Beauty & the Beast

un

Belle

"Belle máš už sbaleno?" Zakřičela na mě máma z přízemí. "Skoro!" Odvětila jsem a koukala se při tom z okna. Ve skutečnosti jsem měla sbaleno už dávno a teď jsem si jen užívala poslední chvilky výhledu na zasněžené městečko mého dětství.

Moji rodiče se zhruba před půl rokem z ničeho nic rozhodli, že se chtějí přestěhovat do velkého města a ještě k tomu do tepla. Což v Severní Dakotě rozhodně není.

Naposledy jsem se rozhlédla po svém starém, dětském pokoji a utřela si jednu neposednou slzičku z tváře. Popadla jsem batoh a jeden menší kufr a otevřela dveře. Ze schodů už si to nadšeně pelášila Katy se svým novým batůžkem na zádech a plyšovým jednorožcem v ruce. Katy bylo teprve šest let a tak byla ještě plná energie a ráda nosila růžovou barvu.

Nějak jsem dotáhla kufr dolů do předsíně. Obula jsem si své sněhule a kabát a šla si zanést věci do auta. Všechen náš nábytek a věci už jsou v novém domově v San Francisku, takže stačilo jen si dobalit zbytek nezbytností, které jsme potřebovali k životu. Naházela jsem svoje a Katiny věci do kufru od auta a rychle se vrátila dovnitř, protože venku byla ohromná zima.

"Těšíš se do nového domečku?" Zeptala se mě Katy, když jsme si naposled procházely náš starý rodinný dům. "Asi ano, ale bude mi to tu chybět." Řekla jsem a raději jsem vynechala tu část, že jsem na rodiče kvůli tomu trochu naštvaná. Přece jen, místo toho aby se nás zeptali si nás před měsícem posadili na gauč a oznámili nám, že se stěhujeme do San Franciska. Neprobrali s námi skoro vůbec nic a všechno si zařídili sami. A trvalo mi pěkně dlouho, než jsem z taťky vydolovala alespoň fotky.

"Já se moc těším, až budu mít nové kamarádky ve škole." Zajásala a odběhla pryč. Já jsem si naposled prošla kuchyní a se slzičkami v očích jsem už vyrazila do auta. Táta už netrpělivě poklepával prsty o volant a čekal až se máma s Katy dostaví taky. Když se tak stalo, naposledy jsme řekli společně sbohem starému domu a vyrazili směrem k letišti. Okamžitě potom co jsme vyjeli z města jsem si zarazila do uší sluchátka a snažila se usnout. Přece jen nás čekají 2 a půl hodiny cesty autem a bylo půl deváté večer.

Probudila mě záře pouličních lamp, které byly okolo celého areálu letiště. Namísto žlutých zde byly oslepující bílé, na které jsem nebyla zvyklá. Poté co jsme projeli vrátnicí jsme zaparkovali na odlehlém parkovišti, kde už si auto potom odveze děda. V San Francisku na nás už totiž čeká úplně nové auto, tak jsme to staré nechali právě dědovi.

Vypakovali jsme se a vydali se směrem k letišti. Protože už bylo okolo jedenácté večer, Katy už byla hrozně unavená a pořád brblala že chce spinkat. Vzhledem k tomu že máme odlet někdy až v sedm hodin ráno, řekli jsme si, že přijedeme dříve, odbavíme se a prospíme se v gatu.

Nakonec se vše podařilo v pořádku, my jsme nasedli do letadla poměrně vyspaní a Katy se konečně dočkala svého sedadla u okýnka. Dohodli jsme se že mamka bude sedět s Katy a já si sednu s taťkou o kousek dál. Oba dva jsme totiž věděli že Katy už neusne a mamka taky ne. Tak jsme si sedli o pár sedadel dál, abychom měli klid.

Pozorovala jsem, jak jsme vzlétli do vzduchu a opět jsem usnula. Celý včerejší den byl strašně náročný a tak jsem byla obzvlášť unavená.

~ ~ ~

"Belle, vstávej." Uslyšela jsem tlumeně ze spaní. "Tati nech mě spát. Vždyť ještě není škola." Zachraptěla jsem a chtěla se otočit na druhý bok. "Za chvíli budeme přistávat." Řekl a mně se v tu chvíli vše vybavilo. Ten pohled na zasněženou uličku. Zářivá lampa. Letadlo.

"Potřebuju na záchod." Řekla jsem a protáhla se i s batohem přes tu úzkou uličku. Naštěstí byla kabinka prázdná a tak jsem rychle vklouzla dovnitř a zamkla. Nějak jsem ze sebe udělala člověka a vrátila se zpátky.

Přistáli jsme a počkali si až se z letadla vymotají všichni důchodci, studenti a židi. To jsou totiž jediní blázni, kteří cestují hned po vánocích. Nakonec jsme se vymotali i my a vydali se rovnou najít svoje zavazadla. To trvalo asi hodinu a potom už se stačilo jen vymotat z letiště.

Nakonec se nám to nějak podařilo a když jsme vylezli ven, táta nás poslal si sednout do nějaké kavárny u letiště zatímco on jel pro naše nové auto.