Beauty & the Beast

dix-neuf

Jack

Vyhrabal jsem z kapsy klíče a odemknul dveře do ďáblovo chřtánu. Pustil jsem Belle dovnitř a zavřel za sebou.
"Nic nevidím!" Zašeptala Belle s následující ránou o skříň. "Au!"

Propukl jsem v takový záchvat smíchu, až jsem se z toho musel posadit na zem.

"Hele!" Vykřikla a v tu ránu mě oslepil ostrý záblesk světla.  "Au!" Zakřičel jsem a přehodil si ruku přes oči.
"Chceš mě snad oslepit?!" Řekl jsem obrysu těla Belle, který jsem sotva dokázal mezi barevnými skvrnami rozeznat.
"Možná." Zasmála se a popadla svou kabelku.

Ani jsem si nevšiml, že už si stihla sundat boty. Rychle jsem jí dohnal a chytil jí za ruku.
I v té tmě jsem dokázal rozeznat její výraz v obličeji.

Překvapení. Úsměv.

"Pojď za mnou." Zašeptal jsem jí do ucha a rukou jí naznačil, ať vypne baterku na svém telefonu.
Moje matka je přímo alergická na jakékoliv ostré světlo když spí. Což je jedna z mnoha věcí, co se za ty roky v toxické domácnosti naučíte.

"Neboj se, není to poprvé ani naposled, co se vracím z párty přiopilý uprostřed noci." Zašeptal jsem jejím směrem, mezitím co jsem nás vedl ke schodišti.

"Pozor schody." Upozornil jsem jí, ale až moc pozdě. "Au!" Vykřikla šeptem a začala se hihňat.

"Pozor." Upozornil jsem jí a jediným ladným pohybem jsem si jí vyzdvihnul do náručí.
"Co to děláš?" Ptala se mezi jednotlivými chichoty.
"Potřebuju tě nějak dostat do mého pokoje potichu, jenže ty jsi jako hihňající slon v porcelánu." Odpověděl jsem jí.

Zbytek cesty už naštěstí až na pár chichotů proběhlo potichu a bez dalších úrazů.

"Jsme tady." Nohou jsem zavřel dveře a položil jsem Belle na postel. Natáhnul jsem ruku po lampičce na nočním stolku a rozsvítil jí.

"Můžu si skočit do sprchy?" Zeptala se a posadila se. "Jasně." Odpověděl jsem jí. Ona se zvedla z postele a vyrazila ke dveřím do šatny. "Tam je šatna." Zasmál jsem se.

'Nenápadně' se otočila a vyrazila ke dveřím do koupelny. Tam se ale zastavila a otočila se směrem ke mně. Malinko přitom zavrávorala a tak se chytila stěny, aby to zamaskovala.

"Půjčil bys mi nějaké tričko na spaní?" Zeptala se opatrně. "Jasně." Zasmál jsem se a vešel do šatny.
Popadl jsem první čisté triko, co jsem našel a k tomu i nějaké šortky.
Podal jsem jí to a ona i s poděkováním zalezla do koupelny.

Potom co vyšla ven, neudržel jsem záchvat smíchu. "Nech toho!" Přistál na mě polštář a nevraživý pohled Belle se založenýma rukama.

"Vypadáš jako Adam Sandler," Zalapal jsem po dechu. "v ženské verzi!" Znovu mě trefil polštář.
"Fakt vtipné Jacku." Prohlásila. "Z mého pohledu rozhodně." Odvětil jsem a zvedl jsem se z postele.
"Jdu do koupelny." Vychechtával jsem se ještě, když jsem za sebou zavřel dveře.

Vyšel jsem ven jen o pár minut později.
Belle stála před zrcadlem a zkoumala mou fotku s babičkou. Odkašlal jsem si, abych na sebe upozornil a Belle trhla překvapeně hlavou. "Málem jsi mi přihnal infarkt." Řekla a rozešla se k posteli se mnou v závěsu. Beze slova jsme si lehli obličeji k sobě a trvali v tom mučivém tichu.

V jejich očích se hnala jedna nezodpovězená otázka za druhou.

"28.2. Byly její narozeniny. Každý rok jsme na její narozeniny koukali na 'Krásku a Zvíře', jako takovou tradici."
Převalil jsem se na záda a v ruce jsem svíral Bellin řetízek s růžičkou.

"Každý rok jsme sledovali tu stejnou dětskou pohádku a nikdy nás to neomrzelo. 28.2. 2018 měla oslavit své 82. narozeniny. Když v tom jsem dostal hovor z nemocnice, že měla zástavu srdce."
"Nepřežila to."

"Byl jsem její jediný kontakt v případě, že by se něco stalo. Bylo mi 13, když mi zavolali z nemocnice kvůli její smrti. Ne otci, nebo matce, ale mně." Zavřel jsem oči ve snaze zadržet slzy, které se draly na povrch.

"Už nikdy jsem tu pohádku znovu neviděl."
Otočil jsem pohled zpět k Belle. Upřeně se na mě dívala a hltala každičké mé slovo.

Ticho.