~THANK YOU~

~9~

„Promiň.." řekl a pustil moje zápěstí.

Jen jsem ho sjela pohledem a pak se otočila na odchod.

„Madison" řekl ale já ho ignorovala.
Odešla jsem z jeho pokoje, neštěstí zamnou nešel.

Nejsem na něj naštvaná, nemůžu být.
Snaží se mě jen chránit, ale nepotřebuji aby mi to připomínal, není to vůbec příjemné, ještě když to na mě takhle zařve.

Šla jsem do obýváku, byl tady Bill.
Řekla bych že tráví více času tady než ve svém pokoji.

„Ahoj, skocim si na vzduch, vrátím se tak do hodiny" oznámila jsem Billovi.

„Dobře, hlavně opatrně" odpověděl a usmál se.

„Neboj" řekla jsem a uchechtla se.
Pak jsem se rozešla do předsíně a oblékla si boty.
Nebrala jsem si nic kromě klíčů, které jsem si půjčila od kluků.
Pak jsem vyšla, nevim proč jsem šla ven , když nemám peníze ani mobil.
Mam jen klíče, ale není nic špatného na tom, si jít občas ven pročistit hlavu.

Mohla bych jít domů, je brzo, což znamená že se Blake ještě nestihl opít.
Takže by to mohlo dopadnout dobře.

Samozřejmě bych byla radši kdyby nebyl doma, a ja bych si vzala co potřebuji, ale klíče nemám, takže by to takhle neprošlo.

Dost dlouhou dobu jsem přemýšlela, a nakonec jsem se rozhodla poslechnout Toma, není to dobrý nápad, i kdyby nebyl opilý.
Mám pocit že ho včera vytocilo že jsem řekla že je to můj ex přítel, nevím čeho všeho je schopný, a možná pořád doufám v to že se může změnit, že ho já můžu změnit,a všechno by bylo jako dřív.
Občas mám moc bujnou fantazii, vím že je tohle nemožné.

Po hodinovém procházení a přemýšlení jsem se vrátila, Tom mě hned u něho v pokoji zasypal otázkami.

„Kde si byla? Nebyla jsi doma, že ne?" chtěl pokračovat ale já ho přerušila.

„Ne nebyla" odpověděla jsem jednoduše.

„Kde jsi tady byla?" zeptal se a koukal na mě.

„Nemusím ti říkat nic , proč se najednou tolik staráš?" zeptala jsem se tentokrát já.

„To je otázka?" zeptal se a nadzvedl obočí.

„Jen protože jsem ti řekla o Blakeovi, neznamená že se o mě musíš tolik zajímat" odpověděla jsem. Nechci být zlá, ale proč se zajímá o to kde jsem byla. Kdyby mu o Blakeovi neřekla, vsadím se že by mu to bylo úplně u prdele.

„Jo to musím, ještě před hodinou a něco jsi se tam chtěla vrátit" odpověděl.

„Bože, neměla jsem ti o tom vůbec říkat" řekla jsem a povzdechla si.

„Budeš mi to teď furt pripominat? Jako bych to nevěděla" řekla jsem a přerušila oční kontakt.

„Ne, Madison.. promiň že jsem predtim tak vyjel" odpověděl.

„Je mi to jedno, jen nechci aby jsi tohle vytahoval. Řekla jsem ti o tom, a dál se o tom bavit nebudu.
Vím jak to bylo, nepotřebuji to připomínat" řekla jsem. Můžu si sama zato že to vytáhl, chtěla jsem za Blakem jít a on mi jen připomněl proč to není dobrý nápad. Ale nemusel tolik křičet.

„Máš pravdu, Madison.. promiň" odpověděl mi.

„Fakt tě děsím?" zeptal se Tom po chvilce.

„A já tebe?" zeptala jsem se s ušklebkem.

„V tu chvilku jo, jinak ne" odpověděl a uchechtl se.

„Teď odpověz ty" řekl.

„V tu chvilku jo, jinak ne" zopakovala jsem jeho větu. Tom se nad tím uchechtl.

„Proč?" zeptal se s ušklibkem.

„Nemám ráda když na mě někdo řve" odpověděla jsem a mykla rameny.

„Promiň..budu si to pamatovat" odpověděl a lehce se usmál, úsměv jsem mu opětovala.

Lehla jsem si na postel a Tom si lehl hned vedle mě.

„Stejně to nechápu" Pronesl Tom.

„Co?" zeptala jsem se a trochu se uchechtla.

„Blakea ( nevim jak to zklonit, jsem tupa opice 😜), a tak všechno" odpověděl mi.

„To jsme dva" řekla jsem a povzdechla si.

„Miluješ ho pořád?" zeptal se a přitom se mi díval do očí.

„Ne.. spíš mi chybí, nechápu co se stalo. Nechápu proč se tak změnil" odpověděla jsem a přerušila náš oční kontakt.

„Třeba se nezměnil a byl takový pořád, jen ti neukazoval tuhle jeho stránku" řekl Tom a pohladil mě po tváři.

„Ne..byl úplně jiný, trávili jsme spolu hodně času, nikdy jsme se nehádali, byli jsme prostě zamilovaní. Nevim co se stalo že, nejednou začal chodit každý večer do klubů, a pak se vracel domů opilý, úplně se o mě přestal zajímat" odpověděla jsem.

„Aha..to moc mě to mrzí, Madison" řekl a zvedl mi hlavu, čímž jsme navázali oční kontakt.

„Promiň, nevim proč ti to říkám" řekla jsem.

„Mads, neomlouvej se když nemáš důvod, buď prostě sama sebou" řekl a usmál se na mě.

„Nikdo ti neublíží, tady už ne" dodal ještě.

Usmála jsem se na něj, nechápu že je na mě teď tak hodný, zná mě strašnou chvilku.
Nečekala jsem že bych si s ním někdy takhle povídala, když jsem tady byla první den, neměl mě moc v lásce.

„Děkuji..za všechno" řekla jsem a obejmula ho.
Byl chvilku zaražený ale hned po chvilce mi objetí opětoval.
Já sama nevim co mě to napadlo, ale v jeho objetí se cítím dobře.

★  ★  ★

Dalsi kapitola, opet se mi vubec nelibi.
Nemam cas kontrolovat chyby nebo ji prepisovat, protože se musím jit ucit na zitrejsi test,nesmim dostat 5tku hned druhy tyden ve skole.
Pokusim se aby dalsi kapitoly byli lepsi.

Bára.