26. kapitola

359 10 0
                                    

Ráno v kuchyni naběhla na Blaise.
„Kde je? Blaisi hrůzou jsem nespala, co se děje?"
„Cože?" Nechápavě se na ní podíval.
„Vím, že se něco děje a vím že to asi nemám vědět podle toho jak tajemný jste. Mám jen starost." Řekla jemněji. Popravdě se klepala strachy.
„Nepomohla by ti kniha? Včera sis celou dobu četla a vypadala si v pohodě."
„Ty mi nic nepovíš." Konstatovala smutně a sedla si unaveně na židli.
Blaise vydechl.
„Sakra. Měl by ti to říct Draco sám. On je..v pohodě."
„Je v pohodě." Opakovala jakoby se snažila o tom přesvědčit.
„Nic mi do toho není, ale...nemysli si na něj."
„Jak to myslíš?"
„Hele nejsem to já, kdo by ti měl něco o Dracovi říkat. To by měl on sám. Jen... nevím jak to říct... vypadá to, že ho máš docela ráda. A vy dva dohromady? Slyšíš jak divně to zní?"
Hermiona chvíli nebyla schopná odpovědi.
„Nemyslím si, s ohledem na blížící se válku, že máme nějakou budoucnost Blaisi. Ani si nemyslím, že to, co mezi námi je, je něco romantickýho. Tohle mi Draco říkal už od začátku. Nějakou náklonnost k němu cítím. A jen mám o něj strach, to je všechno."
„Uf, teď se mi ulevilo." Fakticky si oddechl.
„Blaisi co se to děje? Co mi naznačuješ?"
„Nemůžu ti nic říct."

Draco se vrátil. Ani je nepozdravil a mířil do koupelny. Hermiona dělala, že si čte. Když Draco šel do pokoje vstala a šla za ním.
„Ahoj." Řekla mu s úsměvem.
„Ahoj." Hledal v kabelce své oblečení a vytahoval ho.
„Hmm...jsi v pořádku?"
„Jo."
Vypadal tak. Prohlížela si ho. Dokonce vypadal odpočatý.
„Řekneš mi kde si byl?"
Draco si natáhl triko. Neodpovídal. Skládal oblečení na hromadu.
Sakra připadám si jako bych ho vyslýchala. Vůbec se mi to nelíbí.
Draco stále mlčel.
„Nech to plavat." Řekla a otáčela se k odchodu.
„Počkej."
Podívala se na něj. Dobře, přece jenom jí chce něco říct.
„Fajn."
„Odešel jsem rychle. Prostě sem musel."
„Uhmm. Dobře. Měla jsem jen strach."
Díval se na ní, ona na něj. Cítila napětí ve vzduchu. Nadechovala se, aby mu řekla, ať řekne co chce, hlavně ať nemlčí.
„Včera mi Blaise předal zprávu. Od Tori."
„Tori?"
„Astorie. Její sestra Daphne s námi chodila do ročníku."
„Ano vím.... takže...Tori?"
„Viděla se s Blaisem na zasedání s Voldemotrem. Ptala se pro mě."
„Aha..."
„Je na naší straně."
„Fajn, no...to je dobře. Já... já jen.." Intuitivně věděla, že nejde o to, že je Astorie na jejich straně. Cítila to. Viděla Dracův pohled. Jako by mu vadilo, že je s ním v místnosti. Jakoby jí ani nic vysvětlovat nechtěl. Nevěděla co mu na to říct. Cítila se divně.
„Vezmu si svoje věci a budu v pokoji s Blaisem."
„Draco, já...nerozumím. Co se děje?"
„Vážně Grangerová? Čemu nerozumíš?"
„No..myslela jsem, že..." Pak jí to všechno došlo.
Doprdele. Cítila tlak na prsou. Bolest. Nešlo jí nadechnout.
„Myslela jsem, že si sám. Že nikoho nemáš." Dořekla konečně.
„Grangerová, nech to být. Mezi náma...o nic velkýho nešlo."
„No to vím. Říkáš to pořád. Asi mě možná nenapadlo, že někoho máš, když se mnou šukáš."
„Nevěděl jsem, že je Tori tady. Po bitvě v Bradavicích zmizela a nikdo jí ani její rodinu nenašel. Mysleli jsme, že utekli."
„Utekli?"
„Jo. Vrátili se pro nějaký rodinný cennosti. Ale podruhý se jim uniknout nepodařilo a teď musí sloužit Voldemotrtovi."
„Takže, prakticky jste se dali dohromady včera."
„Merline to je přece jedno! Miloval jsem jí! Teď je zpátky."
Hermiona cítila slzy v očích.
„Dobře. Asi tomu rozumím. Přeju ti to." Poslední větu vydechla tiše.
„Nechci ti ubližovat." Vydechl zas on.
„Jsem ráda, že si mi to řekl."
Jen kývl.
„Byla bych ale radši, aby si mi to řekl hned. Zbytečně jsem se bála a strachovala se o tebe!"
„Sakra zase se snažím být upřímnej, mluvit s tebou jak vždycky chceš a ty si na mě dovoluješ řvát!"
„Protože si pitomec!"
Udělal rychlé kroky k ní. Prsty sevřel v pěst. Zastavil se kousek od ní a hleděl jí do očí.
„Skončilo to." Obešel jí a odešel.
Věděla co skončilo. Ta jeho minimální náklonnost k ní.
Nechala slzy téct po tvářích. Ráno Blaisovi říkala, jak němu nic romantického necítí. Tak proč je tak zraněná?

Zůstala v pokoji. Ležela v posteli. Sama. Cítí se sama. Cítí tolik pocitů.
Kdo by to byl kdy řekl, že ve svém zlomeném srdci po lásce k Ronovi začne znovu milovat?

Dramione another storyKde žijí příběhy. Začni objevovat