,, Modrotlápku ,výcvik "! Zavrčela Bílá chladně a netrpělivě zamrskala ocasem.
Od bitvy s Oblačným klanem už uplynulo přibližně osm dní a Bílá Růže se teď snažila co nejvíce věnovat svému učedníkovi. Sice se jí do tréninku vůbec nechtělo ,ale nehodlala dopustit aby z Modrotlápka vyrostla nějaká slabá , citlivá nula.
Prozatím trénovali jen boj a mučení králíků ,teď s ním však chtěla trénovat i vytrvalost. Všimla si ,že Modrotlápek se během tréninků boje často zadýchaval, což vypovídalo o tom ,že měl špatnou kondici a právě to s ním dnes chtěla potrénovat.
Nemohla si pomoct ,aby svýma chladnýma očima nezabloudila ke Krvedrápovi,který ležel rozvalený před doupětem válečníků a vyhříval se na slunci.
Nepřestala ho pozorovat ani ve chvíli ,kdy mohutný kocour zvedl hlavu a zabodl do ní pohled svých světle zelených očí.
Chvíli si jen tak hleděli do očí -zatímco ona se snažila nedat najevo jak moc jí z jeho pohledu tluče srdce - než želvovinový kocour znuděně protočil očima a odvrátil se.
,,Bílá ? Můžeme jít "? Mňoukl za ní Modrotlápek dříve ,než si stihla zklamaně povzdechnout.
,, Samozřejmě"zavrčela s co největším chladem v hlase a rozběhla se mezi stromy. Předtím,než však vyběhla z tábora střelila ještě jednou pohledem po Krvedrápovi, který už si jí ale vůbec nevšímal.
_______________________________________
,, Musíš se naučit vytrvalosti " zavrčela přísně. ,,Boj už ti sice celkem jde ale všimla jsem si ,že se rychle unavíš. A to je slabina. Nepřítel toho může využít a zabít tě. To ty musíš zabít nepřítele,ne on tebe . " Zavrčela a elegantně přeskočila spadlý kmen stromu.
,,Dobře "mňoukl Modrotlápek tiše a bílá válečnice přivřela oči ,když zaslechla v jeho hlase náznak strachu.
,,Copak ? Strach "? Ušklíbla se a zabodla do něj svůj ledový pohled.
,,Ne "zavrtěl Modrotlápek rychle hlavou a nasadil lhostejný pohled.
,,No proto "zavrčela s ušklebkem. ,, Poběž ať tam jsme co nejdřív. Nechce se mi, plýtvat tebou můj drahocenný čas. Mám na práci jiné věci ".
Například zírání na Krvedrápa že ?
Zavrtěla hlavou, aby své myšlenky zahnala a zastavila se na velké louce.
Tráva byla světle zelená a hodně krátká ,stébla ji štípala do tlapek. Okolo louky byly zelené keříky s velkými voňavými květy na kterých poletoval hmyz, a veprostřed louky se tyčil kopec na, kterém stál obrovský dub.
Bílá se posadila a s podrážděným pohledem čekala ,až ji její učedník dožene. Jakmile k ní doběhl,vrazila mu ostrou facku. Nemusela ani nic říkat ,Modrotlápek moc dobře věděl ,že byl pomalý a že už si příště pospíší.
,, Desetkrát to oběhni " mňoukla a ležérně si olízne drápy od krve.
,,Ano Bílá Růže "zamumlal její učedník a rozběhl se vpřed.
Bílá válečnice si líně lehla do heboučké, hřejivé trávy a vystavila své štíhlé sněhově bílé tělo paprskům slunce.
Unavovalo ji ho pozorovat, tak si jen položila hlavu na tlapky a zavřela oči.
Rozhodla se, že si Modrotlápka ani všímat nebude, až doběhne tak mu prostě řekne že to udělal špatně, jednu mu vrazí a pošle ho tam znovu. .
ČTEŠ
Kočičí Válečníci:Příběh Bílé Hvězdy
Short Story~Vážně to chceš slyšet ? Příběh plný utrpení, slz , zklamání a depresí ? Příběh o jedné zničené kočce co chtěla mít jen trochu štěstí ?~ Bělunka vyrůstala ve Slunečním Klanu jako úplně normální, šťastné kotě. Přesto se ale její cesta obrátila na st...
