Dramione another story

22. kapitola

Hermiona nasávala vůni jablečného koláče. Seděla na prostorné židli v tureckém sedu a zrovna vidličkou vrazila do kousku, který měla naservírovaný na talíři. Vychutnávala si horkou šťávu jablek v ústech. Draco popíjel čaj a nandaval si na talíř ze snídaňového stolu od každého trochu.
Theodor nehnutě sledoval Hermionu.
„Co?" Zeptala se, když si všimla Theova pohledu.
„O jablečný koláč budu žádat častěji." Poznamenal.
Hodila po něm kyselý obličej. Theodor se zasmál a Draco jen zavrtěl hlavou, když je oba přeměřil pohledem.
Dopoledne po lekci nitroobrany šel Draco za Theodorem a tak osaměla. Pustila si muziku a vlezla do koupelny.

Hůlkou si ohřála vodu. Rozhodla se strávit  nějaký čas pobýváním ve vaně. Do vody si nalila relaxační a aromatické lektvary. Hlavu měla opřenou, tělo natažené s jednou nohou pokrčenou.
Draco vešel do koupelny. Pomalu se svlékl a vlezl naproti ní. Slastně vydechl.
„Zítra vyrazíme za Blaisem Grangerová."
„Uhmm." Podívala se na jeho obličej. Měl zakloněnou hlavu a ukazoval jí ostré rysy brady, tváří a nosu. Oči měl zavřené.
„Co Theodor?" Zeptala se.
„Přidal se na naší stranu. Má roli informátora. Spojí se se Severusem a pomůže mu s čím bude třeba."
Hermiona se usmála a zapřela se nataženou nohou o jeho hruď.
„Draco?"
„Hmmm?"
„Jak se všichni kdo chtějí bojovat, dostanou na stejné místo? Jak jim dáš vědět?"
„Každej ode mě dostal várku přenášedla. Pomocí patronů si dáme znamení na přesun. Pak se společně napodruhé přemístíme na místo, kam vylákáme Voldemorta."
„Můžeš vyčarovat patrona? Myslela jsem, že Smrtijedi ho vyčarovat nemůžou."
„Já můžu. Severus se mnou měl svatou trpělivost, když mě učil."
„Snape taky?"
„Jo, umí ho taky."
Chtěla se ho zeptat ještě natolik věcí.  Rozhodla se však plně se soustředit na společnou chvíli ve vaně.

Druhý den se přemístili do malého bytu, kde na ně čekal Blaise Zabini.
„Konečně. Jak přežíváš Draco? Co Pansy? Byl si u Thea? Čekám na zprávu od Severuse, ale pořád nic..Co tady sakra dělá ona!" Blaise se zarazil, když si všiml, že za Dracem stojí čarodějka, kterou zná ze školy.
„Vysvětlím to. V podstatě teď nedělám nic jinýho, než že to vysvětluju." Řekl mu Draco. Rukou se chytil za zadní část krku a povzdychl si.
„Ahoj." Hermiona Blaise pozdravila.

Hermiona vytahovala zásoby potravin z kabelky, aby připravila něco k jídlu a poslouchala jejich rozhovor.
Draco popisoval, jak se s Hermionou potkal. Vyprávěl, že Pansy viděl a že se jí stýská po Blaisovi i po starých časech.
Když společně jedli, Blaise hltal a mluvil s plnou pusou.
„Za války se i z nepřátelů stávají přátelé. Takže Grangerová, považuj mě za přítele."
„Nooo, já.. nevěděla jsem, že jsme byli nepřáteli." Pípla Hermiona.
„Cože?" Blaise se na ní nechápavě podíval.
„Nekamarádili jsme se, ale nepřítel je silný slovo." Snažila se mu vysvětlit.
„My tě nesnášeli Grangerová. Zvlášť Draco. To jak si se pořád hlásila na hodinách, bylo otravný. Říkali jsme ti Vševědka. Taky jak si byla zalezlá v knihách. A to nemluvím o tom, když tě Draco na chodbě v..."
„Blaisi sklapni!" Poprvé se Draco ozval.
Blaise se zarazil a vytřeštil na Draca oči.
„Nojo. Ehm. Nadávali jsme ti do mudlovský šmejdky. Vševědka tě nemůžete urazit." Řekl Blaise Hermioně.
„Ty si vůl." Řekl Draco s povzdychem.
Hermiona v sobě dusila bolest, kterou cítila vždy když jí nadávali.
„Nechte to být." Řekla jen.

Zalezla si do druhého pokoje v bytě. Draco si přišel z její kabelky vytáhnout věci a beze slov odešel k Blaisovi do pokoje. Nemohla dlouho usnout, když s ní neobýval postel.

Když usnula, zdál se jí sen, který jí strašil mnoho dlouhých nocí. Ležela na zemi v tanečním sále v sídle Malfoy Manor. Cítila bolest a vnímala, jak se nad ní sklání čarodějka s šíleným výrazem v očích. Předloktí ji bolelo a nesnesitelně pálilo, jak do něj Belatrix, stoupenkyně pána zla, ryla hanlivý výraz, který znamenal že má špinavou krev. Najednou stála v síni Bradavic. Rozeběhla se za Ronem, který se snažil zachránit studenty. Křičela na něj, že se musejí přemístit. Co nejrychleji zmizet. Ron z hůlky vysílal kletby a nemilosrdně kosil smrtijedy. Chránila mu záda. Metala z hůlky kouzla a když uslyšela Ronovo zasténání, svět se kolem ní zastavil. Jak ve zpomaleném filmu viděla jak klesl na kolena a jak mu z úst vytéká krev. Mozek jí přestal fungovat. Jako kdyby fungovala na autopilota, přivolala koště, kterého si všimla, že leží na zemi kousek od ní. Chytila Rona a nasedla na koště a Rona přidržovala u sebe. Jediné na co myslela bylo přenášedlo. Musí se k němu dostat. Nepodařilo se jí uletět dostatečnou vzdálenost. Zasáhla jí kletba, která vymrštila Rona daleko od ní. Hermiona bolestivě dopadla na sem a o něco co vypadalo jako kusy velkých střepů si rozřízla nohu. Očima hledala Rona.

Hermiona se probudila trhnutím do tmy, zpocená a vystrašená. Třásla se. Schoulila se do klubíčka a snažila se dýchat, aby se uklidnila.
Do rána se jí nepodařilo zamhouřit oči.