Kočičí Válečníci:Příběh Bílé Hvězdy

Kapitola 15

Zabila. Už zase.   Sebrala život nevinnému učedníkovi , probudila v sobě ,tu příšernou vraždící stránku. Znovu a znovu .  Jak jen může být dobrou kočkou ,když se neumí ovládat ? Sklopila pohled svých ledově modrých očí k zemi ,aby se nemusela dívat na sestřin odsuzující pohled. Nechtěla jsem. Opravdu jsem nechtěla Jinovatinko.  Je to jako kdybych byla někým jiným. Ale v té chvíli si mladá kočička neuvědomovala že byla někým jiným právě teď. Že ta její stránka ,ta psychopatická,krutá stránka ,byla její součástí. Že to byla její přirozenost,že tohle byla její pravá tvář. Bitva kolem , zuřila dál.  Všem bylo jedno , že byl den shromáždění,  den kdy by na sebe měly být kočky milé,den míru. Chtěly pomstít své zesnulé, chtěly se pomstít nepříteli. Ale Bílotlapka teď nemohla bojovat. Nejenže její hladký bílý kožíšek pokrývaly hluboké ,krvavé  rány díky ,kterým se sotva držela na nohou ,bála se že by se znovu neovládla a zabila by znovu. Porušila jsem válečnický zákoník. Už podruhé. Ale kde byly krucinál ty výčitky ? Věděla že to bylo špatně ,byla si vědoma toho co udělala ,ale nelitovala. Nelitovala bezvládné tělo s prokousnutým hrdlem,nelitovala učedníka co byl jen věrný svému klanu ,a měl celý život před sebou.  Lítost jakoby se od ní odvrátila. Lítost ze zabití vlastně nikdy nepoznala ,ale lítost z odmítnutí ano. A ta vražda jí pomohla.  Pomohla jí zapomenout na tu bolest ,kterou cítila pokaždé když se Černotlápek odvrátil ,pomohla jí zapomenout na tu bolest ,kterou cítila pokaždé,když dělal jakoby byla vzduch.  Ale nestačila jí samotná vražda. Rychlá smrt , rychlé prokousnutí hrdla jí nestačilo.  Chtěla být kreativní,rozpárat mu břicho ,vyškubnout mu vnitřnosti, zlámat mu všechny tlapky , donutit ho sežrat vlastní oči....
Tohle ona chtěla. A právě tohle se snažila potlačit.  Tehdy ještě věřila že existuje i jiný způsob než mučit.  A on existoval jen ne pro ni. Ji krev a utrpení přitahovalo už od malička ,už od mladého věku , zabíjela , brala životy a nelitovala. Každá kočka se s bolestí vyrovnává jinak ,ale ona to jinak než smrtí ani neuměla. Hlasité vřísknutí ji probralo z temných myšlenek. ,,Sluneční ustupujeme"! Zvolala Potoční Hvězda. Bílotlapka se při pohledu na svou učitelku zhrozila ,na těle měla spoustu hlubokých ran a kousanců a sotva se držela na tlapkách.  Bílotlapka k ní okamžitě doběhla aby ji podepřela. Oblační je ,ale nechtěli nechat utéct tak snadno. Kvůli Slunečním částečně zemřela jejich velitelka(kdyby totiž nekradli kořist ,Temná by nikdy nezaútočila a Vosí Hvězda by se je tak nikdy nesnažila uklidnit ) ,viděli bezvládné tělo učedníka,jež skonal pod Bílotlapčinými tesáky ,viděli své zraněné a vyčerpané válečníky a vrhli se na utíkající Sluneční.  Bílotlapka se sama sotva držela na nohou ,ale když tlapky její učitelky vypověděly službu ,přesto se před ni ochranitelsky postavila.  Věděla sice ,že Potoční má devět životů ,ale nechtěla nic nechat náhodě. S vyčleněnými tesáky se postavila naproti mohutnému zástupci - a teď vlastně veliteli - Oblačných.  Svalnatý béžový kocour vycenil ostré tesáky a postavil se naproti ní. I on sám se kvůli hlubokým ranám kymácel ze strany na stranu ,ale přesto byl na tom lépe než Bílotlapka.  ,,Uhni mi z cesty kotě ".
,,Nikdy ". 
Věděla že je to sebevražda ,ale nechtěla nechat svou učitelku na pospas osudu.  ,,Dobrá tedy.  Sama sis zvolila.  "zavrčel ostře a mohutně se odrazil. Bílotlapka věděla moc dobře jak se bojuje proti většímu a mohutnému soupeři ,ale neměla síly na to ,uhnout ,takže mu prostě zabořila tesáky do břicha ,a vzápětí bolestně zaskučela když s ní hodil o zem. Hlava se jí hrozně zamotala a místo toho aby neomdlela se teď modlila aby neumřela. Ostré drápy se jí zaryly do masa ,a ona už se pomalu začínala smiřovat se smrtí. Možná si to i zasloužila. 
Někdo z ní však útočníka shodil. Byl to Černotlápek,někdo od koho by to Bílotlapka nečekala.  Povalil k zemi kořenového kocour a věnoval mu několik bolestných drápanců. Všechno byla jedna velká náhoda. Kdyby Černotlápek zrovna neběžel pomoct zraněnému Drápovi a kdyby si byl nespletl směr ,kterým zraněný kocour leží,nevšiml by si Bílotlapky a béžového kocoura a nerozhodl a byl by se nerozhodl Bílotlapku nezachránit ,zemřela by a my tu dnes neseděly. Zároveň by její brzkou smrtí bylo zachráněno spoustu nevinných koček ,ale to opět předbíháme. Osud tomu tak nejspíš chtěl že mladá kočička přežila.  Bílotlapka se snažila zvednout na tlapky a černému kocourovi pomoct ,ale jednak se jí okamžitě podlomily,a jednak to Černotlápek zvládal.  Brzo béžového kocoura zahnal ,a otočil se na ni. Bílotlapce se rozbušilo srdce ,jako pokaždé když se jí těma svýma krásnýma zlatýma očima ,podíval do těch jejích. ,, Proč "? Zachraptěla tiše.  ,,Co proč "? Černotlápek nasadil nechápavý pohled a začal si olizovat černý kožíšek od krve. Bílotlapka se moc chtěla ptát.  Proč mě ignoruješ ? Proč děláš jako bych byla vzduch ? Proč si mě teď zachránil , ačkoliv si nemusel ? Její vyčerpání, ale bylo na slova příliš velké. Před očima viděla čím dál více tmavých skvrn ,ale ze všech sil se snažila aby se nepropadla do bezvědomí. Ucítila jak ji opatrně popadl za zátylek ,a přestože se mu,snažila práci ulehčit tím ,že se chtěla zvednout ,nešlo to a tak mu jen nehybně ležela v náručí zatímco ji odváděl z bitevního pole pryč. Cesta do tábora jí přišla nesmírně dlouhá.  Doprovázelo jí Černotlápkovo poměrně  hlasité funění, šustění listí,po kterých ji táhl a zvuk jeho tlapek. Bílotlapka měla pevnou vůli a byla to silná kočka už odjakživa. Rány ji hrozně pálily ale pak ucítila příjemný mech,kterým jí chladil rány. Došlo jí,že v táboře ještě nejsou. ,,Bílotlapko.  No tak vstávej.  "Uslyšela jeho zoufalé kňučení.  Ještě nikdy tenhle tón u něj neslyšela.  Proč ji zachraňuje ,když se k ní stejně bude zítra chovat jako ke vzduchu ? Proč se k ní v jednu chvíli chová hezky ,v jednu chvíli hnusně a v jednu chvíli ji ignoruje ? Proč je takový ? Měla pocit, že Černotlápek má snad rozdvojenou osobnost. Ani ji nenapadlo , že je Černotlápek dobrý herec ,a že jeho pravá stránka je úplně jiná než si myslela. Když to pochopila bylo už ale příliš pozdě....
Teď se však nic zlého nedělo. Bílotlapka mělce dýchala a rozmazaným pohledem sledovala černého kocoura. Povedlo se jí ztěžka pozvednout hlavu a pohledět mu do očí. Byly středně zlatavé ,jako ten nejkrásnější  zlatý odstín pampelišek. Pozorovala jeho černý ,hladký ale hustý kožíšek pod kterým se mu napínaly svaly. Došlo jí jak se Černotlápek změnil ,nejen povahou ,ale i vzhledem a že už z něj vyrostl silný ,téměř dospělý  kocour. Ztuhla když si lehl k ní a začal jí jemně čistit kožíšek. Neřekl ani slovo ,ale jeho činy vypovídaly za vše. Bílotlapka chvilku nevěděla co má dělat ,ale pak mu začala opatrně čistit černý kožíšek také.  I on měl spoustu hlubokých ran ,které bylo potřeba vyčistit. Věděla ale , že Černotlápek po ní chce určitě víc než jen vyčištění ran. Věděla to ,ale nevadilo jí to.  V tuhle chvíli by Černotlápkovi dovolila všechno. Milovala ho ,její srdce hořelo láskou k němu.  Tiše zavrněla když jí olízl ouško a přitulila se k němu.  Ještě nikdy s nikým nebyla a tehdy byla ráda ,že byla poprvé s Černotlápkem. S někým koho milovala.

,, Nechť se všechny kočky, schopné ulovit vlastní potravu shromáždí na shromáždění "! Silný a mírně rozklepaný hlas Potoční Hvězdy se ozýval lesem. Bílotlapka se opatrně zvedla na tlapky , rány ji hrozně bolely.  Černotlápek jí podepřel a společně vykročili do tábora.
Když si v hlavě přehrávala to ,co se před malou chvílí odehrálo ,na tváři se jí objevil malý úsměv.  Tvář Černotlápka byla opět nečitelná ,ale to ,že ji podpíral si vysvětlila jako dobré znamení. ,,No tady jste ! Měla jsem takový strach "! Doběhla k nim Jinovatinka. Když spatřila Černotlápka jak její sestru podpírá a šťastný  lesk v jejich očích,na chvíli se zarazila.  Jinovatince se na Černotlápkovi totiž vždycky něco nezdálo ,ale Bílotlapka to samozřejmě všechno zametla pod stůl.  V jejích očích byl Černotlápek stále  andílek, který se vzpamatovává ze smrti své sestry. ,,Dnes proběhla bitva s Oblačným klanem ,kterou jsme bohužel nevyhráli. Musím vám oznámit zdrcující zprávu a to je ta ,že Noční Kožešina ,na nás již dohlíží spolu s Hvězdným klanem. "Několik koček smutně zamručelo ,a lítostivě pozorovaly Cesmíntlapku ,která zkroušeně seděla u matčina těla. ,,Ale máme tu i lepší zprávy. Dva naši učedníci,již dosáhli toho ,aby se stali válečníky. Černotlápku a Cesmíntlapko předstupte ". Bílotlapka pozorovala Černotlápka ,který hrdě vykročil ke skále ,po boku Cesmíntlapky. ,,Já Potoční Hvězda,velitelka Slunečního klanu ,žádám své předky válečníky, aby shlédli na tyto dva učedníky. Tvrdě dřeli aby poruzuměli vašim ctihodným zákonům a já vám je nyní doporučuji jako válečníky. Cesmíntlapko a Černotlápku ,slibujete že budete věrnými válečníky Slunečního klanu,a budete ho chránit i kdyby vás to mělo stát život ?" Zeptala se Potoční mocným hlasem.  ,,Ano "řekla hrdě Cesmíntlapka a přestože měla své zvláštní oči zarudlé od pláče ,bylo v nich i odhodlání. ,,Ano "zavrčel Černotlápek. Na tváři měl stejně hrdý a odhodlaný pohled a jeho oči  zvláštně zářily.  Když se do nich Bílotlapka pozorně podívala-
Bylo tam něco zlého.  Něco moc zlého ,něco temného ,co ale přes svou zamilovanost neviděla. ,,Pak vám nyní uděluji válečnická jména. Cesmíntlapko od této chvíle se budeš jmenovat Cesmínová Záře.  Hvězdný klan oceňuje tvou laskavost a odvahu a přijímá tě jako válečnici Slunečního klanu. "Potoční se dotkla svým čumákem jejího čela a Cesmínová jí uctivě olízla rameno.  Černotlápek nyní stál v záři měsíce sám. Bílotlapka sledovala každičkou část jeho temné srsti ,sledovala ten zlý lesk v jeho očích ,který jí tehdy tak  zlý nepřipadal.  ,, Černotlápku od této chvíle ti budeme říkat Černodráp. Hvězdný klan oceňuje tvou sílu a bojovnost a přijímá tě jako válečníka Slunečního klanu." Potoční Hvězda se svým čumákem dotkla jeho čela a on jí uctivě olízl rameno. ,, Cesmínová Záře,Černodráp !"
Cesmínová Záře, Černodráp"!
Cesmínová Záře, Černodráp "!
Bílotlapka se přidala ke klanu , který skandoval jejich jména.  A tu chvíli ,v tu chvíli když viděla Černodrápa sedící na kraji skály ,když viděla jeho temnou srst lehce vlající ve větru a jeho jantarové oči ,došlo jí co k němu cítí.  Její city k Černodrápovi vyplavaly na povrch ,a její srdce se rozbušilo ještě víc. Záleží mi na něm. Byla bych ochotná pro něj umřít. Je nádherný. Ten jeho kožíšek ,ty oči. Záleží mi na něm a ubližuje mi jeho nezájem. 
A v tu chvíli si Bílotlapka uvědomila že se do Černodrápa zamilovala.

Další kapitola je na světě ! XD
Výjimečně dopadla tak jak jsem si představovala ,a už se docela  těším na tu část ,kdy Černodráp ukáže své pravé já 😈
Chudák Bílotlapka xd. Ještě nevíte co ji čeká ,ale do komentářů mi můžete napsat své tipy , a poprosím lidé z rpg ,kteří už jistě  vědí ,aby nespoilerovaly xd.
Takže snad se kapitola líbila a já se s vámi loučím
Vaše Luna 😘