Holka z děcáku [ ff s one direction ]

28.KAPITOLA

Ležela jsem na hotelové posteli ani nevím, jak dlouho, dokud mě nezavolali, že musím na zkoušku. Bez jediných slov jsem vstala, převlékla si tričko a šla na zkoušku.

Vyěla jsem na podium a koukala se kolem sebe. Bylo to tu vážně pěkné. Nikde jsem neviděla ani Nialla, ani Harryho, ani Liama a ani Louiho. Dívala jsem se pozorně kolem sebe, ale vážně jsem je nikde nenašla. Ale najednou.

Rozvítilo se světlo(ps:už tam byla tma) a kluci se objevili vedle mě na podiu. Netušila jsem, co to mělo znamenat, ale Liam mi řekl:"El víme, jak sji byla zmatená, když jsi zjistila ty novinky o své minulosti, proto jsme nechali trošku zapátrat a našli jsme dvě dívky, které se s tebou přátelily než se stala ta nehoda a ty jsi se přemístila do Londýna. Holky pojďte sem!", zakřičel pak Liam a já se podívala směrem kam volal. Přišli k nám dvě docela normálně vyhlížející holky. Jedna byla bruneta s brýlemi a druhá vypadala taky na brunetu, ale šlo vidět, že byla obarvená na blond. Oběma mohlo být tak jako mě. přišli k nám a já si je stále prohlížela a stála jsem tam jako tvrdé y. Loui mi je představil jako Hannah, to byla ta s brýlemi a Camill, to byla ta druhá. Obě mě pozdravily, ale já stále neřekla ani slovo.

"Notak El řekni něco. Mlčíš jako by jsi neuměla mluvit.", popíchl mě Niall a chytl mě za ruku. Já se podívala napřed na něj a pak na každého z kluků. Vypadali, že mají radost z toho, že našli někoho, kdo mě znal jako malou. Pohledem jsem zklouzla zpátky k těm dvou holkám a ještě jednou si je přeměřila pohledem než jsem na ně promluvila. "Ahoj, já jsem Lillian, kdyby jste to nevěděli. Jsem ráda, že vás poznávám, ale nechápu, jak jsme se mohli znát, když jsem z děcáku. Vy jste snad byly v tom děcáku se mnou?", zeptala jsem se jich a ony se po sobě podívaly a pak mi odpověděla ta Hannah:"Ne, my nebyli s tebou v dětském domově, ale chodili jsme s tebou do školky a byli jsme kamarádky. Bylo nám líto, když jsi se pak přestěhovala do Londýna, ale jsme rády, že tě opět můžeme vidět.", mile se na mě usmála a já ji musela úsměv oplatit. Nějak jsem se snažila na ty dvě vzpomenout, ale vybavovala se mi myslím, že jen Hannina tvář.

"Hele mohli by jsme si popovídat někde jinde a ne na našem podiu. Je to takové divné?", navrhla jsem a v duchu jsem se pořád snažila si vzpomenout. Všichni se shodli na tom, že to bude lepší, ale já a kluci jsme měli ještě tu zkoušku. Rychle jsme si odbyly zkoušku a šly jsme do hotelu. Sedly jsme si na gauč v naší společné části pokoje a chvilinku jsme mlčeli než jsem řekla:"Musím přiznat, že se mi mlhavě vybavuje Hannina tvář, ale bohužel si na tebe Camill nemůžu vzpomenout. Můžete mi prosím říct, co se stalo, že jsem přišla o paměť?"

"Jestli si to správně pamatuju, tak jsme byli na nějaké akci se školkou a ty a ještě nějací kluci jste běželi z prudkého kopce a všichni jste zakopli a kutáleli se dolů. Ti kluci se úspěšně vyhli všem stromům, ale ty jsi narazila hlavou přímo do jednoho velkého stromu, a proto jsi zřejmě přišla o paměť.", řekla mi Hannah a já se na ni dívala velice překvapeně.

Je tu další díl, snad se vám líbí a stále čekám na vaše názora. Opravdu za každý budu ráda. ;)