~THANK YOU~

~14~

Zavřel dveře do svého pokoje a hned poté se na mě podíval.
Vůbec se mi to nelíbí, nemám pocit že jsem něco udělala. Tak proč na mě kouka tak naštvaně?

„Ty máš zítra v plánu někam jít?” zeptal se a nedzvedl obočí.

„Ne” odpověděla jsem, ano byla to lež. Ale o tamtom se dozvědět nesmí, nikdo z nich.

„Vážně? Ani zítra, kolem šesté?” zeptal se, a můj pohled se z nechápavého změnil na naštvaný, došlo mi to.

„Čuměl si mi do mobilu?!” vyjela jsem po něm.

„Jo, a je dobře že jsem to udělal” odpověděl mi vážně.

„Zítra nikam nejdeš” dodal chladně.

„Nebudu tě poslouchat” odpověděla jsem mu a zkřížila ruce na prsou.

„Budeš” pronesl.

„Donuť mě” odpověděla jsem. Opravdu si myslí že ho poslechnu? Mám ho ráda..ale rozkazovat mi nebude.

„Klidně, pokud budu muset” řekl a přirazil mě na zeď.
Lekla jsem se, nečekala jsem že něco takového udělá.

„Bež ode mě” řekla jsem a odstrčila jsem ho.

„Co máš furt za problém?!” vyjekla jsem na něj.

„To ty seš můj problém! Musím tě furt hlídat abys neudělala nějakou picovinu!” zakřičel na mě nazpátek.

„Ublíž ti..a ty to víš, tak proč se tam chceš vrátit?” zeptal se, pořád se zvýšeným hlasem.

„Ne..vůbec ho neznáš” zamumlala jsem.

„Ani nepotřebuji, stačí mi to co si mi sama řekla” odpověděl vážně.

„Byl opilý.. neudělal by to znovu” odpověděla jsem, a doufala že takhle náš rozhovor ukončíme.

„Mně je to úplně u prdele. Nepustím tě tam” odpověděl.

„Snažíš se mi rozkazovat?” zaptala jsem se a ironicky se uchechtla.

„Víš co Madison, jseš tvrdohlavá” řekl.

Nadzvedla jsem obočí, co tím myslí?

„Klidně si tam běž” řekl a mykl rameny. Co , že tak najednou změnil názor?

„Ale jestli ti něco udělá, ne opovažuj se zamnou chodit brečet, varoval jsem tě” řekl vážně.

„Hm..stejně tě nepotřebuji” odpověděla jsem potichu a opustila jeho pokoj.

Tohle bylo divný.
Jsem na něj naštvaná, v podstatě nemám ani důvod, ale i tak trochu sem.
Nebude mi přece rozkazovat? Navíc, nemyslím si že mi Blake chce ublížit.

Teď si uvědomuji že to bylo celkem zlí..potřebuji ho, bez něj bych byla teď bůhví kde.
Jasně, Bill mě sem vzal ale Tom v tom hraje taky svojí roli, jsem fakt kráva.

~~skip time~~

Je druhý den odpoledne, a já jen ležím na posteli a nudím se..je 16:00 což znamená že se za dvě hodiny mám sejít s Blakem.

Od té hádky, jestli se to tak dá nazvat jsem s Tomem nemluvila, mrzí mě to? Vlastně ani moc ne, nechci poslouchat ty jeho kecy jako že jsem tvrdohlavá a tak podobně.
Ani nevím kde je, ráno odešel a doteď se tady neukázal, a kam šel nikomu neřekl.
Nebudu ho řešit, svých problémů mám dost, a jeden z nich je Blake, jestli to dnes proběhne bez nadávek, tak se opravdu změnil, nebo alespoň vzpamatoval, což v to doufám.

- - - - - - - - - - - - - - - -

Je čas, jako poslední věc si házím do kabelky mobil a pak opouštím Tomův pokoj.

„Kam razis kočko?” zeptal se Bill když jsem procházela obyvakem.

„Em..jen ven, s kamarádkou” odpověděla jsem.
Byla to lež, nemám kamarádku, vlastně nemám žádný kamarády, až na ně, ale o tom neví, takže se mi to hodí jako dobrá výmluva.

„Tak si to uží” odpověděl a usmál se.

„Jo..pa” řekla jsem ještě a pak opustila byt.

Šla jsem směrem do parku, je od tud asi tak 15 minut pěšky, chodiili jsme sem spolu, s Blakem.. staré dobré časy.
Nevím proč vybral zrovna tohle místo.

Došla jsem do parku, Blake tady ještě nebyl, takže mi nezbývalo nic jiného, než čekat.

Po chvilce jsem ho uviděla v dálce, sevřel se mi žaludek, bylo to divné.
Uklidnila jsem se, a vyčkávala než ke mně dojde.

Vypadal jinak..nebo, působil jinak, měl na tváři úsměv.
Viděla jsem v něm toho starého Blakea , což mi na tváři vytvořilo taky úsměvem.

„Ahoj” řekl, všechno je to tak divný, být tady s ním, po takové době, nebyli jsme tady snad roky.

„Ahoj” odpověděla jsem nejistě.

„Nepůjdeme k nám? Chtěl bych to probrat tam” zeptal se, něco mi říká že to není dobrý nápad.

„Klidně..” odpověděla jsem, vím že dělám nejspíš chybu, ale odporovat mu nehodlám.

„No a kde se mi celou tu dobu schováváš?” zeptal se a když uzy jsme byli na cestě k němu.

„Em no já... bydlím teď u kamarádky” odpověděla jsem a snažila se znít věrohodně.

„Fakt jo, a co ten kluk..v tom klubu?” zeptal se.

„Nevim, skoro vůbec ho neznám..jen jsem se tam s ním nachvilku zapovídala” odpověděla jsem, teď tady hážu jednu lež za druhou..ale co jiného mám dělat? Pravdu mu říct nemůžu.

„Popravdě..byl to docela podivný” řekl a uchechtl se.

„Jo..” odpověděla jsem. Samozřejmě jsem to tak nemyslela.

Po chvilce jsme dorazili k němu, je to strašný..ty vzpomínky.. na tu noc, a vyloženě na všechno..

Ocitli jsme se v obýváku, rozvalil se na gauči a naznačil ať si sednu vedle něj, tak jsem tak udělala.

„Chceš něco k pití, nebo tak?” zeptal se.

„Ne, díky” odpověděla jsem.

„Fajn” pronesl a položil si nohy na stůl.

Bylo to poslední co řekl, od té doby tu vládlo hrobové ticho, chtěl si snad promluvit ne? A jestli ne, tak nechápu co tady dělám.

★  ★  ★

Další kapitola, opravdu nevim, jestli mi to jen přijde, nebo je to fakt nudné, ale doufám že není.

💋..Anyways uvidíme se u další kapitoly..💋

Bára <🐁 3