Kočičí Válečníci:Příběh Bílé Hvězdy

Kapitola 15

Poz. Autorky: poslechnout song v médiích ☝🏼☝🏼

,,Vstávej" zasyčel nenávistně. Snažila se potlačit slzy, opravdu snažila ale nešlo to. Protože to příliš bolelo. Bylo toho moc....
Nechápala, jak ho kdy mohla milovat. Nechápala, že byla tak slabá a ubohá, že se mu nikdy nepostavila. Nechala, proč stále leží na zemi v kaluži vlastní krve místo toho, aby bojovala.
,,Prosím..." Zavzlykala mezi slzami.
Jediné co chtěla bylo, aby ji zabil. Jediné co si přála, bylo umřít....
,, Nedokážeš ani vstát?" Zavrčel a pohrdavě se zasmál. Už se na ni nezlobil, jen si vychutnával její ponížení.
,,Zabij mě" zakňučela mezi slzami. ,, Prosím... Ukonči to". Nebylo to ani tím, že by zažívala takovou bolest, že by si přála umřít. Bylo toho na ni prostě příliš. Příliš utrpení, příliš bolesti, příliš zklamání. ,,Zabij mě sakra!" Vřískla na něj a pokusila se přes slzy nějak zvednout na tlapky ale v ten moment dostala další facku, která ji srazila na zem.
Černodráp k ní přišel, přitiskl ji k zemi a sklonil se k jejímu uchu. ,,Zabít tě, by bylo příliš jednoduché. Nebyla by to zábava. Nezabiju tě teď Růžičko. Ne, radši tě pomalu budu ničit a pozorovat, jak nakonec ten svůj pitomý život ukončíš sama."
,,Co jsem ti kdy udělala?" Zavzlykala a přikryla si předními tlapkami oči, aby na něj neviděla.
,,Nic. Vybral jsem si tě jako svůj cíl jen proto, že jsi byla namyšlená. Myslela sis o sobě, že jsi nejlepší na světě a všichni kolem tebe jsou jen pitomé nuly. Ale víš co je pravda Růžičko?" Černodráp se sklonil k jejímu uchu. ,,Že ta největší nula jsi ty. Myslela sis, že tě miluju, ale pravdou je, že tě nikdy nikdo nebude schopný milovat. Ať už se zamiluješ do kohokoliv, nikdo ti tu lásku nebude opětovat a víš proč? Protože nejsi hodna lásky. Nikdy, nikdy nezažiješ jaké to je, když ti někdo opětuje lásku. Nikdy nezažiješ ten pocit jaké to je, když jsi u někoho v bezpečí. Protože ty nejsi v bezpečí. Nikdy přede mnou nebudeš v bezpečí. A hlavně nikdy nebudeš nikým milována. Protože TY si tu lásku nezasloužíš.....

Tahle vzpomínka ji strašila celé ty roky. Celé roky si říkala, že všichni ti kocouři kterým zlomila srdce ji nikdy nemohli milovat, že ani ten co se kvůli ní zabil, ji nemohl milovat. Protože si myslela, že si lásku nezaslouží. Celé ty roky se to v sobě snažila dusit....

A teď, když se po dvou letech znovu zamilovala, přišlo zklamání. Teď znovu cítila tu odpornou bolest v hrudi.

Nechtěla už nikdy mít zlomené srdce. Vždyť si to od Černodrápovi smrti přece slíbila ne? Slíbila si, že lásku vymaže ze svého života a že už se nikdy nezamiluje. Slíbila si, že žádnému kocourovi už nikdy nedá své srdce....

Ale porušila to. Porušila to a znovu se zamilovala, znovu se zamilovala do kocoura, co považuje lásku za úplnou pitomost, do kocoura, co je teď u řeky, na jejich místě, s nějakou jinou kočkou, která si usmyslela že s ním chce mít koťata.

Takovou lákavou nabídku nemůžu odmítnout

No, předtím bys ale musel najít nějakou kočku, která by tě milovala a byla by ochotná ti ta koťata porodit

Vždycky jsem tě milovala a vždycky budu.

Copak ona Krvedrápa snad nemilovala? Copak ten pitomec neviděl, že je pro něj mnohem lepší volbou, než Mlžná Květina? Copak neviděl, že jejich koťata by byla schopna výjimečných věcí?
Proč se do háje nenabídla, když jí řekl, že by jednou koťata chtěl? Proč mu neřekla, že je s ním klidně bude mít?

Zastavila se na jedné skále, aby se mohla vyplakat.
Na té samé skále, ze které chtěla skočit když ještě byla s Černodrápem.
Teď tu byla znovu. A znovu se zlomeným srdcem. Znovu se cítila naprosto zahanbená a zničená.
Znovu....