Dramione another story

2. kapitola

Draco s nimi odmítl jíst. Vzal si jídlo a odešel do své ložnice. Snape jí ignoroval a jedl. Nerozuměla tomu. Musela se zeptat.
„Jak vám pomůžu? Vám a Malfoyovi? Vy ho chcete zabít?" Hermiona potřebovala odpovědi.
„To mě necháte ani najíst? Vždycky jste byla otravně zvědavá."
Hermiona zapomněla na porci před sebou.
„Pane profesore, mluvte se mnou. Je to důležité." Řekla jemně.
„Jistě že je to důležité slečno Grangerová. Snažíme se o to s Dracem půl roku, zatímco řád vzal nohy na ramena a zmizel kdovíkde." Snapeovi zbrunátněla tvář a pokračoval.
„Není tu nikdo jiný kdo by Voldemorta mohl zastavit. Nebo jste si snad někoho všimla? Většina je mrtvá nebo zalezlá a schovaná v nějaké díře. Vy si běháte po lesích, jakoby jste se chtěla nechat chytit. Nikdo nenavázal spojení. Obětoval sem tomu tolik, že se nepřestanu snažit Voldemorta zastavit."
„Myslela jsem, že jste na jeho straně."
„Tak jako všichni. Také to tak zůstane. Jen když jsem blízko nepříteli mohu být krok před ním."
„A co Malfoy?"
„To si slečno zjistěte sama a nevyzvídejte ode mě." Snape pokračoval v jídle. Hermiona se zamýšlela. Snape jí nechal žít. V srdci pocítila naději. Opravdu by pána zla mohli porazit?
„Pomůžu vám." Řekla.

Hermiona seděla na gauči. Snape si po večeři nalil ohnivou whiskey.
„Dáte si?" Optal se. Jen zavrtěla hlavou.
„Já si dám." Ozvalo se jí za zády. Blonďatý, vysoký, krásný chlap. Tak by popsala Draca Malfoye, kdyby ho neznala. Jenomže on jí nenávidí kvůli jejímu původu a nebojí se jí to dát najevo.
Snape Dracovi nalil skleničku a přitom mu předal Hermiony hůlku.
„Uschovej ji."
Draco se jen zašklebil.
„Ta je moje!" Zakřičela.
„Sklapni." Řekl blonďák.
„Hůlku teď nebudete potřebovat slečno. Vaše každodenní náplň bude uklízení, čištění oblečení a starání se o naší stravu. Vaše přítomnost musí být prozatím utajena. Až nastane čas, dostanete ji zpět." Snape se podíval na Draca.
„Dnes odcházíš?"
„Hmm, vrátím se zítra ráno." Draco do sebe hodil skleničku, otočil se a odešel.
„Můžete využít knihovnu slečno." Řekl Snape a nalil si další skleničku.

Hermiona se podívala na čas. Bylo po půlnoci. Zavřela knihu a vydala se do patra do pokoje. Snažila se uspořádat myšlenky. Chyběla jí společnost, taky se těšila jak se vyspí v normální posteli, dá si sprchu a konečně si zajde na normální záchod. V uličce do pokoje narazila do vyšší postavy. Snape. Otočil se k ní a rukou jí chytil za bok. Těsně se na ní natiskl. Cítila z něho alkohol. Hermiona celá ztuhla. Snape se jí snažil rukou zajet pod tričko. To jí probralo.
„Pane profesore.." Odstrčila jeho ruku a on se jí snažil osahávat.
„Pane profesore jděte do postele."
„Už je to tak dlouho." Zašeptal a tiskl se na ní.
Hermiona se ho snažila neúspěšně odstrčit. Rozhodně mu tady nebude sloužit k uspokojování těchto potřeb. I kdyby to neměl jakkoliv dlouho, tak ona mu nevyhoví.
„Pane profesore dost!" Začala se zmítat a podařilo se jí vytrhnout z jeho sevření.
„Kliďte se mi z cesty." Zavrčel. Ráda ho poslechla.

Na druhý den se kupodivu vyspala dobře, věděla jen o jedné noční můře, která jí probudila uprostřed noci. Nevěděla v kolik se ostatní přijdou nasnídat, a tak prostřela pro tři, do košíku dala pečivo, do druhého vejce a do misky nakrájela zeleninu. Seděla u stolu a pomalu jedla. Malfoy vrazil do kuchyně. Ani se na ní nepodíval a rovnou si začal nakládat na talíř.
„Dobré ráno." Pozdravila ho.
Nic. Žádná odezva. Věnovali se jídlu. Bylo pro ní vysvobození, když do kuchyně přišel Snape.
„Dobré ráno." Pousmála se na něj. Chtěla aby věděl, že si včerejší večer nijak zvláště nevykládá.
Kývl jim oběma na pozdrav.
Po snídani na ní upřel pohled.
„Díky za snídani. Na oběd dnes nebudeme. Připravte pro nás večeři. V obývacím pokoji jsem vám zanechal seznam úkolů. Očekávám, že všechny budou do večera hotovy."
Hermiona kývla. Chápe, není tu na dovolené.

Hermiona si pomalu broukala smutnou píseň. Dívala se z okna v obývacím pokoji. Snape ani Malfoy nedorazili na večeři. Po sprše se převlékla do trička a kraťásků, vlasy měla ještě vlhké. Podívala se na hvězdy. V dobrém vzpomínala na všechny ztracené přátele. Na to jak se spolu smáli. Vzpomínala na krásné časy v Bradavicích. Neplakala. Cítila naději. Za porážku Voldemorta by neváhala položit život.
Uslyšela hluk vedle v místnosti. Zaváhala, ale rozhodla se jít podívat. Uviděla Draca v kuchyni, byl od krve. Třískal s věcmi, třískal talíři. Když jí uviděl začal na ní řvát.
„Vypadni!"
Hermiona se chtěla otočit a odejít. Uvědomila si však, že se spolu budou muset naučit spolupracovat, pokud má být součástí jejich plánu.
„To si i ohluchla? Něco jsem ti řekl."
„Chci pomoct... můžu ti pomoct."
„Nic nepotřebuju. Zvlášť od zoufalý mudlovský šmejdky!"
Draco si sundal sako a z paže mu vytékala krev. Hermiona se k němu přiblížila, nevšímala si jeho nadávek. Vyndala ze šuplíku utěrku a podala mu jí.
„Přilož si to na ránu. Dojdu do obýváku. Všimla jsem si skříně s lektvary, když jsem uklízela." Odběhla.
Když se vrátila, Malfoy byl bez košile, mířil hůlkou na ránu a uzdravoval se.
„Tyhle ti pomůžou." Položila k němu dvě lahvičky s lektvary. Z jeho strany nepřišla žádná odezva.
„Můžeš mě ignorovat, akorát teď tady spolu nějakou dobu budeme. Budeme se potkávat a já se rozhodla vám pomoct."
Vypil obě ampulky, otočil se směrem k lince, rukama se o ní opřel a sklonil hlavu.
„Mám závrať. Pomoz mi do schodů." Řekl.
Hermiona k němu opatrně přešla. Podebrala ho a vyšla s ním směrem k jeho pokoji. Šla pomalu. Byl zatraceně těžký. U pokoje Malfoy mávl hůlkou na dveře a ony se otevřely. Hermiona jen tak tak na něj nespadla, když ho pustila do postele. Malfoy zasténal. Všimla si že jeho pokoj má další dveře. Zkusila je otevřít a ocitla se v soukromé koupelně. Namočila ručník a běžela zpátky do pokoje otřít Malfoye od krve. Šlo to težko.
Malfoy otevřel oči. Měl je zamlžené. Natáhl paži a dotkl se jejích vlasů.
„Máš kratší vlasy."
„Ano. Dlouhé byly dost nepraktický. Je ti už líp?"
Jeho oči začaly zaostřovat. Jako by si uvědomil kde je a s kým je. Hrubě jí odstrčil.
„Co se zase děje?" Byla naštvaná, že jí takto oplácí pomoc.
„Vypadni odsud!"
„Jen jsem ti chtěla pomoct!" Otočila se a vyběhla z pokoje dolů do kuchyně. Tak a může začít znovu uklízet.