Dramione another story

16. kapitola

Žákyně bradavic jí probudily brzy. Nikdo se do školy vracet nechtěl, tak se dívky tvářily nešťastně. Hermiona se usmála. Nikdo přesně nevěděl co se včera stalo. Dracovi a profesorce se podařilo Carrorovi před studenty skrýt. Určitě budou mít radost, až se ve škole dozví, že hlavní dva tyrani zmizeli.
Strávila celý den čtením a Draca vůbec neviděla. Rozhodla se, že na něj večer počká v jejich ložnici. Moment. V jeho ložnici.
Hupsla do postele, otevřela knihu a četla si.
„Vstávej, včera jsme neměli lekci." Draco vešel do pokoje a hned jí zvedal za paži.
„Fajn." Posadila se na posteli a vzhlédla k němu. Dala si pramínek vlasů za ucho a čekala až se jí dostane do hlavy.

„Lepšíš se." Řekl uznale.
„Já vím." Sebevědomě se usmála.
Draco si zajel prsty do vlasů.
„Zítra se přemístíme. Chci aby si se měla na pozoru a nedovolila nikomu dostat se ti do hlavy. Když už se to stane, zkus kontrolovat co za vzpomínky a myšlenky ukazuješ."
„Tak dobrá ještě nejsem." Hermiona pocítila strach. Neví co jí čeká a víc o tom kam se chystají jí očividně říci nehodlá.
Malfoy k ní přišel a naklonil se k jejímu obličeji.
„Já vím."

Zatímco ležel v posteli a vyhazoval míček do vzduchu, Hermiona po mudlovsku balila do kabelky jejich osobní věci.
„Můžeš se mnou tady spát." Řekl najednou.
Hermiona sebou trhla. Přečetl její myšlenky, když jí učil. Věděla to, že tuhle myšlenku zachytil. Včera spala v jiné posteli a také naznačil, že je v jeho ložnici. Ne jejich. Bylo to celé divné. Nevěděla, jestli se může k němu do postele vrátit. Navíc bez vidiny společného sexu. Také, aby tomu nepřidával citový význam z její strany.
Ani se na něj nepodívala.

Když spolu uléhali ke spánku. Draco si ji přitáhl k sobě. Hermiona zavřela oči. Cítila se spokojeně. Škoda, že musí z tohoto místa odejít. Cítila se tu bezpečně a chvílemi šťastně.

Před přemístěním se loučili s Minervou a Křiklanem.
„Pane Malfoyi přemístění je nutné provést v osm hodin ráno, na vteřinu přesně. Bude vás čekat přesně v tento čas. Počítá se zkouškou." Řekla Dracovi a stiskla mu paži. Hermionu objala.
Hermiona přešla k Dracovi, kterého se měla chytit.
Ráno se probudila nalepená na jeho zádech s pokrčenou nohou přehozenou přes jeho bok. Draco se probudil s překvapeným výrazem a snažil se převalit na záda, tím se ale k ní přitiskl víc. Když si to uvědomila, odsunula se od něj a on vstal z postele.
Teď na se na ní díval s očekáváním, že se ho chytí. Dotkla se jeho paže, zatímco odpočítával na kapesních hodinkách čas.

Dopadli na studenou zem. Rozhlédla se kolem sebe. Byli v cele s mřížemi.
„Draco." Zašeptala.
„Ššt."
Ze stínu se k mřížím přibližovala postava.
Hermiona zalapala po dechu, když spatřila tvář Narcissy Malfoyové.
Draco ke své matce přistoupil blíže a dlouho si hleděli do očí.
Co to dělají? Napadlo jí, jestli se nedívají sobě do hlavy. Minerva říkala, že ho čeká zkouška.
Pak se na sebe usmáli. Narcissa ve spěchu odemkla zámek cely a Draca pevně objala.
Vše dopadlo v pořádku. Oddechla si.
„Jsem ráda, že jsi to ty. Před pár dny tě tu hledali. Naštěstí se Andromedě a malému nic nestalo. Já byla dobře schovaná." Hladila ho po tváři. Narcisse slzeli oči.
„Andromeda? A Teddy?" Přišla k nim Hermiona a ptala se na ně.
Narcissa se s údivem podívala na Draca.
„Vysvětlím ti to později." Řekl matce.

Narcissa je vedla z věznice do vyššího patra. Tam Hermiona spatřila Andromedu. Obě k sobě přiběhly a plakaly.
„Vím že máš hromadu otázek. Pojď, prvně si dáme čaj." Řekla jí a táhla Hermionu do kuchyně.
Draco se svojí matkou mířil do jiné místnosti.

S Andromedou si povídala až do večera.
Nyní na sobě měla ročního Teddyho a chovala ho.
„Takže říkáš, že Draco sem přemístil svou matku, aby ji zachránil od smrti a obě jste z toho byly překvapený, že ho napadlo, že by mohla být schovaná tady u tebe. A že ztráta jejího muže Luciuse a tvého muže Teda vás sblížila a jsi ráda, že máš sestru zpět. Taky jsi ráda, protože na Teddyho nejsi teď sama." Shrnula Hermiona Andromedy vyprávění.
„Ano Hermiono, slyšela jsi dobře. Jsem tak ráda, že si zdravá a tady. Chystala jsem se tě kontaktovat, když nás Draco dává dohromady."
„Snad nebudeš bojovat? Co by pak bylo s Teddym?"
„Nech mě domluvit drahá. Zatím jsem tě nekontaktovala, nebylo to bezpečné. Myslela jsem na tebe každý den. Moc mě mrzí, že jsi byla sama. A teď něco pozitivního. Podařilo se mi zkontaktovat Weaslyovi. Draco mi pomohl. Společně jsme se bavili o tom coby, kdyby. A kdyby se se mnou cokoli stalo, o Teddyho bude postaráno."
„Andromedo, to přece.."
„Pověz mi radši, jak se ti dařilo s mým synovcem."
„Nó, Draco a já...my jsme..."
„Aha." Řekla Andromeda překvapeně, když Hermiona nenašla slova.
„Stala jsem se součástí plánu, jak prorazit Voldemorta. Jenže moc o své úloze nevím."
„Aha."
Andromeda si vzala Teddyho od Hermiony k sobě.
„Pojď, ukážu ti tvou ložnici."

Když se chystala do postele, uslyšela zaklepání. Byl to Draco, který přišel na lekci nitroobranaly. Po lekci od ní odešel beze slov.