Kapitola 3

92 9 11
                                    

,, Je nějaká volná.  Máš jí nejspíš vykloubenou . "Zamručel Stříbromrak ,zatímco zkoumal její mírně pokroucenou ,a až podivně volnou ,a hlavně nesmírně bolestivou, levou přední tlapku. 

Stručnější popis by nebyl ? Co z toho mám asi tak poznat pitomče hm ? Jsem snad léčitel ?
Bílá si jen  odfrkla a protočila chladně modrýma očima. ,,A to znamená co "? Zavrčela , ne příliš příjemným tónem.

Ostrá a pálivá bolest jí nepříjemně vystřelovala přední tlapkou ,a proudila kotníkem ,přes  koleno až do ramene ,takže pod vlivem té bolesti, kterou v tlapce cítila ,byla poměrně protivná. Poměrně dost protivná. A ještě protivnější ,když byla v tomhle doupěti ,které bylo převoněné těmi hroznými bylinkami tak ,že ji z toho příšerně bolela  a třeštila hlava.  Nikdy nechápala jak je možné,že léčitelům ten smrad z kytek nevadí a úplně normálně tady pracují.

Šedohnědý léčitel si krátce a podrážděně povzdechl, a  protočil svýma jantarovýma očima. ,,To znamená ,že je to ještě horší ,než kdybys ji měla zlomenou. Takhle tě to bude mnohem víc bolet ,a bude trvat tak jeden úplněk,než se ti dá ta tlapka dohromady. A to budeš mít ještě štěstí ,když to bude jen jeden úplněk.   "zavrčel Stříbromrak svým typickým , rozmrzelým a mrzutým tónem a ještě jednou jí tlapku obvázal nějakou smradlavou ,zelenou  bylinkou.

Jeden úplněk ! Zbláznil ses ty idiote ?! Celý jeden úplněk tady mám být zavřená v tomhle pitomém doupěti ?! 
Pomyslela si podrážděně. Pitomej vlk !
Nevěděla,co tady bude celý ten pitomý úplněk dělat. Určitě se bude příšerně nudit. 
Jako vždy ,ale nasadila klidnou a chladnou masku ,a nedala na sobě  nic znát.  

,,Dobře broučku.  Alespoň se víc poznáme  "zavrněla svůdně , přestože se jí ze Stříbromraka zvedal žaludek jako z většiny kocourů.  Ještě ke všemu byl Stříbromrak mladší než ona a to ji odpuzovalo snad ještě víc , než to ,že nebyl vůbec hezký ,a ani nepředstavoval její ideál pořádného kocoura.

Takže nějaká  jeho  přitažlivost ,byla podle ní naprosto nulová.

Ten hajzl Černodráp, tím vším co jí dělal ,zařídil ,aby se jí hnusili a protivili všichni kocouři ,kteří chodí po téhle planetě.

Existoval jen jeden kocour ,který se jí nehnusil ,a stále dost líbil....

Tiše zavrčela a krátce potřásla hlavou ,aby se myšlenek na Krvedrápa zbavila.

Aby se zbavila myšlenek ,na jeho krásný , dlouhý želvovinový kožíšek a dokonalé ,světle zelené oči. Už jsem se toho zbavila.  Nic k němu necítím. NIC !
Okřikla se v duchu.

,,Tos uhodla.  Mně stačí jak tě znám teď "odfrkl si Stříbromrak znechuceně a vydal se na kraj doupěte,přerovnávat nějaké bylinky. 

,,Uvidíme. "zavrněla Bílá svůdně ,a žaludek jí opět udělal kotrmelec při myšlence na to ,že by se jí ho povedlo svést a že by se s ní vyspal.

Spala už s hodně kocoury ,ale nikdy si to příliš neužila.  Jistě ,někteří nebyli špatní ,ale přesto se nikdy nedokázala úplně uvolnit a přenést se přes to ,že se jí dotýká kocour.  Strachu z doteků se sice zbavila ,ale znechucení z doteků ne.

A opět za to mohl Černodráp,který jí zasahoval do života i po smrti.  Zasahoval jí do života nejen znechucením z doteků,ale i nočními můrami a občasnými depresemi. 

Do doupěte vešel poměrně podrážděný Soumrak ,který od vlka schytal  dost velký šrám na boku.
Bílá se jen ušklíbla jeho kyselému a nasupenému obličeji.

Kočičí Válečníci:Příběh Bílé Hvězdy  Kde žijí příběhy. Začni objevovat