Dramione another story

14. kapitola

Myslela si, že bude drsný. On jí ale nechal udávat tempo. Pomalu ho sála, střídavě honila rukou a jazykem olizovala. Jediná jeho aktivita byla, že jí přidržel vlasy, aby jí nepadaly do obličeje. Více zrychlila, když zaklonil hlavu do zadu a zavzdychal. Snažila se ho dávat hlouběji, než jí bylo příjemné. Z úst si nechala vytéct jeho sperma po bradě.
Hermiona ze sebe shodila oblečení a lehla si na záda do jejich postele. Rukama se začala hladit. Z pasu se hladila nahoru k prsům, které k sobě přimáčkla, pohladila si je a pokračovala zpět dolů k pasu. Jednou rukou pokračovala pomalu níže. Rozevřela nohy a pohladila se krouživým pohybem prstů, tak jak byla zvyklá když si to sama dělala. Dívala se mu do tváře. Jeho oči se pohybovaly po jejím těle.
Hermiona do sebe zajela jedním prstem a hned na to dvěma.
„Roztáhni se." Řekl.
Hermiona od sebe odtáhla pysky. Ležela tam před ním nehnutě. Oběma rukama se roztahovala a on si jí prohlížel.
Přešel k ní a pohladil jí od lýtek přes stehna až k bokům, které zmáčknul. Hlavu sklonil k místu, kde měla prsty a začal ji olizovat.

Když bylo po všem Hermiona se chvíli třásla. Když dokázala zase uvažovat, nechápala kdo tady komu měl co předvést. Kdyby jí o něčem měl přesvědčit, souhlasila by v tu chvíli s čímkoli.

Ráno je probudil hluk. Když vylezli z pokoje všude se pohybovali studenti, skřítci a dokonce mazlíčci studentů. Studenti se překřikovali, smáli se, někdo se učil, někdo zase trénoval kouzla.
„Takto to tu vypadá o víkendu." McGonagallovoá vysvětlila. Než stačili cokoli říci, odešla vyřešit hádku dvou studentek, které se přetahovaly o svetr.
Den jí utekl. Pomáhala v kuchyni, kde se různě točili studenti. Byla šťastná.
Po večeři šla najít Draca. Vybavoval se se studenty, kteří byli o dva roky mladší než oni. Ti mu zrovna vyprávěli, že mají dnes večer hlídku, a že uhlídat studenty v katakombě je mnohonásobně složitější, než v Bradavicích.
„Ahoj." Vyrušila je s úsměvem.
„Draco můžeš jít se mnou? Profesor Křiklan nás chce svolat."
Draco kývl na studenty na rozloučenou a oba zamířili do kuchyně, kde na ně čekal Horacio s Minervou.

Jakmile se všichni usadili. Říkali si nápady, jak osvobodit Bradavice od Carrowových.
„Předběžně jsem mluvil s panem Malfoyem, tak jsem se snažil zjišťovat kde by Carrowovi mohli být. Od studentů jsem slyšel, že se oba dva chystají zítra sem do Prasinek. Budeme muset zkontrolovat ochranná kouzla pro jistotu Minervo. Říkal jsem si ale, jestli bychom to nemohli nějak využít." Přemýšlel Horacio.
„Víte proč sem jdou? Nebo za kým?" Zeptal se Draco.
„To bohužel nevím."
Do rozhovoru se vložila Hermiona.
„Dobře. Víme tedy, že se budou pohybovat v Prasinkách. Nás tady nikdo nemůže vidět, takže aby jsme se tu mohli pohybovat taky, potřebujeme neviditelný plášť, nebo.."
„Lektvar." Dopověděl Draco.
„Shodou okolností mám ještě malou zásobu. Jakmile ho ale užijeme, jeho účinnost je krátkodobá." Řekl Horacio.
„Carrorovi se sem pravděpodobně přemístí, budeme se muset rozdělit a pak si dát znamení, kde jsou. Nebo.." Draco neodpověděl a podíval se na profesorku.
„Jak dlouho bude účinkovat lektvar?" Zeptala se Hermiona profesora.
„Maximálně patnáct minut slečno. Bylo by dobré mít dvě dávky, podívám se na to."
„V kočičí podobě se mohu po Prasinkách rychle proběhnout. Mohu tak zjistit, kde budou. Optám se ráno i pár lidí." Vložila se do toho McGonagalová."
„Buďte opatrná." Draco na ní vděčně kývl.
„Co s nimi uděláme?" Zeptala se Hermiona.
„Ať budeme kdekoli, jako první musíme seslat tišící kouzlo, abychom nepřitáhli pozornost." Řekla Hermiona.
„Nejlepší by bylo použít Imperio. Došli by sem sami a tady by jsme je mohli omráčit, aby si nedokázali zavolat pomoc." Řekl Draco.
„To tedy ne!" Hermiona nesouhlasila a Minerva ji dala za pravdu.
„Pane Malfoyi, tohle z principu nepodporuji." Řekla Minerva, zatímco Horacio tikal očima z Draca na Hermionu.
„Seru na princip. Kdy si uvědomíte, že ve válce nemůžeme pořád jednat fér! Můžeme to udělat jednoduše, dostat je sem. Ale jen proto, že jde o kletbu co se nepromíjí, tak to uděláme složitě a vystavíme se riziku? Přesně proto Voldemort vítězí. Děláme všechno čestně a správně." Draco zvyšoval hlas.
Horacio poklepal Minervě po ruce.
„Pan Malfoy nemá zas tak špatný nápad. Samozřejmě také nepodporuji používání nepromíjivých kouzel." Řekl jí.
Bylo ticho.
Minerva se nadechla.
„Dobrá tedy, ať je po vašem."
„Kouzlo by měli seslat dva kouzelníci, i pokud budou Carrowovi u sebe." Řekl Horacio.
„Udělám to já a Draco." Řekla Hermiona.
Plánovali ještě hodinu, pak se rozloučili a každý odešel jiným směrem za svými povinnostmi či potřebami.

Když Hermiona vcházela do pokoje. Draco už ležel v posteli. Lehla si vedle něj a on si ji k sobě přitáhnul k polibkům. Chystal se jí svlékat.
Hermiona se snažila vymanit z jeho náručí.
„Draco?"
„Hm?"
„Pár dní teď s tebou spát nemůžu."
„Co?"
Podíval se na ní.
„No, já.. mám svý dny."
Draco jí sjel pohledem.
„No, můžeš použít pusu."