Dramione another story

4. kapitola

Sešla se s Dracem u snídaně. Nezvládla se mu podívat do očí. Pořád měla na mysli v jakých intimních chvílích ji viděl.
„Dobré ráno." Řekla a předstírala činnost. Třeba znovu umyla umytý hrnek.
Cítila jak ji pozoruje.
„Dobré."
To že jí odpověděl na pozdrav jí zarazilo.
„Kdy chceš dneska začít?" Otázala se.
„Byla svolána schůze na kterou musím jít. Vrátím se k večeru. Čekej mě."
„Schůze s Voldemortem?"
„Jo."
Viděla v jeho tváři náznak znechucení. Nedivila se.
„Dáš si pečené maso k večeři, nebo radši těstoviny?"
„Maso."
„Tenčí se tu zásoby. Bude potřeba nakoupit."
„Napiš mi co k vaření potřebuješ, přinesu ti to."
Bylo to nejvíc vět, které s ním kdy prohodila. Byla za tu strohou konverzaci ráda. Přece jenom chce s ním spolupracovat.

„Seděla na Ronovi a líbala ho. Ron nevěděl kam dát ruce. Už spolu nějakou dobu byli jako pár. Hermiona se oddělila od jeho úst a přetáhla si přes hlavu tričko.
„Hermiono." Vydechl Ron a hltal ji očima.
„Jsi si jistá že to chceš?"
Kývla že ano a začala mu sundavat tričko. Ron na nic nečekal a odhodil ze sebe kalhoty a sundaval je i Hermioně.
„Asi budu zvracet." Prohodil Draco. Stál opřený o zeď s pokrčenou nohou a pozoroval Hermiony poprvé.
Hermiona vytřeštila oči, když Draca zpozorovala. Vytlačila ho ze své hlavy.
„Už přicházíš na princip." Řekl.
„Potřebujeme hranice! To jsou moje vzpomínky, jenom moje! Nemáš právo do nich nahlížet." Řekla vyděšeně.
„Na tyhle vzpomínky jsi citlivá a líp ti pak jde zablokovat mysl."
„Takhle to nechci."
„Myslíš si že já jo? Mám na práci lepší věci než učit šmejdku nitroobranu!"
„Přestaň mi tak říkat!"
„Bude to podle mě nebo se to nauč sama!"
Hermiona se sebou vnitřně bojovala. Přecházela z místa na místo. Byla nervózní. Nadechla se a znovu si sedla.
„Tak fajn." Dala mu svolení.
Běžela na holčičí záchody. Shodila ze sebe hábit, posadila se na záchod a stáhla si kalhotky, které byly zakrvácené. Sakra dostala to!

Večer padla do polštáře hlavou dolů. Byla vyčerpaná. Nitroobrana nebyla jednoduchá. Už trochu věděla jak na to, ale bylo jí to marné, když v tom byl Draco tak dobrý. Draco navíc vyhledával trapné nebo bolestivé momenty a ona se chtěla se studem propadnout do středu země.

Ráno jí provázel pocit trapnosti. Pustila si na přípravu snídaně hudbu. Kroužila pomalu boky. Připravené tousty chtěla položit ke stolu a lekla se, když viděla Draca sedět u stolu. Jak dlouho tu je? Naštěstí si pročítal noviny plné propagandy a jí si nevšímal. Přinesla tedy snídani ke stolu.
„Dobré ráno."
„Vypni ten krám."
Hermiona tak učinila a sedla si k němu naproti. Nechápala jak může ty noviny číst.
„Co máš dnes v plánu?" Proč se ho na to zeptala? Nic jí do toho přece není.
Malfoy s nechutným úšklebkem odhodil noviny,  ty se vznesly do vzduchu a shořely.
Usmála se na něj.
„Myslela jsem, že ti záleží na čistotě krve, ale vidět tě u toho naštvanýho je docela překvapení."
„Starej se o svý ty.."
„.. špinavá mudlovská smějdko." Doplnila jeho větu slovy.
Dívala se mu přímo do očí.
„Nechci ti tady obtěžovat život. Očividně nám jde o to samé. Proč neuzavřeme příměří. Alespoň po dobu co tu budu?"
„Nemám zájem."
„To tě to baví?"
„Co myslíš?"
Hermiona začínala být hysterická.
„Očividně ano! Jak jsem si jenom na chvíli mohla myslet, že by si prokouknul ten nesmysl s čistou krví? Jsem z mudlovské rodiny a proto nemám nárok na kouzla, i když ve mě magie je, že ano? Nevybrala jsem si jak se narodím! Ty taky ne! Ale někdo řekne, že bych neměla být čarodějka, tak to hned musí být pravda!" Vyskočila ze židle a odešla do pokoje.
Ten prohnaný had! Je tak naštvaná.
K její smůle byl Malfoy celý den doma. Svou hudbu si nemohla pustit, protože mu očividně vadí. On si ale tu svou pouštět může. Když uklízela, všimla si jak v obýváku pije ohnivou whisky. Hudba mu vyhrávala dost nahlas. Po chvíli se přistihla, že do rytmu podupává nohou a práce jí tak rychleji utíkala. Malfoy jí opravdu přinesl potraviny, které mu sepsala a tak se rozhodla, že něco upeče. Vzpomněla si na recept její maminky. Hotový zákusek mu do obýváku přinesla.
„Dáš si?" Určitě si říká co za ním leze. Jenže, když z ní naštvání vyprchalo, chtěla pracovat na tom, aby se více snesli.
„Nejsem moc na sladký." Řekl.
„Hmm, aha. No tak... já to odnesu do kuchyně." Než se stačila otočit, vzal jí Malfoy talíř z ruky. Usmála se na něj a odkráčela.

Před večeří jí někdo zaklepal na pokoj. Otevřela je.
„Večer se půjdu bavit. Přijď dolů na lekci."
„Jsi opilý."
Výhružně se na ní podíval.
„Dobře, přijdu." Strašně se jí nechtělo.

Sprchovala se. Voda ji stékala po těle. Tiše si pobrukovala melodii.
Tentokrát už věděla, že je tam Malfoy s ní a prohlíží si ji. Za nic jí nešlo postavit zeď kolem mysli. Věděla jak ta vzpomínka pokračuje. Nechtěla, aby viděl nic z toho.
Přidala si více teplé vody až měla ve sprše mlhu.
„Co zkusit mýdlo?" Ozval se Malfoy.
Znovu jí nešlo vyhodit ho z hlavy.
Ve sprše se lopatkou opřela o zeď a nechala na sebe téct proud vody. Rukou si sjela do rozkroku a chvíli jí tam nechala. Začala s ní kroužit. V tom okamžiku vešel do koupelny Ron.
„Hermiono? To ses ještě nerozmočila? Můžu jít k tobě?"
„Další nová noční můra. Skvělý." Řekl Malfoy a šel se podívat na jiné vzpomínky. Vkročil do další.

Seděla v Nebelvírské společenské místnosti. Smála se Harryho vyprávění, jak Hagrid přičaroval jeho bratranci prasečí ocas.
Jejich spolužačka Katie si k nim přisedla.
„Co kdyby jste si s námi zahráli hru? Když nás bude víc, tak to bude lepší."
„No tak dobře." Kývl Harry.
„Počkej Harry, vždyť ani nevíš o co jde." Řekla Hermiona.
„Hmm, to sem si mohl myslet, s tebou žádná sranda nebyla." Řekl Malfoy. Opustil vzpomínku a hledal jinou.

Přemístila se z Bradavic. Hystericky brečela. Na noze měla krvavý šrám. Harry je mrtvý. Ron je mrtvý. Nemohla dýchat. Najednou se před ní objevil patron. Andromedy patron.
„Hermiono teď buď silná. Nikoho nekontaktuj. Není to bezpečné. Budou se nás snažit chytit. Utíkej."

Seděla nahá u malého bazénku, které lemovaly čtyři dračí hlavy ze kterých vycházely bublinky jak z bublifuku. Skrytá koupelna v Bradavicích. Milovala to tu. Do rukou si nanesla tělové mléko. Promasírovala si postupně kotníky a rukama přejížděla nahoru po lýtkách. Pak se věnovala pravému stehnu a levému. Opřela se jednou rukou dozadu a druhou si na břicho nalila pár kapek mléka. Roztírala si ho a pak si oběma rukama natírala prsa a nakonec krk.

Hermiona se už nesnažila Malfoye z hlavy vyhodit. Byla vyčerpaná. Očividně si toho všiml, protože opustil její mysl.
„Ty si prostě úchyl!" Křičela na něj, slzy v očích.
„Cože?"
„Přestaň si prohlížet vzpomínky, kde jsem nahá!"
Malfoy otevřel ohnivou whisky a nalil dvě skleničky. Jednu jí podal.
„Fajn, zítra budu pokračovat něčím jednodušším." Řekl.
„Díky." Vydechla a napila se whisky.
„Přestala ses snažit."
„Jde mi to těžce. Dneska..." nedopovědela. Nevěděla co říct. Byla špatná, nešlo jí to.
„Není mi to vůbec příjemný."
„To nikdy není. Příště se uvolni. Zkus si uvědomit svoje tělo. To tě přivede zpátky do reality a budeš mít převahu."
„Draco, nechci aby si se na mě díval."
„Taky to nechci." Dopil a odešel.
Nebyla si jistá, jestli ji rozumí. Přece jenom mu měla konkrétně říct, že nechce aby se hrabal ve vzpomínkách, kde je bez oblečení. Možná se ale na ní už nikdy nepodívá? Neměla by být ráda?