~THANK YOU~

~27~

Vzbudila jsem se, opravdu nevím jak je možné že jsem usla, ale usla.
Tom ležel vedle mě a koukal do mobilu.
Vstala jsem z postele, a všimla si, že furt nemám kalhoty, zvedla jsem je ze země a pomalu si je oblékla, při tom jsem si všimla jak na mě Tom zírá.

„Co je?” zeptala jsem se a věnovala mu pohled.

„Nic..jen” nedořekl to, a jen na mě koukal.

„Jen?” zeptala jsem se s lehkým úsměvem.

„Jseš hezká” pronesl a pak odvrátil pohled. Cože to právě řekl?

„Děkuji?” odpověděla jsem s úsměvem, byla to ale spíš taková otázka, není přece možné aby si tohle o mně myslel.

Už pak nic neříkal, osobně si připadám divně v jeho přítomnosti, kvůli tomu co se před nějakou dobou odehrálo.

„Madison” pronesl a já se na něj podívala.

„Jo?” zeptala jsem se, a on se postavil, šel směrem ke mně.

„Prosím..dej mi šanci” pronesl a chytl mě za ruku.

„O čem to mluvíš?” zeptala jsem se, i když jsem tušila, ale tohle prostě nejde.

„Líbíš se mi..” pronesl. Zaskočilo mě to, opravdu hodně.

„Nemyslím si..” pronesla jsem.

„Madison” řekl prozměnu on.

„Nefungovalo by to, a ty to víš” odpověděla jsem a koukla se mu do očí, vypadal zklamaně, je to možné?

„Já vím, že jsem říkal že nejsem na vztahy , ale bylo to protože jsem ještě nikdy nepotkal tu pravou” odpověděl a koukal mi do očí.

„Jak tím pádem víš, že jsem ta pravá, zrovna já?” zeptala jsem se ho.

„Nikdy jsem necítil ten pocit, jako s tebou” odpověděl. Nemůžu věřit, že s ním vedu takovýto rozhovor.

„Miluju tě jako kamaráda, Tome” odpověděla jsem.

„A ani nechci vztah” dodala jsem a koukla se jinam

„Proč?” zeptal se a já jen mykla rameny.

„Bojíš se že by to dopadlo jako s Blakem?” zeptal se, což mě přinutilo se otočit zpět.

„Ne..ty jseš hodný kluk” ( napsala bych "muz" ale to mi přijde divne 🙁) odpověděla jsem mu, vím že on, by mi neublížil.

„A jaký je tedy důvod?” zeptal se. Já sama vlastně nevim, líbí se mi, ale na vztah se necítím.

„Dejme tomu prosím čas..Tome” pronesla jsem a ignorovala jeho předchozí otázku.

„Dobře..” pronesl a pohladil mě po tváři.

Po tomhle jsme ukončili náš společný rozhovor, a já se rozešla do obýváku, asi bych si o tomhle potřebovala promluvit s Billem.
Jsem z toho popravdě trochu zmatená, nemůžu se mu přece líbit, nikdy s holkou nebyl ve vztahu..
nemůžu přeci být já ta výjimečná, to prostě nejde.
Vždyť on je Tom, Tom Kaulitz a já jsem prostě jen já. Obyčejná holka co jednou potkal na ulici a vzal se svým bratrem k sobě domů.

★  ★  ★

Nezabite mě za tak krátkou kapitolu, ale nemám nápady,ani čas, takže se omlouvám, pokusím se aby další byla delší a lepší, protože tohle je fakt hovno.😖

★Bára★