~THANK YOU~

~24~

„Co chceš?" zeptala se, a sundala moje ruce z jejích boků.

„Chci se omluvit za to ráno..nemyslel jsem to tak" pronesl jsem a koukal ji do očí.

„Moc dobře vím , jak si to myslel" odpověděla a otočila se že poplave za Billem, ale chytl jsem ji.

„Mads..prosim. Nevim proč jsem to řekl” pronesl jsem a dal jí pramen mokrých vlasů za ucho. Jak je možný že vypadá i teď tak krásně, je opravdu nádherná.

„Promluvíme si doma" pronesla a odplula za Billem, už jsem ji nechal.

Koukal jsme na ni, byla s Billem tak šťastná. Rozhodl jsem se, že vylezu z vody.
Vylezl jsem a šel na deku, začal jsem jíst nějaké jídlo co sebou Bill vzala ,a z dálky pozoroval jak se spolu baví.

Madison

Tom se mi omluvil, řekla jsem mu že si promluvíme doma, nechci to řešit teď. Chci si užívat, proto jsme sem přišli.

Vrátila jsem se za Billem, je opravdu fajn, přijde mi že je jediný který mi rozumí , nebo jak to říct.

S Billem jsme dělali blbosti a smáli se, po nějaké době jsme usoudili, že bychom už měli vylézt, vlastně mi už popravdě byla trochu zima.
Vylezli jsme tedy a šli směrem k Tomovi , nemohla jsem si nevšimnou jeho upřeného pohledu na mě.

Nevzali jsme si ručníky, vlastně nikdo nečekal že se budeme koupat. Naštěstí svítí sluníčko, takže aspoň trochu uschneme.

Seděli jsme na dece, byla jsem vedle Toma a Bill, byl z druhé strany.
Jedli jsme jídlo co sebou Bill zabalil a povídali si, tentokrát se do naší konverzace zapojili i Tom, bylo to fajn.

„Měli by jsme pomalu začít balit" usoudil Bill a my souhlasili.

„Půjdu se oblíknout" pronesla jsem, a vstala z deky.

Vzala jsem si oblečení a šla od nich kousek dál, stála jsem zády k nim.
Stáhla jsem si podprsenku a nandala tričko, ve kterým jsem sem přišla. Nechci jet v mokré podprsence, hlavně je to něco, co na sobě nutně mít nepotřebuji.
Kalhotky jsem si samozřejmě nechala a oblékal si kalhoty.

Když jsem se otočila zpět na kluky, Tom na mě opět upřeně zíral, nedá si prostě pokoj.
Vrátila jsem se pomalu za klukama.
Rozhodla jsem se, že složím deku, kluci se zatím oblékli.
Poté co se oblékli jsme vzali zbytek jidla co jsme nesnědli a vydali se zpět k autu.

~Skip time~

Když jsme dorazili domů, převléká jsem se úplně do čistého oblečení, a pak dělala to co pokaždé, koukala do mobilu.

Po chvilce přišel do pokoje Tom, sedl si ke mně na postel, a začal mluvit.

„Můžem si teda promluvit?” zeptal se.

„Vlastně.. myslím že není o čem” odpověděla jsem.

„Ano je, Madison” pronesl a koukal mi do očí.

„Chci abys věděla, že to co jsem řekl ráno, jsem tak nemyslel” řekl a pohladil mě po ruce.

„Dobře” odpověděla jsem, moc věrohodně to tedy neznělo.

„Nechtěl bych aby se ti něco stalo” pronesl.

„Tak proč si to řekl?” zeptala jsem se.

„Já nevim. Prostě jsem se špatně vyspal, a ještě mě naštvalo že si mi to nechtěla říct, prostě jsem to tak nemyslel” pronesl a koukal na mě.

„Víš že tě mám rád”  dodal ještě a pohladil mě, tentokrát ale po tváři.

Je to divný, když se jeho teplé ruce dotýkají mé pokožky.

Chvíli jsem na něj koukala.
Pak jsem si na něj ale sedla, a obejmula ho. Nevím proč jsem to udělala, asi prostě jen ráda objímám lidi. ( A kdo ne😜)

„Já tebe taky” pronesla jsem. Jeho ruce se obmotali kolem meho pasu.

Když jsem se odtáhla od Toma, koukla jsem se mu do očí. Koukali do těch mých, byli jsme u sebe tak blízko.

Nestrhálávali jsme ze sebe oči, aspoň ne do ty doby, než se mi Tom podíval na rty.
Pocítila jsem paniku.
Chtěla jsem z něj slézt, ale přitáhl si mě zpět.

„Nesnaž se zkazit tuhle chvilku” pronesl a přejel mi rukou po stehně.

„Já- nesnažim” většinou když jsem nervózní, tak koktám.

„Jseš nádherná..byla by škoda, kdyby mi tě nějaký kluk vzal” pronesl a přitáhl si mě blíž k sobě.
Co to právě vypustil z pusy?

Jen jsem na něj zírala, a vstřebávala to co mi právě řekl.
Snaží se mi tím něco naznačit?

Začala jsem opět vnímat realitu. Tomovo oči zkoumali snad celý můj obličej, byli jsme u sebe snad ještě blíž, než před chvilkou. Moje oči se přemístili na jeho rty, ani jsem si to neuvědomila.
Ve chvíli kdy jsem to udělala, sem ucítila jeho rty na těch mých, udělal první pohyb a pak čekal jestli ho zopakuji.
Chvilku jsem váhala, ale nakonec jsem udělala druhý pohyb.
Tom prozměnu ani chvilku neváhal, a začal mě líbat, já jsem samozřejmě spolupracovala. Je to správné?

Bylo to něco úplně jiného, nového.
Nic takového jsem dlouho nezažila, ten pocit chtíče, lásky a bezpečí.

Nevnímala jsem okolní svět, jen nás dva, do tý doby než jsem se od něj odtáhla. Začala jsem si všechno uvědomovat.
Rychle jsem z něj slezla a postavila se.

„Tohle není správy, a ty to víš” pronesla jsem, i když vím že bych na tom místě, kde jsem byla ještě před pár sekundami, byla klidně znovu.

„Správné, nesprávné..záleží na tom?” zeptal se a zvedl se z postele.

„Ja prostě nemůžu” pronesla jsem a odpustila jeho pokoj.

★  ★  ★

Další kapitola, ve které se konečně, už něco trochu děje 😜

★Bára★