Kočičí Válečníci:Příběh Bílé Hvězdy

Kapitola 7

Následující den ,se Bílá rozhodla jít se podívat za svou  sestrou ,a jejími koťaty. Koťata sice nikdy neměla vůbec v  lásce ,byla otravná ,upištěná ,upatlaná a všude strkala své malé , otravné čumáčky nicméně, Jinovatka toho pro ni v životě už dost udělala ,a tak Bílé přišlo nefér ,se za ní a jejími dvěma koťaty, Žlutinkou a Plamínkem vůbec nepodívat.
Od té doby ,co opustila léčitelské doupě ,se s Jinovatkou ještě neviděla. Byl čas ,to napravit.

Ráno si proto jako vždycky pečlivě upravila a vyčistila kožíšek a pak ladným a lehkým krokem zamířila směrem k léčitelskému doupěti. 
Nesnášela to tam ,ale pro svou sestru, se hodlala překonat. 

,,Jdu za Jinovatkou "zavrčela chladně na Meduňkotlapku ,která zvedla hlavu od bylinek a  věnovala jí tázavý pohled. Prudce učednici léčitele odstrčila a zamířila přímo ke kraji doupěte ,kde už viděla Jinovatčinu bílou srst. 

Hořký a nepříjemný pach bylinek jí nepříjemně naplnil čumáček a ona měla co dělat aby sebou nesekla. Hlava se jí z toho začala mírně motat a žaludek se jí houpal jako na vodě. 
Dneska to tady nějak obzvlášť smrdělo ,těmi pitomýmu kytkami.

,,Ahoj Bílá "ozval se něžný hlas její sestry a ten ji probral z mrákot.  Jinovatka zněla poměrně překvapeně a Bílá se ani nedivila.  Poslední dobou spolu moc nemluvili.  Odcizily se ,a Bílá věděla ,že za to mohla ona.  Věděla to moc dobře ,že se změnila ,její staré, milé já umřelo spolu s Černodrápem ,že se stala mrchou a bestií, a její andělská sestra  ,nemá potřebu s někým takovým mluvit. To ale neznamenalo ,že by spolu museli přestat mluvit úplně.  To Bílá rozhodně nechtěla. 

,,Přišla jsem tě navštívit. Už jsme se poměrně dlouho neviděli "mňoukla Bílá se svým vzácným, upřímným úsměvem ,a posadila se ,trošku dál o ní.
Koťata jí sice  vadila ,ale  zároveň ji vábila jejich krev ,takže se  pro jistotu vzdálila ,aby ji nelákala jejich malá , křehká tělíčka,která by bylo nesmírně snadné  jedním machnutím tlapky roztrhat na malé, krvavé kousíčky.

,,Děkuji že jsi mě přišla navštívit. Moc to pro mě znamená "usmála se Jinovatka a v jejích jantarových očích,se zablesklo štěstí. 
Bílá se jen pousmála.  Měla radost ,že její sestra má radost. 

Ucítila ,jak se jí něco začíná šmátrat po ocase a pevně zatla zuby ,aby malého , huňatého zrzavobílého Plamínka neodhodila na druhý konec doupěte. Místo toho ,ho tlapkou opatrně posunula zpátky ke Žlutince.  Jinovatka si k sobě svého synka ihned přitáhla a přitiskla si ho zpátky k břichu. 

Bílou náhle přepadl nepříjemný  pocit ,jakoby se Jinovatka snažila svá koťata držet co nejvíce u sebe, a co nejdál před Bílou. Jakoby je snad před svou sestrou chtěla chránit.....

Nevěří mi. Myslí si ,že bych byla jejím koťatům schopná ublížit. Tohle uvědomění ,ji zabolelo.  Jistěže Jinovatka měla určitě dobré důvody ,proč svá koťata držela od Bílé dál , konec konců ,Bílá zabíjení koťat milovala ,ale pro Hvězdný klan ,byly přece sestry.  Vážně se tak odcizily ? Vážně se odcizily tak ,že jí Jinovatka nevěří ?

,,Jsou moc krásní..."zamumlala jen modrooká válečnice směrem ke své sestře , protože nevěděla co jinak říct.  ,,Děkuju. Ty určitě jednou taky budeš mít krásná koťata "usmála se na ni její sestra a Bílé bolestivě zacukalo v oku ,když Jinovatka koťata tlapou odsunula co nejdál od Bílé.

,,Já a mít někdy koťata ? Vidím ,že humor tě očividně nikdy nepřejde sestřičko "uchechtla se Bílá a láskyplně sestře  narovnala pocuchanou srst mezi ušima. 
Představa že by měla koťata , jí přišla směšná a naprosto nepředstavitelná. Neuměla si sama sebe , představit jako matku.