Dramione another story

1. kapitola

Hermiona dokončila poslední ochranné kouzlo. S prázdným výrazem zalovila ve své kabelce a mávnutím hůlky vytáhla a postavila stan. Usadila se před stanem a dívala se na zapadající slunce. S připraveným nádobím rozdělala oheň, dala vařit vodu a nasypala do ní byliny. Zítra se musí vydat na lov, začíná mít hlad. Přemýšlela. Zbýval poslední viteál. Had pána zla, který byl někde pečlivě schovaný se samotným Voldemortem. Hermiona přemýšlela o svých možnostech. Po smrti Harryho a Rona, jakoby nebyla schopná vymyslet dobrý plán. Pravda, tři poslední měsíce jen cestovala z místa na místo, aby nebyla lepená smrtijedy. Nikoho nekontaktovala, protože to nebylo bez prozrazení možné. Je tedy sama. Včera to bylo poprvé, kdy neoplakávala smrt nejlepšího přítele a svého kluka. Odezněl vztek, ze kterého nemohla pomalu ani dýchat, odešla bolest, která ji ničila. Zůstal jen smutek.
Jak se to mohlo takhle posrat? Schovala si hlavu do dlaní.
Ve válce o Bradavice se Harry obětoval, když zjistil že je také viteálem. Nechal se zabít, aby měli šanci vyhrát. Ron ve válce zemřel při obraně studentů, kteří nestihli utéct.
Povzdechla si a koukala na noční oblohu. I přes hrůzy, které za poslední rok a půl zažila vnímala krásu přírody.

Zůstala na místě dva dny. Přemýšlela kam se vydat dál. Měla vše zabalené ve své kabelce a vykročila vpřed.
Cítila mrazení za krkem. Nebezpečí. Mohla se přemístit, jenže uznala, že projít se a hledat zásoby bude pro její přežití nutné.
„Depulso!"
„Proteg..o.." Nestačila rychle zareagovat.
„Expeliarmus." Ozvalo se.
Hůlka ji zmizela z dohledu. Pak už ani neslyšela další zaklínadlo. Jen viděla tmu.

Cítila sucho v ústech. Nutně se potřebovala napít. Chraplavě se nadechla, oči stále zavřené. Nedokázala je otevřít. Cítila ztuhlost. Ležela na zemi na břiše. Tvář měla zkamenělou od studené země.
„Jste vzhůru. Pokud mě vnímáte zkuste pohnout prsty."
Ten hlas poznávala. Mírně pohnula ukazováčkem.
„Za chvíli se vám udělá lépe."
Zmocnila se jí opět tma.

Probudila se. Otevřela oči. Stále ležela na zemi. Nehnutě. Tak jak si pamatovala. Rukama se odtlačila od země do sedu. Místnost ve které se nacházela byla ložnice. Jedna postel a skříň. Nic víc. Žádné okno. Vyšla ke dveřím a zkusila je otevřít. Zamčeno. Hůlku, kde mám hůlku? Merline! Někdo ji napadl a unesl. Zalomcovala dveřmi. No skvělý. Prostě skvělý. Takže, to že potřebuje na záchod je její nejmenší problém. Sedla si na zem k posteli a čekala. Nevěděla jak dlouho. Půl hodiny možná?
Dveře se pomalu otevřely. Dovnitř vešel muž, o kterém si myslela to nejhorší. Černý hábit, černé vlasy, kosí nos a tvrdý pohled.
„Vidím, že vám lektvary pomohly slečno Grangerová."
Neodpověděla. Jen oplácela sarkastický pohled profesoru Snapeovi.
„Tudy." Řekl a ukázal do chodby.
Připadala si jako v blbým snu. Snape jí provázel domem. Co se to dělo? Ukazoval ji první patro, ve kterém byly čtyři dveře, tři osobní pokoje a jedna společná koupelna. Dole obývací pokoj, knihovna, kuchyň s jídelnou a zamčené dveře, o kterých jí neřekl nic, jako by tam nebyly.
„Odtud ven je pro vás nemožné se dostat. Pokud uděláte jedinou pitomost, kdy ohrozíte mé či v této domácnosti ostatních bezpečí, předhodím vás pánu zla a užiji si si každou sekundu vašeho znásilňování a mučení. Rozumíte?"
Každou chvíli se rozbrečí. Stojí před ní muž, který dokázal zradit vše co milovala.
„Proč?" Dokázala ze sebe dostat. Ano ráda by věděla proč zabil Brumbála. Proč nezastavil smrtijedy, kteří se dostali do školy. Proč Harryho, ji a Rona nenáviděl. Proč ji nezabil, když ji našel? Proč to teď vypadá že ji ukrývá? Proč ji rovnou nevydá Voldemortovi?
Snape se k ní přiblížil, nepříjemně blízko.
„Proč myslíte?"
Neodpověděla.
„V kuchyni na vás čeká práce. Nachystáte večeři pro tři."
Takže mu bude nahrazovat sluhu?
„Kde mám hůlku?" Otázala se.
„Večeřet budeme na osmou." Otočil se a zmizel.

Byla ráda, že měla u sebe svou kabelku. Neměla tam nic vzácného, jen věci nutné k přežití. Využila koupelnu na chodbě, převlékla se do čistého, také zjistila, že všechna okna a dveře jsou začarované a opravdu se nedostane ven. Šla proto do kuchyně. Je dobře zásobovaná. Dala se do vaření. Upekla maso, uvařila brambory a za patnáct minut osm měla hotovo. Našla prostírání a čekala. Doufala, že když udělá, co po ní Snape chtěl, připraví si tím půdu pro konverzaci, aby zjistila co se sakra děje.
Snape vešel do jídelny přesně na čas.
„Servírujte slečno."
„Dobrá. Připravila jsem sekanou s brambory. Snad to bude dobré." Popravdě šilhala chutí. Kdy naposledy jedla takové jídlo? Celou dobu vaření uždibovala. Těšila se až zasedne ke stolu.
Snape se očividně bavit nechtěl.
„Naložte i na třetí talíř." Poručil.
Než se Hermiona zeptala komu má nandat na talíř, ozval se v obývacím pokoji praskavý zvuk přemístění.
„Tomuhle bys Severusi nevěřil. Vyvázl jsem jen tak tak a ty tvoje předpoklady stály úplně za hovno!" Draco Malfoy s úšklebkem vešel do kuchyně.
Hermiona stála zmrazená v pohybu, nezmohla se ani na slovo.
„Co ta tady kurva dělá?" Zapištěl Malfoy.
„Slečna Grangerová se potulovala kousek odtud, pravděpodobně si přejíc být chycena a odtáhnuta přímo do rukou pána zla." Konstatoval Snape.
Malfoy se na ní podíval se znechucením.
„Draco sedni si a najez se. Promluvit si o tom můžeme později."
„Později? Doprdele tímhle se všechno posere!"
„Ne Draco. Slečna Grangerová nám pomůže." Řekl klidně Snape.
„Pomůžu s čím?" Poprvé za tu dobu Hermiona našla hlas a dokázala se zeptat.
„Zabít Vodemorta." Odpověděl Snape