,,Bělunko vstávej "! Malá bílá kočička svými předními tlapkami jemně šťouchla do své sestry. Pro Hvězdný Klan to se nemůžu ani vyspat ? Bělunka rozmrzele otevřela tlamičku a zívla. ,,Co se děje "? Zamumlala, a přikryla si předními tlapkami tvář, aby ochránila své oči před ostrým slunečním světlem, které prosvítalo do školky. ,,Pojď si hrát "! Mňoukla Mrazilka a znova do ní šťouchla. ,,Už zase to samé ? Pokaždé se ušpiním " zavrčela nespokojeně Bělunka a zvedla se na tlapky. Párkrát se oklepala a ještě jednou zívla. ,,Prosím ! Včera se Černínek a Půlnocička stali učedníky a já si pak nemám s kým hrát "! Zaknučela Mrazilka. ,,No dobře. Stejně tu není moc co dělat " zamumlala Bělunka a upravila si rozcuchanou srst na hrudi. ,,Tak si mě chyť "! Mňoukla vesele Mrazilka a rozběhla se. Bělunka se pousmála a vyrazila za ní. Hbitě proběhla okolo jejich matky Bílé Záře a běžela za svou sestrou. Byla vždycky rychlejší než ona takže věděla že ji zvládne chytit. Vyskočila do vzduchu a přistála jí na zádech. Hravě sestru povalila k zemi a položila jí přední tlapky na hruď. ,,Vítěz " ušklíbla se Bělunka a sebevědomě zamrskala ocáskem. ,,Jak to že vždycky vyhraješ "? Zavrčela Mrazilka a vyvlékla se z jejího sevření. ,,Co na to říct sestřičko. Jsem prostě lepší " ušklíbla se Bělunka a párkrát si olízla srst . ,,Vážně ? Jen počkej "! Vypískla hravě Mrazilka a vrhla se po ní. Bělunka obratně uskočila a hbitě se rozběhla po táboře. Pod tlapkami cítila měkkou , mírně mokrou trávu která jí na nich tvořila světle zelené flíčky. Byla si jistá že jí Mrazilka nechytí. Na chvíli přestala dávat pozor a vzápětí - narazila do něčeho měkkého ale pevného. Zamotala se jí z toho úderu hlava a když pozvedla hlavu setkala se s dlouhou mourovatou srstí a jantarovýma očima. Ztuhla. Rudodrápka zúžila oči jako malé štěrbinky a než se stihla Bělunka nějak pohnout přitiskla ji mohutnou tlapou k zemi. ,,Koťata " zavrčela tiše a znechuceně nakrčila čumák. Nesmím jí dát najevo strach ! Okřikla se Bělunka v duchu. ,,No a co ? Ty jsi taky byla kotě " ušklíbla se drze Bělunka. Rudodrápka jí ale svou tlapou přitiskla ještě pevněji tak až skoro nemohla dýchat. Uslyšela za sebou šustění trávy. ,,Rudodrápko pusť ji " zavrčela její matka ale v hlase jí byl slyšet strach. Bělunka to absolutně nechápala. Rudodrápka jí vždycky svým způsobem naháněla hrůzu ale nevěděla že se jí bude bát i její matka. Hlavně když to vypadalo že si Rudodrápka jejich strach užívá. Jak si někdo může užívat cizí strach? Co je na tom tak skvělého ? Pomyslela si Bělunka. Nechápala absolutně nic. ,,Ještě jednou mě ta koťata budou otravovat a příště už ti z nich zbyde jen krvavá kaše Bílá Záře " zasyčela Rudodrápka. Krvavá kaše? Bělunka znechuceně nakrčila čumáček. Rudodrápka ji pustila a šla pryč. ,,Bělunko ! Nesmíš Rudodrápku provokovat "! Zavrčela matka tiše ale přísně. ,,Já ji neprovokuju ! Jen jsem do ní narazila mami "! Mňoukla Bělunka uraženě. Co s tím všichni máte ? Vždyť je to kočka jako všichni ostatní ! ,, Rudodrápka je nebezpečná. Kočky jako ona nemají problém zabít malé kotě " zavrčela matka ale pak Bělunku laskavě olízla. ,,To platí i pro tebe Mrazilko. Vyhýbejte se jí jak budete moct ". Mrazilka přikývla. ,,Ano mami " zamumlala. Bělunka se ale zamračila. Vždyť jsem si chtěla jen hrát ! Vůbec jsem ji neprovokovala ! Uraženě se zakabonila. Potom co se matka odešla , opět se posadit před školkou ,Bělunka se otočila na sestru. ,,Na hraní už nemám náladu " zavrčela a ledově modrýma očima se zadívala na tábor. Co si o sobě ta Rudodrápka vůbec myslí ?! Že takhle může děsit ostatní kočky a ještě ke všemu moji maminku ?! Zaznamenala že se její sestra rozbrečela že si s ní nechce hrát ale bylo jí to celkem jedno. Omluví se jí potom. Závistivě sledovala mladé sourozence Zlatou Perlu a Jestřábího Pazoura jak se vracejí spolu s Listodrápem z hlídky. Jaké to asi je chodit s ostatními válečníky na hlídky ? Pomyslela si toužebně. Všimla si že její matka utěšuje Mrazilku a nikdo moc nedává velký pozor takže...
Menší dobrodružství neuškodí. Pomyslela si a ušklíbla se. Začala se opatrně plížit a zlehka našlapovat. Nikdo si jí zatím nevšiml. Hbitě prokouzla hustým mezerou mezi hustými jehličnatými keřy a ocitla se tak venku. Nadšeně zavětřila. Tolik nových pachů ! Pomyslela si Bělunka nadšeně. Tentokrát jí do tlapek píchalo jehličí a suché listí. Větve stromů nad ní se s tichým vrzáním rytmicky ohýbali ve větru. Oči jí nadšeně zářili zatímco kráčela dál a dál. Ani si nevšimla že jde hlouběji a hlouběji do lesa. Proplétala se mezi stromy a musela uznat že chůze v terénu je poměrně náročná. Měla krátké nohy a navíc tudy šla poprvé takže párkrát klopýtla a upadla. Zastavila se u malého potůčku a napila se průzračné vody. Vzápětí ucítila lahodný pach. To musí být nějaká kořist ! Maminka se určitě nebude zlobit když přijdu do tábora s nějakou kořistí! Pomyslela si Bělunka nadšeně. Začala se opatrně plížit za tím pachem. Ještě nikdy nic nelovila a konec konců ani nevěděla jak se lovit má , ale instinkty jí napovídaly že opatrné plížení bude přesně to pravé. Poskakoval před ní hnědý ptáček. Bělunka si matně vybavovala že se mu říká vrabec nebo tak něco. Jednou nám ho přinesla Pampeliška. A když to bude můj vlastní úlovek bude ještě chutnější! Pomyslela si. Olízla si tlamičku a skrčila se ve vysoké trávě. Vytasila ostré drápky a přikrčila se do amatérského loveckého postoje. Když už byl vrabec poměrně blízko , vyskočila. Tak trošku ale zapoměla na to že vrabec je pták a ptáci umí létat takže jí jednoduše ulítnul před nosem ,a Bělunka dopadla na zem. ,, Zatraceně " zavrčela si pro sebe a vykašlala trošku hlíny. ,,Bělunko '! Ozvalo se za ní přísně mňouknutí. Otočila se a uviděla Dlouhochlupku jednu válečnici. ,,Hledá tě celý klan ! Ihned se vrať do tábora "! Zavrčela přísně huňatá kočka. ,,Jen jsem se chtěla projít ! V táboře je nuda " odsekla Bělunka. Věděla že by si na válečnici dovolovat neměla ale nedalo jí to. ,,Neodmlouvej a mazej do tábora " mňoukla Dlouhochlupka. Bělunka podrážděně zavrčela ale vyrazila za ní.
Když už byl večer a zlato-oranžové paprsky slunce barvily tmavými stíny tábor Slunečního klanu Bělunka se dělila se sestrou a matkou o vypasenou lasici. Mrazilka byla uražená že si s ní nechtěla hrát takže s ní teď nemluvila ale Bělunce to bylo celkem jedno. ,,Mami můžu už jít? Nemám hlad"zamumlala Bělunka. ,,No dobře ale už se nikam nezatoulej. Ohlídám si tě " řekla jí matka. Bělunka jen přikývla , na svou uraženou sestru se ani nepodívala a začala se toulat po táboře. Od léčitelského doupěte se nesly silné vůně bylin , a Bělunka se divila jak je možné že z toho léčitelku nemůže bolet hlava. Měla pocit že od doupěte velitele slyší rozhovor. Trošku se zarazila. Věděla že jí matka pozorně sleduje a taky věděla že jeden průšvih za den už stačí ,ale nemohla si pomoct. Zvědavost jí nedala , takže se posadila poblíž velitelského doupěte a předstírala že má hrozný zájem o zlatavé pampelišky rostoucí okolo něj. ....,,Možná to dělají tuláci. " ozval se hlas Javorového Měsíce. ,,Tuláci ? Sakra nebezpeční tuláci. Viděl si jak před dvěma týdny znetvořili Vranodrápa "? Zavrčela v odpověď jeho zástupkyně Potůčka. ,, Vyškrábanané oči , rozervané břicho až z něj visely vnitřnosti a to nemluvím o dalších zrůdnostech . Určitě to je nějaká skupina. Jedna kočka -" Bělunka už to neslyšela velitele doříct, protože jí zavolala matka. Podrážděně zavrčela a rozběhla se k ní.
Následující den Bělunka vstala brzo ráno. Mrazilce se ještě neomluvila ale byla si jistá že její sestra to přežije i když to neuskuteční.
Posadila se před školku a zadívala se na oblohu. Na světle modrém nebi se mísily šedé a naoranžovělé mraky. O čem se to velitel a zástupkyně včera bavili ? Jaká znetvořená těla našich koček? Jaká skupina ? Byla z toho hrozně zmatená. Bylo to na ní moc informací , víc než dokázala vstřebat. ,,Ahoj Bělunko " uslyšela vedle sebe zavrčení. Otočila se a uviděla Černotlápka. Když ho spatřila zježila se jí srst. Když byl Černotlápek ještě kotě ve školce se pořád prali. ,,Černotlápku " zavrčela chladně. ,Jak se máš kotě"? ušklíbl se na ní a olízl si černou packu. Bělunka se naježila. ,,Komu tady říkáš kotě ? Vždyť nejsi ani o měsíc starší než já "! Zavrčela a podrážděně mrskla ocáskem. ,,Slyšel jsem že ses včera zatoulala. Tvoje maminka o tebe měla hrozný strach " rýpl si Černotlápek a na tváři mu stále pohrával úšklebek. ,,Vážně ? Alespoň nějakou narozdíl od tebe mám " odsekla Bělunka. Věděla že tohle už asi přehnala , protože Černotlápkova matka zemřela před dvěma měsíci ale nemohla si pomoct. ,, Myslíš že mě tohle vyprovokuje kočičko? Dost ubohé tahat mé mrtvé příbuzné" odfrkl si. Bělunka protočila ledovýma očima. ,,Nemám na tebe náladu. "zavrčela a zvedla se na tlapky. ,,Jdeš za maminkou ?" Ozvalo se za ní Černotlápkovo posměšné zavrčení ale už ho ignorovala. Původně chtěla jít opravdu za matkou a sestrou ale nakonec si to rozmyslela. Místo toho opatrně nakoukla do doupěte staršíchy jestli by jí náhodou nechtěli říct nějaký příběh , ale všichni spaly a ona je nechtěla budit. Věděla totiž že starší kočky musí odpočívat. Bělunka si povzdechla a lehla si do stínu mohutné břízy která rostla na kraji tábora. Zavřela oči a položila si hlavu na přední tlapky. Už abych se stala učednicí !
Je tady první kapitola tohohle příběhu xd. Doufám že alespoň za něco stála přestože byla celkem o ničem xd.
ČTEŠ
Kočičí Válečníci:Příběh Bílé Hvězdy
Kurzgeschichten~Vážně to chceš slyšet ? Příběh plný utrpení, slz , zklamání a depresí ? Příběh o jedné zničené kočce co chtěla mít jen trochu štěstí ?~ Bělunka vyrůstala ve Slunečním Klanu jako úplně normální, šťastné kotě. Přesto se ale její cesta obrátila na st...
