Beauty & the Beast

quinze

Jack

"Jsi v pořádku?" Zeptal jsem se Belle, potom co jsme se vzdálili od davu zmatených teenagerů.

" Asi jo. Jen jsem nečekala, že mě to bodnutí do zad potká ani ne po týdnu. Většina z nich to teda vydržela dýl." Sklopila smutně hlavu.

"Je mi to líto, ale dalo se to čekat. Jessica si nikdy nenajde pravé přátele. Všechny začne hned pomlouvat před těma 'populárníma' aby se jim zalíbila." Zakýval jsem rameny a ona se na mě zamračeně podívala.
"Jak to víš?" Zeptala se mě zmateně. "Jsem ten 'populární' a taky si umím zjišťovat informace." Povzdychnul jsem si.

"Včera večer mi Ryan napsal, že se mu zatím nepodařily najít žádné trapné situace od 'té nové holky', ale že na tom už pracuje. Došlo mi, že tím myslí tebe a zeptal se ho, co zatím ví. A on mi řekl, že Jessica 'jí' za zády pomlouvá u Amy, což je jedna z 'populárních'.
Chtěl jsem ti to říct už včera, ale bylo už pozdě večer. Dneska jsem měl v plánu ti to vše říct, ale když jsem přišel do školy, všichni byli namačkaní na jedné hromadě. Když jsem se protlačil dopředu, už jste byly s Jessicou až po lokty namočené v hádce."
Dokončil jsem svůj monolog a podíval se směrem k Belle.

V očích měla plno hněvu, ale mlčela.
Já být na jejím místě, Jessica by už proletěla nejbližším oknem.

Celou cestu do učebny jsme promlčeli. Nechtěl jsem jí nutit do konverzace, když se k ní sama neměla.

Posadil jsem se do své zadní lavice, zatímco Belle si přitáhla židli a sedla si naproti mě.

Vytáhla si z batohu svůj tablet a začala si kreslit do poznámek. Raději jsem jí nechal žít ve své vlastní mysli, dokud nezačala první hodina.

Netrvalo dlouho a do třídy se již se zvoněním přiřítila slečna Jonesová. Pozdravila nás, řekla že budeme pracovat na svých skupinových projektech a vyzvala nás k práci.

Otočil jsem se k Belle, která byla celá zažraná do svého tabletu. Takže si nejspíš ani nevšimla, že už začala hodina.

"Koukej." Usmála se a ukázala mi display svého tabletu. Byl to náčrt růže ve skle.

Moje tetování.

Ona si kreslila mé tetování.

Mé kamenné srdce začalo plesat radostí a mé koutky rtů automaticky vyskočily nahoru.

Co je ale zvláštní je to, jaktože o něm ví. Většinou totiž nosím mikinu nebo koženou bundu.

Troufl bych si i říct, že si toho nevšimli ani moji rodiče.
"Jak o tom víš?" Zeptal jsem se a podal jí zpátky její tablet. "Když jsi nás vezl k tobě, všimla jsem si ho. A mám dobrou paměť." Poklepala si dotykovou tužkou na čelo a dala se zpět do práce. Já jsem tam jen udiveně seděl a sledoval jí, jak si kreslí mé tetování.

Vím, že bychom měli dělat na tom projektu, ale nedokázal jsem jí přerušit. Prostě mi to nešlo.

~ ~ ~

"Mimochodem už mám outfit." Oznámila z ničeho nic. Chvíli mi trvalo, než mi došlo co tím myslela.

"Skvělý. Takže zítra. Vyzvednu tě v osm před tvým domem, ale budeš mi muset napsat adresu." Řekl jsem, možná malinko víc nadšeně než bylo potřeba.

"Nemám u sebe žádný papír." Zakývala rameny po tom, co se několik minut hrabala v batohu.
"Nevadí." Zvedl jsem se ze židle a prošel se až k lavici jednoho šprta.
"Půjčím si papír." Oznámil jsem mu a odtrhl mu kus papíru z notesu. "Díky." Řekl jsem a odkráčel zpět ke svojí lavici.

Belle na mě pohoršeně koukala a nevěřícně zamrkala. "Co?" Zeptal jsem se nechápavě, zatímco jsem v batohu šmatal po propisce.
"Tos mu vážně jen tak odtrhl kus papíru?" Řekla.

"Jasně. Nějaký problém?" Konečně jsem našel tu propisku. "Mohl ses alespoň zeptat.", "Teď už je to jedno." Zakýval jsem rameny a podal jí papír i s propiskou. Převzala si ho ode mě a zarazil se.
"Copak?" Zeptal jsem se nechápavě. "Neumím si vzpomenout na tu adresu." Řekla a popadla svůj telefon. Něco na něm hledala, ale potom začala psát na papírek. Předala mi ho a telefon si zase schovala do kapsy.

Chvíli jsem na to jen nevěřícně koukal.
Bylo to jen jednu ulici vedle od chřtánu pekelného. To není možné, že celou dobu bydlela jen o ulici vedle a nikdy jsme se nepotkali.

"Jak dlouho tam bydlíte?" Zeptal jsem se bezmyšlenkovitě. "Asi dva týdny."