Beauty & the Beast

vingt-deux

Belle

*o měsíc později*

Otravný zvuk budíku mi začal hrát po celém pokoji a vyrušil mě tak z mého spánku. Naštvaně jsem zamručela a nataženou rukou jsem ten telefon udeřila tak silně, až spadl na zem.

Alespoň že ten budík konečně přestal.

Otráveně jsem se zvedla z postele a roztáhla závěsy. (Ne tak dobrý nápad, jak jsem si původně myslela.) Silná sluneční záře mi vypálila oči, i ten zbytek mozkových buněk z hlavy.

Oslepená jsem se doklimbala k telefonu a zvedla ho z podlahy.

Úterý 27.2.
6:06

Odtrhla jsem telefon od nabíječky a vydala se dolů připravit svačiny. Potichu jsem seběhla schody a vydala se rovnou do ledničky. Tam jsem popadla co bylo a položila to na kuchyňskou linku.

Všechno ovoce jsem nakrájela na malé kostičky a i s jogurty a houskou to strčila do boxů. Do lahví jsem nalila čistou vodu a nechala to na kuchyni. Vrátila jsem se zpět do pokoje a z šatníku jsem vybrala nějaké náhodné kousky oblečení.

Úterý 27.2.
6:38

Opět jsem šla zkontrolovat čas a rozhodla se už vzbudit sestru. Přes hlavu jsem si přetáhla svetr a vydala se za Katy.

"Katy, vstávej." Šla jsem prvně potichu a opatrně. Pokud bude protivná, prostě jí na hlavu vyleju ledovou vodu. Takhle mě třeba budil táta, když jsem byla v jejím věku. Jenže potom co se Katy narodila jim to už přišlo brutální a tak s tím přestali.

Pfffff. Mladší sourozenci.

"Katy! Už musíš vstávat." Zamumlala jsem jí znovu do ucha. "Nech mě spát!" Zakřičela a otočila se ke mně zády. "Tak fajn." Zakývala jsem rameny a odešla do koupelny. Tam jsem popadla sklenici, napustila jsem do ní ledovou vodu a vrátila jsem se zpět do pokoje.

Bez váhání jsem jí vylila tu sklenici vody na hlavu otočila se k odchodu. Katy s křikem vyběhla z postele a začala po mně křičet a bušit mi do pravé nohy.

"Máš se naučit vstávat na první dobrou!" Vynadala jsem jí a poslala jí se jít převlékat. Možná si řeknete, že to bylo trochu přehnané a máte pravdu. Ale mojí sestře je šest let a rodiče se k ní chovají jako by byla ze skla. Někdo jí musí naučit poslouchat.

~ ~ ~

"Jsi v pohodě? Hihňáš se jako střelená." Zeptal se mě Jack, minutu potom co jsem vešla do školy. "Jo,... jen jsem dnes... na sestru... vylila ledovou... vodu a ona je... teď na mě... uražená." Hihňala jsem se mezi slovy a nemohla jsem přestat. Jack očividně mou šťastnou náladu nesdílel, a mně nebrala hlava proč. Většinou byl pro všechnu srandu se mnou, ale dnes měl na obličeji znuděnou, sem tam i smutnou grimasu.

V očích měl smutek. Mračil se a všechny odsekával. Až na mě.

Posadila jsem se do lavice a vytáhla si věci z batohu. Vzhledem k tomu, že nám dnes odpadla první hodina- psychologie, jsem pokračovala rovnou na hodinu druhou- španělštinu.

Učitel vešel do učebny a rovnou začal s výukou. "Kolikátého dnes je?" Zašeptala na mě milá černovláska sedící na pravo ode mě. Rozsvítila jsem obrazovku svého telefonu a nadiktovala jí datum. "27.2.", "Děkuju."

V tu chvíli mi to vše došlo.

Úterý 27.2.
8:12