Beauty & the Beast

dix

Ráno jsem se vyplížil z domu chvíli po šesté, protože jsme dnes měli první hodinu už na sedm. Nastartoval jsem své milované auto a vyjel z příjezdové cesty.

Od té hádky jsem s 'rodiči' nepromluvil ani slovo. Popravdě k tomu nebyl ani důvod. Zatím co oni si udělali romantickou večeři pro dva, já jsem si objednal italské jídlo z jedné místní restaurace nedaleko odsud a najedl se sám, ve svém pokoji.

Andrew mě sice zval na středoškolskou párty na druhém konci města, ale ani jsem mu na to neodpověděl. Vždycky, když jdu na nějakou pařbu, spustí to řetězovou reakci. Alkohol, výhryz, víc alkoholu, sex, kocovina. Občas si zahulíme i trochu trávy, ale na to už jsem opravdu neměl energii. Obzvlášť po té včerejší hádce s matkou.

Zaparkoval jsem na téměř prázdném školním parkovišti a vystoupil z auta. Až na pár lidí tady bylo kompletně vylidněno. Což se moc často nevidí.

Vstoupil jsem do budovy školy a opět žasnul nad tím, jak zde bylo prázdno. Normálně tady bývá v pohybu minimálně sto lidí a teď jsem schopný slyšet vlastní dech a každý krok, který udělám.

Ve své skříňce jsem si vzal učebnici psychologie a vydal se po schodech nahoru, do učebny s čísle 375. Posadil jsem se na svou oblíbenou židli vzadu a sledoval, jak se učebna postupně zaplňuje.

Už chybělo jen pět minut do začátku hodiny a učebna už byla téměř plná. Vzhledem k tomu, že o psychologii není na naší škole takový zájem, za celý týden se konají pouze dvě hodiny.

V tu chvíli do třídy vešla nádherná brunetka v uplých šedých šatech a černým batohem na zádech. Své dlouhé vlasy měla sepnuté klipsnou a na uších měla malé zlaté kruhy.

Belle

Sedla si do lavice přímo přede mnou a v tu chvíli mě do nosu praštila jemná vůně jasmínu. Z batohu si vytáhla tablet a položila si ho na lavici.

V sedm hodin ráno je zvykem, že všichni vypadáme jako mrtvoly. Jenže ona ne. Nevím, jak si dokázala tak dobře naplánovat spací režim, že nemá ani kruhy pod očima, ale jedno vím jistě. Nemá make-up.

Moje matka se v make-upu vyžívá a má na něj doma celou místnost. Ne jednou jsem jí sledoval, jak se maluje před zrcadlem. A za ta léta už jsem schopný poznat, kdy se někdo snaží zakrýt pupínek nebo kruhy pod očima.

Z mých myšlenek mě vzbudila až slečna Jonesová, která začala svůj ranní monolog. Sice ji mám docela rád, ale tyhle otázky typu "Jak se vám vstávalo?" mě jednou zabijou. Vstával jsem v půl šesté ráno, jak asi.
Většinu hodiny jsem nedával moc pozor a spíše dospával, ostatně jako polovina třídy.

"Letošní rok jsem si pro vás jako půlroční práci nachystala něco trochu jiného. Každý rok jsem dávala za úkol sepsat jeden daný obor z psychologie jako seminární práce. Letos to ale bude jinak. Chci abyste se spojili do dvojic rozdílných pohlaví a navzájem napsali o tom druhém svou práci. Nechci ale abyste sepsali věty jako 'Juliana je má nejlepší kamarádka. Je milá a laskavá. Mám jí moc ráda.'. Ne. Nejsme na základce. Chci, abyste svého partnera rozebrali do detailu. Každý pohyb. Každou nevyřčenou myšlenku. Traumata, nemoci, návyky. Chci to tam mít všechno." Dořekla svůj proslov slečna Jonesová. "Za konečnou práci je známka za 100%. Takže být vámi, snažím se."

Ve chvíli, kdy slečna Jonesová domluvila se polovina třídy dala do pohybu. Jen já jsem seděl jako přikovaný a čekal, jestli někdo přijde sám. To byla ale velká chyba.

Mým směrem už se řítila Meredith, která si do kabelky schovávala svůj lesk na rty. Ve chvíli, kdy ke mně došla se už nadechovala, když v tom jí do řeči skočila Belle.
"On už je se mnou." Usmála se jako sluníčko a v tu chvíli Meredith zrudla jako rajče. "Co?!" Zapištěla a podívala se na mě. Já jsem jen zakýval rameny a pousmál se taky.

"Máte nějaký problém slečno Millerová?" Zeptala se učitelka Meredith. "Vůbec žádný." Procedila mezi zuby a odkráčela pryč.

V tu chvíli už ale zazvonilo na přestávku a všichni se začali balit. S Belle jsme vstali ve stejnou chvíli a společně kráčeli ven z učebny. "Díky." Zašeptal jsem jejím směrem. "Tys včera zachránil prdel mně. Já dnes tobě." To je jediné co mi odvětila, než zmizela v davu.

"Páni chlape, ty máš vkus." Zasmál se Chris a kluci s ním. "Drž hubu." Řekl jsem a radši se vydal na další hodinu, což byla Matika.

~ ~ ~

Po tom, co mi skončil tělocvik jsem se rychle převléknul a spěchal na oběd. Dneska byly Hranolky, a o to se vždycky lidi perou. Naštěstí pro mě ze mě lidí mají respekt, a proto když předběhnu celou řadu, nikdo ani nedutá.

S tácem plným jídla jsem se vydal sednout ke stolu, kde už seděli všichni mí přátelé.

Mezitím co jsem žvýkal hranolky jsem se porozhlížel po kantýně. Dokud mé oko nespatřilo Belle. Seděla sama u stolu jen s Jessicou a povídaly si.
Hlavou mi proběhla dnešní lekce psychologie a v tom mi něco došlo.

"Hned jsem zpátky." Řekl jsem, zvedl se ze židle a kráčel si to rovnou za ní. Došel jsem k jejich stolu a opřel se o něj rukama. To je malinko vylekalo, ale minimálně Belle se z toho otřepala poměrně rychle.

"Ahoj." Pozdravila mě s úsměvem na tváři, zatímco Jessica mě ještě rozdýchávala. "Čau. Kdy máš čas?" Šel jsem rovnou k věci. Chladnou mi tam hranolky. "Já jsem Jessica!" Snažila se mi mermomocí vnutit její otravná kamarádka.
Heh, myslí si, že už to dávno nevím. Jak milé.

"Já vím. Tak?" Odbyl jsem ji a šel zpět k Belle. Vůbec mě nezajímala nějaká její kamarádka. "Kdykoliv." Odpověděla, stále s úsměvem. "Bezva. Po škole se sejdeme před vchodem." Nařídil jsem jí a odešel.