Beauty & the Beast

treize

Jack

Vystoupil jsem z auta a přehodil si přes rameno svůj batoh.

I když jsem už z dálky viděl svou skupinku, jen jsem je přešel a šel rovnou do školy. Dnes nemám na pozornost ani přátele vůbec náladu.
Hlavně po včerejšku. Pořád nemůžu uvěřit tomu, jak moc si s Belle rozumíme. A to si nejsme vůbec podobní.

Nechápejte mě špatně, mám své přátele rád, ale prostě chci dnešek přežít se sluchátkama v uších a vlastní myslí.

Na tom není nic špatného ne?

Na chodbě jsem zahlédl u skříněk Belle s Jessicou a automaticky se mi vykouzlil úsměv na tváři. Z části, protože jsem rád viděl Belle a z části, protože měla stejně na hovno náladu jako já. Což se nedalo říct o Jessice.

Pořád jí něco hučela do ucha a hrozně při tom křičela. Já být na místě Belle, už by proletěla oknem.

Posadil jsem se do lavice a zastrčil si do uší sluchátka. Vytáhl jsem si na stůl notebook s učebnicí a čekal, až přijde učitel.

Každou středu začínám s angličtinou, protože je to nejjednodušší předmět.

Podíval jsem se do dveří a uviděl Jessicu, jak něco zase hučí Belle do ucha. Ta jen nepřítomně přikyvovala a zasedla lavici hned vedle mě. Samozřejmě si Jessica musela sednout hned vedle ní, za což Belle moc ráda nebyla. Soudím podle jejího výrazu.

Naklonila se k batohu a zastrčila si pramínek vlasů za ucho, poněvadž jí padal do obličeje.
V tu chvíli jsem si všiml malého bílého sluchátka, zastrčeného v jejím uchu.

Zasmál jsem a otočil se zpět k tabuli, kde už stál učitel. Na chvíli jsem si vypl písničky, abych zjistil, jestli dneska budeme probírat něco zajímavého.
Bohužel ne.

Vytáhl jsem si z kapsy telefon, povypínal všechny vyzvánění a zapnul si tichý režim.
Otevřel jsem aplikaci Zprávy a napsal Belle rychlou zprávu.

JÁ: Konečně už zmlkla.

Odkazoval jsem tím na Jessicu, která dostala jasný příkaz držet zobák přímo od učitele.

KRÁSKA: To neříkej. Zas tak hrozné to není.

Odepsala po chvíli a podívala se na mě.

JÁ: Cítím v tom ale.😌

KRÁSKA: Mám z ní hlavu jako pátrací balón.

Přiznala a já jsem se držel, abych se na celou třídu nerozesmál.

V tu chvíli mi ve sluchátcích dohrála poslední písnička v playlistu.
Chvíli jsem se snažil najít něco dobrého, ale marně.

Pak jsem si ale vzpomněl, že Belle má v uších taky sluchátka a že nejspíš má i svůj playlist.

Strašně by mě zajímalo, co poslouchá za písničky.

JÁ: Skončil mi playlist☹️, nemáš tam něco poslouchatelného?

Zkusil jsem své štěstí.

Chvíli to trvalo, ale nakonec mi poslala QR kód, přes který jsem se automaticky připojil na její Spotify playlist.

KRÁSKA: Vyber si😘

Přišla mi zpráva, mezitím co jsem projížděl jejím nekonečným seznamem.

Koutky úst mi automaticky vystřelily nahoru.

Nakonec jsem vybral 'i love you' od Billie Eilish. Krásně to ladilo s mou náladou a venkovním počasím.

Už od rána pršelo a bylo venku depresivní počasí. Jak říkám, krásně to k sobě sedlo.

Potom co píseň skončila se přepla na 'Six Feet Under' taky od Billie.

Tu písničku miluju. Je to něco naprosto rozlišného, než co normálně poslouchám, ale ten pocit, který mi ta píseň dává je nezapomenutelný.

Tak jako ona.

~ ~ ~

"Čau chlape!" Přiběhl za mnou Ryan celý vysmátý. "Nazdar." Odvětil jsem nevrle. Dneska prostě nesdílím dobrou náladu, smiřte se s tím.

Byla zrovna přestávka na oběd, ale nic moc na výběr nebylo. Dnes byl jen tuňákový sandwich a nějaké hovězí maso s rýží. Nic pro mě.

"Hádej co!" Zakřičel nadšeně Ryan. "Co?" Zeptal jsem se s nezájmem.
"Jsme pozvaní na Univerzitní párty!" Zaječel.
"Bezva a?" Zakýval jsem rameny. "Každý z nás si může vzít jednoho hosta!"
To už mě zajímalo.

"Už víš koho vezmeš?" Zeptal se mě. "Možná. Odvětil jsem mu a odešel.

Má cesta mířila rovnou k automatu, kde jsem si koupil předražený croissant a vydal se do učebny s číslem 173., kde se odehrávala biologie.

Zasednul jsem do lavice a otevřel si svůj croissant. Rychle jsem ho do sebe nacpal a vytáhnul si věci na lavici.

Přivítal jsem se s učitelem, stejně tak jako celá třída a otevřel jsem telefon.

JÁ: Jsem pozvanej na jednu Univerzitní pařbu, nechceš jít se mnou?😏

Chvíli jsem čekal, než se dostavila odpověď.

KRÁSKA: nemám co na sebe☹️

JÁ: A co ty šaty, co jsi měla na nový rok?

KRÁSKA: Ty mi půjčila Jessica.

Potichu jsem zaklel a přemýšlel nad řešením. Fakt jsem na tu pařbu chtěl jít s ní, protože mi bylo jasné, že by z domu jinak nevylezla. A já vlastně taky ne.

JÁ: něco vymyslíme😌

KRÁSKA: dobře🫡