Dramione another story

29. kapitola

Stáli v obývacím pokoji a trénovali na blížící souboj. Blaise byl nervózní, Draco vypadal naštvaně a pro Hermionu jakoby se zastavil čas, jakoby se vzduch naplnil hustou hmotou a bylo těžké dýchat.

Draco se pak připravoval na setkání se Sneapem. V kabelce Hermiony lovil lektvary, které zabalili ve Snapeově obydlí. Očaroval si kapsy, aby se mu vešli zmenšeniny skleniček do kapes.

Těsně před dvanáctou hodinou se všichni tři přemístili.
Jakmile se s prasknutím objevili na mýtině, Snape rychlostně z hůlky vysílal ochranná kouzla.
Hermiona si všimla za Snapem jedné známé postavy.
,,Neville!"
Vyhublý Neville s překvapeným výrazem, že jí vidí, malém spadl do trávy, jak ho Hermiona zahrnula pevným objetím.
Draco se se Snapem pozdravili poklepáním ramen.
Draco s tázavým pohledem na Snapea kývl směrem k Nevillovi.
Snape dramaticky rozevřel svůj hábit a vytáhl z pouzdra pasu meč. Nebelvírský meč.
,,Bez jeho pomoci bych ho nezískal." Řekl Snape a Neville se pyšně zatvářil.
,,Všichni jsou připravení?" Zeptal se Draco všech.
Přitakali.
,,Had je schovaný na téhle zřícenině. Zabini půjdete se mnou a Longbotomem." Snape ukazoval na rozpadlý hrad do dáli.
,,Buďte opatrní." Řekla Hermiona.
Nevill se na ní povzbudivě usmál.
Šla zpátky k Dracovi, připravená přemístit se.

Hermiona cítila ochrannou bariéru Manoru, která se jí chystala upálit za živa. Pak cítila jak jí obaluje ochranný neviditelný plášť, který mění ochrannou bariéru na tenké sklo, které se tříštilo na milion malých kousků.
Byla uvnitř Manoru.
Celá zamrzla a snažila se dýchat.
Draco vytáhnul hůlku.
,,Expecto Patronum!" Z hůlky vytryskl třpytivý bílý pramen, který se zformoval do majestátního páva, který hrdým krokem a pohledem mířil k Dracovi.
,,Povolej všechny před brány Manoru." Přikázal mu Draco.
Páv se rozeběhl a zmizel.
,,Nemáme moc času. Musím jít."
,,Já vím."

Hermiona čekala ve velké síni, kde jí Draco opustil. Nemusela čekat dlouho. Ocitla se uprostřed kola točících se stínů. Stíny se zastavily na místě a z temné mlhy vystoupily čtyři postavy v maskách.
Hermiona křečovitě svírala hůlku, připravená se bránit.
Smrtijedi stáli na místě.
Viděla přicházet pána zla. Voldemorta. Jeho znetvořený obličej nabýval na hrůznosti, jak se přibližoval. Jeho tělo zakryté do černého hábitu neschovalo prapodivnou postavu.
,,Vida..mudlorozená studentka Bradavic, která mi dlouho uniká...Jak zvláštní, že se potkáváme...Tady....Po takové době..."
Hermiona mlčela, nic neřekla.
,,Zvláštní..." Opakoval Voldemort. Přiblížil se k Hermioně tak blízko, že si všimla jeho kůže na obličeji. Vypadala jako hadí.
Nikdy mu nebyla tak blízko. Cítila jak z něho sálá moc, cítila chuť černé magie na jazyku. Trpká, krvavá pachuť, ze které se jí dělalo nevolno.

Ucítila bolet hlavy, tak nesnesitelnou, že spadla na kolena. Křičela. Hlavu si skrývala rukama. Cítila jak se jí Voldemort dere do myšlenek. Jak boří její hradby kolem hlavy, aby se dostal ke vzpomínkám.
Povolila, aby mu umožnila vstup jenom proto, aby tu krutou bolest odehnala.
Voldemort se uchechtl.
,,Tak snadné. Podíváme se co skutečně ukrýváš."
Hermiona si začala uvědomovat své tělo. Celá se třásla. Ležela na zemi. Snad jako naposledy na Manoru.
Uvědomila si, že se Voldemort chystá prohlédnout si její život. Aby ochránila Draca a všechny ostatní zakryla všechny vzpomínky a myšlenky z posledního měsíce hluboko do své mysli. Několik vymyšlených vzpomínek nechala volně plout tak, aby se nezdálo, že jsou snadno k zachycení.
Voldemort se v jejích vzpomínkách procházel, očividně naštvaný, že nenachází co chce.
,,Spálím to tady na popel, až z tebe zbyde jen chodící mrtvola bez mozku! Ukaž mi obraceč!" Jeho řev byl hrozivý.
Hermiona nereagovala a tak vybral vzpomínku, kdy se svým otcem a matkou slavila poslední narozeniny.
Pekla s matkou dort, otec seděl u stolu a četl si noviny. Kolem nich hrála muzika z rádia a její matka si prozpěvovala. Usmáli se na sebe a matka jí pohladila po vlasech. Byla šťastná.
Voldemort tuto vzpomínku začal pálit. Hermioně třeštila hlava.
Snažila se vybavit, jak s rodiči své narozeniny slavila.
Nejde jí to. Nepamatuje si. Co dělali? Byla vůbec s nimi?
,,Pokaždé když se budeš snažit vzpomenout si, bude to bolet čím dál tím víc. Co se asi stane když, zapálím další vzpomínky? Třeba tuhle?"
„Né, p-prosím!" Poprvé promluvila.
,,Proč si tady!" Křičel na ní.
,,Chci vrátit čas." Plakala.
,,Jak si se sem dostala!"
„K-kouzlem.."

Voldemort s bolestným výkřikem opustil její mysl. Hermiona viděla jak se skácel k zemi přemožen křečí. Smrtijedi opustili Hermionino obklíčení a pomáhali Voldemotrtovi vstát.
,,Nagini! Nagini!" Voldemort ječel.
Když přestal, podíval se přísně na Hermionu.
„Jak?" Ptal se hrozivě.
Vytahoval hůlku a Hermiona věděla, že tohle je její konec. Zabili Nagini a Voldemort ví, že tohle je past.

Než se stačil Voldemort nadechnout a vyslat kletbu, s prasknutím se v síni objevil pan Weasley, profesorka McGonagalová, Andromeda, Ginny a hromada dalších odhodlaných tváří bojovat proti Voldemortovi.
Sto čarodějů v síni s hůlkama nataženýma před sebou.
Smrtijedi neměli šanci. Leželi omráčení.
Hermiona vzlykla štěstím, že vidí blízké přátele naživu.
Voldemort se proměnil ve stín a snažil se přemístit.
Pan Weasley běžel k Hermioně, ta s třesoucíma nohama vstala a objala ho tou největší silou, jakou dokázala.
,,Hermiono, Voldemort se z Manoru nedostane. Musíme ho najít. Jsi schopná bojovat?" Ptal se jí.
Hermiona se podívala kolem sebe, hromada čarodějů se rozutekla hledat Voldemorta po Manoru.
Kývla na pana Weaslyho a sevřela pevně hůlku.
,,Smrtijedi se shromažďují před branami Manoru, když bude potřeba stáhnu část kouzelníků tam." Pan Weasley přidal do kroku a utíkal za zvukem křiku. Hermiona mu byla v patách.

Voldemort se vždy zjevil, vyslal smrtící kledbu na čaroděje a s prasknutím zmizel v podobě stínu zase jinam.
Takhle nás povraždí, pomyslela si.
Hermiona se vydala do vrchních pater Manoru. Vrazila do dveří a ocitla se v dalším sále. Potřebuje ho udržet na místě.
,,Voldemorte! Pořád mám něco co chceš!"
Vyslyšel jí.
Zjevil se před ní a vyslal kletbu. Odrazila jí.
,,Dost zabíjení!" Křičela.
Voldemort se rozesmál.
,,Nic od tebe nepotřebuji mudlorozená."
Natáhl hůlku a vyslal smrtící kletbu.
,,Expelliarmus!"
Jejich hůlky se střetli v souboji přetlačování.
Cítila, že jeho mocná hůlka je silnější a viděla blíží se zelené světlo, které jí oslepovalo.
Slyšela Voldemortův smích. Držela statečně hůlku, nepolevila.
Zelené smrtící světlo se blížilo. Bylo už tak blízko.
Myslela jen na to aby někdo přišel a zabil ho dřív než zabije on jí. Už byl tak kousek. Poslední její nadechnutí.

Záplava bílých vlasů jí zaclonila výhled na zelené světlo. Cítila jakousi bariéru, teplou, lehkou s příjemnou vůní, jak jí chrání před smrtí. Nechala by se do ní zabalit a unášet se v ní navěky.
Bariéra jí pomalu opouštěla a viděla jak Voldemort padá mrtvý k zemi, jak se jeho tělo rozkládá. Viděla kouzelníky jak stojí okolo a dívají se na to samé a ještě na něco.
Na Draca Malfoye ležícího v bezvědomí na zemi vedle ní.