Dramione another story

3. kapitola

Snape se ráno objevil na snídani. Kdy přišel? Muselo to být ráno.
„Jak je Dracovi?"
„Dobré ráno. Viděla jsem ho včera, když se sem přemístil. Jak víte, že se mu něco stalo?"
Neodpověděl.
„Co se stalo?" Zeptala se.
„Nechte si ten výslech slečno."
„Udělala jsem palačinky, doufám že vám budou chutnat." Usmála se na profesora a šla do patra přímo ke dveřím Malfoye. Zaklepala a čekala.
Už se chtěla otočit, když se rozrazily dveře a hleděla do páru světle modrých očích. Proč sem vůbec šla? Co teď?
„Udělala jsem palačinky." Vyhrkla.
Asi nechápal co mu říká. Chvíli na sebe koukali.
„Hmm...jsou připravené v... kuchyni." A odešla se věnovat domácím pracem, dle seznamu.

Dnes oba muži zůstali doma. Bylo zvláštní s nimi sdílet domácnost. Oba byli zamračení a nemluvní. Hermiona se na oba mile usmívala. Aby jí šla práce od ruky, vytáhla z kabelky menší rádio a dům zaplnila muzika. Dracovi se to asi nelíbilo, protože se šel projít. Měla vše rychle hotové a tak jí zbyl čas na čtení. Po večeři, když chtěla sklízet ze stolu ji Snape zastavil.
„Jak jste na tom s nitroobranou slečno?"
„Četla jsem o ní."
„Myslím, že se ji budete muset naučit. Prakticky."
„Z jakého důvodu?"
„Budete návnada. Pokud vše půjde podle plánu, mohla by upravená vzpomínka pomoci zmást nepřítele. Mimo jiné, vám může v této době prodloužit život. Vaše myšlenky a další vzpomínky budete díky nitroobraně umět skrýt."
„Řeknete mi víc?"
„Víte jen to co potřebujete vědět."
„Jdu do toho."
Snape se podíval na Draca, který se do hovoru nezapojoval.
„Draco. Budeš to ty kdo ji naučí Nitroobranu. Jsi jeden z nejlepších, a tak se nebojím slečnu Grangerovou svěřit do tvých rukou. Víš co dělat."
Draco se zamračil a chtěl protestovat. Snape se však zvedl a rozloučil se s nimi.
„Zítra na pár dní odjíždím. Až se vrátím chci vidět výsledky."
Draco na ní upřel pohled.
„Kdy chceš začít?" Zeptala se ho.
„Ukliď tady a pak za mnou přijď."

Našla ho v obývacím pokoji. Sedla si do křesla. Draco na ní hleděl tvrdým pohledem. Nelíbilo se jí to. Zhluboka se nadechla. Začala mít strach. Uvědomila si, že než se nitroobraně naučí, bude to zrovna Malfoy, kdo si bude prohlížet její myšlenky.
„Podívej se na mě." Přikázal.
Pomalu zvedla zrak. Mířil na ni hůlkou a jen zaslechla zaklínadlo.
„Legilimens."
Viděla jak Draco listuje v její hlavě jako v knize a hledá na jakou vzpomínku se podívá. Minul pár ze školy, kdy se učila v knihovně, nebo jak dělala domácí úkoly. Našel jednu na kterou se podíval víc.
Stála s napřaženou hůlkou za zády svých rodičů. Po tváři jí tekly slzy. Zašeptala zaklínadlo a vymazala svým rodičům paměť.
„Dost!" Vykřikla. Nechtěla tu bolest znovu prožívat.
„Ani se nesnažíš Grangerová." Řekl pohrdavě.
Draco našel zase jinou vzpomínku.
Pohádala se s Ronem. Měl na krku medailonek. Viteál Voldemorta, který nevěděli jak zničit. Ron na ní křičel a rozhodl se od nich odpojit. Běžela za ním, aby se vrátil.
Tančila s Harrym, byla smutná z Ronova odchodu. Harry se jí snažil rozesmát. Na chvíli se mu to podařilo. Pak se ale cítila ještě hůř.
"Jak patetický." Řekl.
„Přestaň s tím."
„Tak mě zastav."
Procházela se Bradavicemi. Naproti ní se objevil Malfoy se svými kumpány. Procházel kolem ní a naschvál do ní strčil. Několik knih které nesla jí spadlo na zem.
„Příště čum na cestu ty špinavá mudlovská smějdko!" Zakřičel na ní a ostatní se jí posmívali stejně jako Malfoy. Posbírala knihy, hrdě vstala a šla co nejdál od nich, dokud je neslyšela. Pak se posadila na lavici a rozbrečela se.

Hermiona se ho snažila silou vůle vyhodit z hlavy. Bylo to těžké. Malfoy si jejího snažení všiml. Pozvedl jen obočí a vkročil do jiné vzpomínky. Koukal na obraz před sebou.
Ležela v nebelvírské posteli a pokoj měla sama pro sebe. Na sobě měla tílko bez podprsenky a barevná tanga. Nohy měla pokrčené, broukala si nějakou melodii a prsty si hrála s vlasy. Protáhla se.
Malfoy přistoupil k posteli blíž, aby lépe viděl.
Hermiona od sebe odtáhla pokrčené nohy a rukou si zajela do kalhotek. Zavřela oči a začala se uspokojovat. Pomalu. Cítila jak se jí tělo napíná. Dosahovala vrcholu. Druhou rukou mačkala polštář u hlavy. Kousala si spodní ret. Nahlas vzdychla. Její ruka zrychlila a potom se celé její tělo uvolnilo.
„Dost! Dost už!" Hermiona nevěděla jak, ale Malfoye ze vzpomínky vyhodila. Byla vyčerpaná. Nemohla uvěřit, že ji přitom viděl. To jako bude koukat na tyhle vzpomínky?
„To stačí." Řekla mu roztřeseně.
„Ne." Odpověděl a znovu se dostal do její hlavy.
Hermiona stála ve spodním prádle před zrcadlem. Prohlížela se z různých úhlů. Asi má větší zadek. I prsa. Zkusila zatáhnout břicho.
Nevěděla jak dlouho se Malfoy hrabal v její hlavě. Naštěstí pak už jen vyhledával vzpomínky o něm samém. Když se poprvé viděli na schodech v Bradavicích, kde je vítala Minerva McGonagallová. Také si prohlížel další ročníky, kdy se míjeli na chodbách, nadával jí, nebo když se o něm s někým bavila.
Pokaždé se snažila zastavit jeho vpád do její hlavy. Byla vyčerpaná a naštvaná. Neřekl jí co má dělat, aby se mohla bránit.
„Jdi si lehnout. Zítra budeme pokračovat."
No, tak to se má na co těšit.