~THANK YOU~

~15~

„Myslela jsem, že si chceš promluvit” odmlčela jsem se.

„ovšem” pronesl a koukl na mě.

„Chci aby ses ke mně vrátila” řekl jako by nic.

„Děláš si srandu?” zeptala jsem se nevěřícně.

„Vypadám na to?” zeptal se vážně.

„Promiň..ale já se k tobě nevrátím” odpověděla jsem.

„Víš že mezi námi už nic není” dodala jsem.

„To je lež, miluju tě Madison” odpověděl mi.

„Na to si měl myslet dřív” odpověděla jsem prozměnu já.

„Ty mě snad už nemiluješ?” zeptal se a koukal mi přímo do očí

„Ne” odpověděla jsem jednoduše, vypadal jako že ho to rozhodilo.

„Našla sis někoho jiného?” vyjekl.

„Ne..jen tě prostě už nemiluji, a mám k tomu dost důvodu” odpověděla jsem.

„Co tím myslíš?” zeptal se. Ja nevím co na to říct, on je fakt totalni idiot.

„Ja nevim, třeba to žes mě mlátil?” odpověděla jsem a zkřížila ruce na prsou.

„Zasloužila sis to” řekl na svoji obranu. Prosim?

„Nikdy jsem ti nic špatného neudělala! Proč ses ke mně takhle začal chovat?” vyjekla jsem, mám strašně moc otázek, na který chci znát odpovědi.

„Ach Madison.. nikdy se nepoučíš” řekl a přisunul se ke mně blíž.

„Vlezla si mi přímo do pasti, víš to?” řekl se zákeřným úsměvem.

„O čem to kurva mluvíš” vyjekla jsem a postavila se.

Blake hned udělal totéž.

„Mohli bychom dokončit, to co jsem předtím začal, co myslíš?” zeptal se a přešel ke mně blíž.

„Naser si!” vyjela jsem po něm.

Vražedně se na mě podíval, nikdy neměl rád když jsem po něm řvala.

„Leda.. že by ses ke mně vrátila, a vše by mohlo být v pohodě” řekl a chytl mě za zápěstí.

„Ani náhodou” odpověděla jsem a vyvlékla se z jeho sevření.

„Odchazím, tohle je zbytečné” pronesla jsem a rozešla se ke dveřím.

Ale Blake mě surově chytl za ruku. Dost to bolelo, chtěla jsem se opět vyvléknout ale nešlo to.

„Nasahej na mě!” ztratila jsem veškerou trpělivost a vrazila mu facku, při mém štěstí mě pustil.
Promnula jsem si ruku která byla v jeho sevření.

Hned potom jsem vyběhla ven a doufala že zamnou nejde, neohlížela jsem se.
Popravdě, čekala jsem to horší, nenadával mi, ani mě neuhodli ale sejít se s ním už rozhodně nehodlám, nemá to smysl.
Měla bych na něj úplně zapomenout.
Už mi z toho hrabe.

Došla jsem zpět domů, jestli tomu tak můžu říkat.
Vyzula jsem si boty, umyla si ruce a pak se rozešla do obýváku.

„Jseš tady nějak brzo” pronesl Bill když si všiml že jsem přišla.

„Jo..ona musela domů, pomoc s něčím mamce” odpověděla jsem a usmála se. Už mě to lhaní unavuje, nezní to ani věrohodně.

Bill na mě kývl a dál už se neptal.

„Je tady Tom?” zeptala jsem se, potřebovala bych si s ním promluvit.

„Ne, ještě pořád někde lítá” odpověděl mi.

„Aha” pronesla jsem a rozešla se do jeho pokoje.

Vytáhla jsem si mobil, kabelku odhodila na zem a rozvalila se na posteli, zapla jsem si nějaký seriál, aspoň na chvilku mě to zabaví.

- - - - - - - - - - - - - - -

Nevim jak se mi to podařilo, ale usnula jsem, když jsem se probudila, pomalu jsem se rozkoukala.

Spatřila jsem sedícího Toma v rohu pokoje, jeho zrak byl upřený na mě.
To mě popravdě trochu děsí, sedla jsem si na postel a koukla se na něj.

„Ty máš nějaký zásek, nebo? Že mě tak divně pozoruješ” zeptala jsem se a nadzvedla obočí.

„Ne” pronesl po chvilce a odvrátil zrak.

„Tak to tě jen tak baví zírat na holky, když spí?” zeptala jsem se ještě, ale odpovědět jsem nedostala.

„Jseš na mě naštvaný?” zeptala jsem se opět. Přijde mi to , jelikož mi neodpovídá, a po té hádce má vlastně i důvod.

Chvilku jsem mlčela a čekala na jeho odpověď.
Zbytečně, ani se na mě neotočil.
Skvělý že mě pozoruje když spím, a teď se na mě ani nepodívá.

„Dneska jsem byla u Blakea.. a nic mi neudělal” řekla jsem, už mě to ticho unavuje.
Možná že je naštvaný protože jsem tam šla, a bal se že mi něco udělá.. ale neudělal, takže by semnou mohl normálně mluvit.

„Skvělý, chceš pogratulovat?” odpověděl ironicky. Chtěla jsem aby něco řekl, ale ne tohle.

„Hele co jsem ti udělala, proč se jednu dobu chováš jako můj nejlepší kamarád a pak jako idiot” řekla jsem a rozhodila ruce do vzduchu.

Tomův pohled se přesunul na mě.
Najednou se rychle zvedl a šel směrem ke mně.
Popadl mě za ruku a pak se podíval na mě, byl tak blízko.

„Nic ti neudělal?” pronesl naštvaně.
A pak jeho pohled přemístil zpět na mojí ruku.
Měla jsem tam modřinu, nejspíš od toho jak mě Blake držel..ale jak si toho mohl všimnout z takové dálky?

„Vždyť to nic není” řekla jsem.
Nejspíš bych si toho ani nevšimla kdyby na to neupozornil.

„Před chvilku jsi mi řekla že ti nic neudělal” pronesl a pořád mě držel za ruku, musela jsem se od něj vzdálit, protože tahle blízkost mě přivádí k šílenství.

„Nevěděla jsem o tom” odpověděla jsem mu.

„A nebolí to?” zeptal se. Měla bych si zlomit nohu, nebo tak něco, aby byl takhle milí furt.

„Ani ne” pronesla jsem a trochu se usmála.

„Fajn” odpověděl a vrátil se zpět do křesla. Teď lituji že jsem neřekla "jo bolí".

„Jseš na mě naštvaný?” zeptala jsem se opět.

„Ne” odpověděl. Neznělo to moc věrohodně.

„Tak proč seš tam? Můžeš jít sem, vždyť je to tvoje postel” pronesla jsem.

„Jseš tam teď ty” odpověděl.

„To neznamená že se sem nevejdeš” řekla jsem a posunula se na kraj.

On protočil očima a zvedl se z křesla, přišel k posteli a lehl si vedle mě.
Automaticky jsem si lehla na jeho hruď, a Tom svoje ruce položil na moje záda.
Je mi s ním dobře, celý zbytek dne chci už jen odpočívat.

★  ★  ★

Další kapitola na světě, díky bohu že zítra není škola..( popravdě,chybím ve škole už od pondělí☺️.)

Jako vždy, doufám že tam není moc chyb.

💋..Anyways uvidíme se u další kapitoly..💋

Bára <🐁3