Dramione another story

13. kapitola

Hermiona a Draco strávili většinu času v posteli. Po společné koupeli se Hermiona rozhodla uvařit večeři, za což byl profesor Křiklan vděčný.
„Někteří skřítkové nám sem potají posílají jídlo. Ne vždy se to povede. Smrtijedi je víc hlídají. Chovají se k nim opravdu hrozně." Říkal jim.
Do místnosti se přiřítila rozcuchaná Minerva.
„Horacio! Přivedla sem několik studentů, někteří jsou zranění!"
Všichni se vydali za paní profesorkou, která mířila na ošetřovnu.
„Co se stalo?" Ptala se Hermiona.
„Školní tresty. Převážně je vykonávají na mudlovských dětech." Odpověděla Minerva.
Hermiona zrychlila.
Když vešli na ošetřovnu, viděla uplakané tváře, unavené a nešťastné pohledy.
„Horacio, pane Malfoyi postarejte se o chlapce." Řekla Minerva a vzala za paži Hermionu, kterou táhla k dívkám.
Hermiona automaticky přikročila k dívce, která se choulila na posteli.
„Ahoj, jsem Hermiona. Dovol mi ti pomoct. Co tě bolí?"
„Duše." Šeptla dívka.
Promerlina, co ji provedli?
„Můžeš mi o tom říct víc?"
„Já nevím.... už se tam nechci vrátit."
„Do školy?"
„Jo."
„Co se ti stalo?"
„Nemůžu se na to dívat."
„Nemužeš se dívat na co se teď ve škole děje?"
„Jo."
„Povíš mi jak se jmenuješ?"
„Anna."
„Těší mě Anno."
„Ty jsi Hermiona Grangerová."
„Uhm, jsem..Anno, co se teď ve škole děje?"
„Je to hrozný. Nemáme chvíli na vlastní zájmy. Musíme souhlasit s názory ty-víš-koho. Pochodujeme po chodbách jako vojáci. Když někdo omylem něco poruší, hned dostane fyzický trest. Samozřejmě se to týká dětí mudlů. Čistokrevní mají výhody."
„Teď to pro tebe musí být ve škole opravdu těžké. Nedivím se, že tě bolí duše."
„Jo.." Anna se rozplakala.
„To je v pořádku. Jsem tady." Chytila Annu za ruku a čekala až pláč ustane.
„Přinesu ti lektvar, aby se ti dobře spalo. Můžu se na tebe podívat, jestli nemáš někde nějaké zranění?"
Anna kývla. Hermiona si všimla pouze modřiny na paži.
„Máš ještě nějaké modřiny?"
Anna zakroutila hlavou, že ne.
Když Anně dala lektvar, všimla si že další dvě dívky jsou ošetřené a chlapci také.
Horacio odešel připravit další lektvary.
„Přinesu všem čaj a večeři." Řekla Hermiona a odešla také .

Plácla sebou do postele. Bylo už dávno po půlnoci a oči se jí zavíraly. Jen slabě postřehla, že Draco vešel do pokoje.

Ráno se se vymanila z Dracova náručí a vstala. Pomohla Minervě udělat studentům snídani. Museli se vrátit zpátky do školy, aby stihli výuku. Povzbuzovala je a říkala jim, že je vděčná že je poznala. Rozloučila se s nimi a šla najít Draca.

Ležel v posteli. Pozorovala ho. Je krásný.
„Přestaň na mě zírat."
Hermiona naskočila leknutím. Ušklíbla se na něj a lehla si k němu do postele.
„Jen sem přemýšlela."
Draco stále se zavřenýma očima stáhnul obočí do zamračení.
„Nedělej žádný blbosti. Buď hodná holka."
Otočila se k němu zády na bok, aby se na něj pořád nedívala. Ještě by jí to zase vytkl.
„Draco.. musím Bradavicím nějak pomoct."
Povzdechl si.
„Drž se plánu."
„Se mnou plán nesdílíš. Postupně se dozvídám, co se děje. Jediný co vím je, že mě čeká smrt. Ale to si mi napřímo taky neřekl."
Draco neodpovídal. Pak se k ní otočil, nosem se jí zabodl do krku a rukou jí začal hladit prsa.
„Draco...nech toho.." Snažila se ho odstrčit, ale jeho to více navnadilo.
Tlačil svým přirozením na její zadek. Paži kterou dal pod její tělo obtočil kolem jejího krku, aby ji u sebe udržel a druhou rukou jí začal stahovat kalhoty. Víc si jí nastavil do polohy z boku, rukou jí nadzvedl nohu za podkolení jamku, aby měl přístup k jejímu přihození. Hladil ji dole, různě do ní strkal prsty a plácal. Hermiona vždy cukla a sténala. Vzal do ruky svůj penis a pomalu do ní zajel.
Pomalu párkrát přirazil. Uvolnil paži a kolem jejího krku, ale hned ji nahradil druhou rukou. Drsně ji držel pod krkem, aby pohled měla stočený na něj a a začal rychle přirážet.

Po obědě se věnovali nitroobraně. Hermiona se lepšila. Byla dobrá.
„Co budeme dělat teď?" Zeptala se ho.
„Co chceš."
Usmála se na něho a netrpělivě hrabala v kabelce. S vítězným úsměvem k němu přitančila a ukázala mu knihu.
„Chceš ji číst se mnou?"
„Proč bych měl?"
„Je to moc pěkná kniha. Pojednává o kouzelnické historii."
„To by mě mělo bavit?" Vyprskl smíchy.
„Když to nezkusíš, tak se to nedozvíš." Nenechala se odradit a mrkla na něho.
S povzdechem si sedl do polštářů postele, které kouzlem zvětšil a pokynul ať jde k němu. Usídlila se mu mezi nohama a opřela se mu do hrudi. Nadšeně otevřela knihu a dala jí tak, aby na ní dobře oba viděli.
Tohle je báječný, pomyslela si.

„Doprdele Grangerová, co to zas mělo bejt!" Draco jí po večeři táhnul do jejich pokoje. Smýkl s ní, že upadla na zem.
„Proč bychom nemohli pomoct Bradavicím?" Vyskočila na nohy.
„Vystavovat se nebezpečí je úplná blbost. Máme jinej úkol. Co kdyby se to posralo? Necháš Severuse ve štychu? Tyvole a to ti říkali nejchytřejší čarodějka doby?"
„Já jen chci pomoci studentům. Kdybychom se nějak zbavili Carrowových, tak studentům pomůžeme. A slyšel si profesory, šli by do toho. Byli z toho nápadu nadšení."
Viděla jak je naštvaný. Rázoval se a tam.
„Draco.." Pomalu k němu vykročila.
„Nepřibližuj se. Nebo ti ublížím."
Zastavila se a jemně řekla.
„Proti nám dvěma s McGonagallovou a Křiklanem za zády nemají šanci."
„Hm."
„Draco, můžeme o tom přemýšlet, zítra si o tom promluvit."
„To záleží.."
„Jak to myslíš?"
„Chceš abych ohrozil náš plán? To tě bude něco stát."
„Cože?"
Draco se před ní zastavil a ušklíbl se.
„Chceš abych svolil, že do toho půjdeme?"
„Ano."
„Chceš abychom se o tom zítra s profesory pobavili?"
„Samozřejmě, že chci."
„Tak si klekni. Třeba mě tvoje pusa přesvědčí. Ale kdo ví?"
„To přece nemůžeš!"
„Můžu, jsem Zmijozel. Přestaň si mě pořád idealizovat. Teď máš pět vteřin na to aby sis klekla. Jedna...dva.."
Hermiona si rychle klekla k jeho nohám. Podívala se na něj ze zdola.
„Jsi hajzl."
Draco jí chňapl za čelist a sklonil se k její puse.
„Za tohle si pak lehneš na postel a předvedeš mi malou show. Rozmysli si co mi dál řekneš." Pak ji jemně pleskl dlaní přes tvář.
Hermiona hrdě zvedla hlavu. Udělá to. A vyjde to. Zítra naplánují co s těmi Smrtijedy udělají.