Holka z děcáku [ ff s one direction ]

2.KAPITOLA

Moje tušení bylo správné. Do mého pokoje vešli kluci z One Direction. Já jsem dělala, že je ignoruji, avšak mi to moc dobře nešlo, když jsem věděla, že vídí moje plakáty jejich osob a že vidí všude rozházené a pomačkané papíry z bloku, kde byli moje nevydařené nápady. Nakonec jsem přece jen neodolala, zvedla hlavu od svého bloku a přestala hrát.
"Hraješ vážně moc pěkně. Co jsi to vůbec hrála?" zeptal se mě Niall a já se začervenala. Jen jsem pokrčila rameny a podívala se na ty ostatní tři, co mi šmejdili po pokoji. Louis se zastavil u mých plakátů, kde byly přišpendleny dvě písničky. Louis si je četl a za okamžik se k němu přidal i Liam, Harry s Niallem se posadili na okraj mé postele, odkud mě pozorovali. Raději jsem se posunula víc ke zdi. Nemohla jsem uvěřit, že ti čtyři kluci, které jsem obdivovala a platonicky milovala, byly u mě v pokoji a že si se mnou chtějí povídat.
"To jsi složila ty? Nebo někdo jiný?" zeptal se mě Liam a já ukázala na sebe a přikývla. On se usmál a sedl si i s Louisem na moji postel. Teď všichni čtyři seděli na mé posteli a sledovali mě. Já se červenala a rychle, dřív než to napadne je, jsem položila kytaru vedle postele a vzala si svůj blok, který jsem si přitiskla k hrudi. 
"Jak se jmenuješ?" zkusil mě rozmluvit Harry, ale já si podala jiný blok na odpovídání a napsala na něj odpověď.
Jmenuji se Lillian Elisabeth James, ale tady mi říkají jen El nebo Lily.
Kluci si to přečetli a Louis řekl: "Moji ex přítelkyni jsem říkal El. Máš moc pěkné jméno," usmál se na mě a já mu úsměv oplatila.
"Jak dlouho už hraješ na kytaru?" zeptal se mě dál Niall a já zase napsala odpověď: Hraji od svých osmi let. Je to moje jediná zábava a odreagování od všech zlých věcí, co se mi tady dějí.
"Ty jsi prý byla šikanovaná, a proto máš špatnou tu levou ruku," pokračoval Liam a já na to jen přikývla a podívala jsem se na mou ruku. Bolest z ní jsem už nevnímala, a proto jsem mohla hrát třeba celý den.
Kluci se mě dál vyptávali a já jim odpovídala písemně. Byl to velice pěkně strávený den a já byla moc ráda, že tu kluci jsou se mnou. Když nastal čas, aby se kluci museli se mnou rozloučili, byla jsem smutná, ale oni mi slíbili, že se uvidíme dřív, než si myslím. Dali mi na sebe telefonní čísla a já jim zase na oplátku moje, potom už jsme se museli vážně rozloučit. Všechny jsem objala a oni mi objetí vřele opláceli. Potom, co odešli, jsem se zavřela u sebe v pokoji a začala psát moji první veselou písničku. Usnula jsem okolo třetí ráno.

Pohled One Direction

"Kluci, nemůžeme ji tam nechat. Jakmile ji padne osmnáct, vyrazí ji z dětského domova a ona skončí na ulici. To přece nemůžeme dovolit," říkal zrovna Liam, když dorazili kluci z návštěvy sirotčince. Našli tam velice milou dívku, která potřebovala jejich pomoc, na tom se shodli všichni.
"To je pravda, ale jak to chceš udělat? Myslíš jsi, že ji snad můžeme jen tak adoptovat? To by bylo opravdu komický," usmál se Harry, ale pak nad svými slovy začal uvažovat.
" To není blbý nápad, Harry. Co když ji adoptujeme? To nám přece nemůžou zakázat. Stejně, jakmile ji bude osmnáct, nebude už na nás tolik záležet. Můžeme to alespoň zkusit," řekl Liam a ostatní nadšeně přikývli. Bylo to jediné možné řešení. Zkusí Lillian adoptovat a tím ji pomoci a také ji i po třinácti letech rozmluvit.

Další kapitola. Prosím napište mi vaše názory. Budu za každý ráda. ;)