Holka z děcáku [ ff s one direction ]

4.KAPITOLA

Opět se mi zdá ta samá noční můra. Byl to sen o tom, jak umírají moji rodiče a bratr. Věděla jsem, že to není jen noční můra, ale skutečná vzpomínka. Jako obvykle jsem se z tohoto snu probouzela s křikem. Je pravda, že nemluvím slova, ale hlasité projevy emocí z pusy vypouštím. Tak tomu je i teď.
Probrala jsem se zmatená a se slzami v očích. Nechala jsem je volně stékat po tvářích a vzlykala přitom do polštáře. Nevěděla jsem, že někdo vešel do mého pokoje, dokud jsem neucítila, jak se prohnula matrace a jak si mě někdo přitahuje k sobě do náruče.
"Nebreč, El, byl to jen zlý sen," řekl mi návštěvník a já v jeho hlase poznala Nialla, takže se mi alespoň ulevilo, že včerejší den nebyl jenom sen.
Nechala jsem Nialla, aby si mě objímal ve své náruči a hladil mě po zádech. Můj pláč ustal, protože jsem se přestala soustředit na strach a šok ze vzpomínky, ale svou pozornost jsem přesunula na Niallovu ruku, které mě konejšivě hladila po zádech. Šeptal mi uklidňující slova a nakonec mi i začal tiše prozpěvovat Little things. Stulila jsem se mu v objetí a po chvilce usnula.
Ráno jsem se v posteli probudila sama s myšlenkou, že Niall byl zase jen výplod moji fantazie. Raději jsem tedy vstala, oblékla si svoje oblíbené modré tričko s černými legínami a sešla dolů do kuchyně, kde jsem uslyšela hlasy kluků.
V kuchyni jsem našla Nialla s Liamem, jak se nad něčím diskutují. Avšak s tím přestali, když si všimli moji přítomnosti. Oba se na mě vřele usmáli a zeptali se mě, co si dám na snídani. Jednoznačně to u mě vyhrály čokoládové cereálie. Nasypala jsem si plnou misku a zalila to mlékem. Chvíli bylo v kuchyni ticho než se mě Niall zeptal: "El, co se ti to v noci zdálo, že jsi tak křičela?"
Podívala jsem se na něj a pomyslela si, že Niall opravdu byl v noci u mě. Niall mi podal tužku a papír a já mu na něj napsala svoji odpověď.
Zase se mi zdál ten samý sen, spíš vzpomínka, jak zemřeli moji rodiče a bratr. Nic víc.
Liam i Niall si to přečetli a soucitně přikývli.
"Máš takové sny často?" zeptal se Liam a já přikývla. Ta vzpomínka se mi vybavovala každou noc a já se pokaždé s křikem probudila, nemohla jsem se toho zbavit.
"To je vážně smutné. Povíš nám někdy, jak se to stalo?" ptal se dál Liam a já, místo odpovědi, jen pokrčila rameny. Třeba ještě někdy promluvím, ale teď rozhodně ne.
Do kuchyně konečně došli i Louis s Harrym a také se nasnídali. Po snídani se mě Louis zeptal, jestli mám pořád zájem se naučit na piano a já s úsměvem přikývla.  Naznačila jsem mu, aby chvíli počkal a zaběhla si do svého pokoje pro svůj blok s písničkami. Loui na mě čekal v obývacím pokoji. Ostatní zmizeli někam pryč, proto jsem se Louise písemně zeptala, kam se poděli.
"Liam jel za Sophii, Harry měl něco domluveného s Edem a Niall se za chvíli vrátí, jen jel do Nando's pro něco k jídlu," odpověděl mi Louis.
Na důkaz toho, že jsem to pochopila, jsem přikývla a posadila se vedle něj k pianu. Položila jsem na piano svůj blok a začala se soustředit na to, co Louis říká.

Snad se líbí ;)