítí a otočila se k Jackovi čelem.
Přilepila jsem se mu na rty a užívala si onen hraný polibek, dokud ještě trvá. Jack automaticky spolupracoval a stejně tak jako já, si tuhle chvíli velice užíval.

Přece jen, právě na nás udiveně koukala polovina školy, včetně holky, která mě urážela před všema, jakoby nic.

Po tom, co nám došel vzduch jsem se od něj odtáhla a ruku v ruce jsme se vydali do učebny s číslem 375..

Psychologie čeká.