Holka z děcáku [ ff s one direction ]

40.KAPITOLA

Už jsou to tři dny a Niall se pořád neprobral. Sedím tu u něj pořád a sleduju jeho bledou pokožku. Tu dobu, co tu Niall je jsem nepromluvila. V mlčení jsem byla mstr a ostatní kluci se mě nijak rozmlouvat nepokoušeli.
Včera doktoři začali Nialla pomalu probouzet, ale šlo to opravdu pamalu. To čekání mě ubíjelo. Už jsem chápala, jak se Niall cítil, když jsem byla v nemocnici já. Liam se pořád snažil do mě dostat nějaké jídlo, ale podařilo se mu to jen jednou. On i kluci tu byli se mnou a Niallem taky. Dá se říct, že se od něj nehneme ani na krok, teda když zrovna nemusíme na záchod.
Každé dvě hodiny sem chodily sestry, aby Nialla zkontrolovaly. Musím přiznat, že byly docela milé. Teď tu zrovna jedna byla a kontrolovala jeden přístroj, když do pokoje vešla nějaká žena a muž. Nevím proč, ale myslela jsem si, že to jsou Maura a Bob, rodiče Nialla. Hned se moje domněnka potvrdila, když se s nimi kluci zdravili. Niallova máma ke mně přešla a zeptala se:"Ty jsi jistě El, že? Niall mi o tobě hodně vyprávěl.", mile se na mě usmála a já jsem jen přikývla. Nechtěla jsem mluvit dokud se Niall neprobudí.
"Proč nemluvíš El?", zeptal se mě Niallův táta a já jen kývla směrem k Niallovi. On jen pokýval hlavou a zeptal se na něco kluků. Niallova máma se posadila na židli vedle mě a starostlivě se dívala na bledého Nialla. Věděla jsem, že má jistě o Nialla stejně velký strach jako já. Seděli jsme tam všichni mlčky. To ticho bylo strašné. Nevím, jak mě to napadlo, ale začala jsem nahlas broukat Hope a nakonec se i rozezpívala. Kluci se ke mně přidali a zpívali jsme všichni. Nevím, kdy přesně jsem si toho všimla nebo spíš uslyšela, ale Niall se probral a zpíval s námi. Okamžitě jsem se k němu vrhla a velicd optrně jsem ho objala.
"Už se na mě nezlobíš El?", zachrapěl Niall a já zavrtěla hlavou. Jsem tak strašně ráda, že se probral!!
"Kámo ty jsi nám teda pěkně dal. Už jsme se báli, že se neprobereš.", řekl Harry a Niall se unaveně usmál.
"To víš Harry. Takhle proletět se můžu jen já.", Niall už zase vtipkoval, takže mi bylo jasné, že bude v pořádku. Bob zavolal doktora a ten hned přišel. Poslal nás všechny na chodbu, aby mohl Nialla prohlédnout. Jakmile odešel zpět ven, řekl nám, že Niall bude zase v pořádku, ale prý si ho tam ještě tak dokonce týdne nechají. Doktor odešel a my se vrátili k Niallovi. Tentokrát jsem nechala si sednout blíž Mauru a sama jsem si sedla ke klukům. Bylo pěkné vidět zase Niallovi nádherně modré oči, jeho úsměv a hlavně vidět, že je zase sám sebou.

Mám tu další díl snad se líbí. Víte nemohla jsem nechat Nialla umřít, to by jsem si nikdy neodpustila, tak ho tam máme zpět. Jestli chcete, tak mi napište nějaké dotazy, ráda vám na každý odpovím. ;)