,,Hej Bílá. Seber se "
Moc dobře slyšela Krvedrápův hlas ale nedokázala se zvednout. Bylo jí zle ,bylo jí mdlo ,a hlavu a bok měla jako v ohni. Celé tělo ji příšerně bolelo a byla úplně mimo. Sice Krvedrápovo zavrčení nad sebou slyšela ale nezvládla zvednout hlavu ,nebo se pohnout.
Přemýšlela co s ní bude teď.
Vlk ji očividně dost zranil a tak by se teď měla co nejdříve dostat do tábora,aby mohla zajít k léčiteli. Jenže ona se neměla do tábora jak dostat a pochybovala ,že by jí Krvedráp pomohl. On přeci nepomáhá nikdy nikomu.
Stoprocentně ji tady teď nechá ležet a půjde si po svých ,protože pomáhat někomu, to přece pan Krvedráp nedělá. K tomu ,aby jí zachraňoval život ,by se určitě nesnížil.
Takže buďto vykrvácím ,nebo jsem odkázaná na Krvedrápovu pomoct,kterou mi stoprocentně neposkytkne. Bezva.
Pokoušela se otevřít oči ,ale nešlo to. Měla pocit ,že ji tělo přestalo poslouchat. Sice vnímala ,ale nemohla se hýbat. Naopak ,cítila se nějak zvláštně lehce ......
Jakoby se vznášela. Jakoby její duše ,začínala opouštět její tělo ,jakoby byla až podivně lehká....
Jako pírko...
Jsem mrtvá ?
Určitě nebyla. Ona přece nemohla být mrtvá. Nebo snad ano ?
Ne. Mrtvá rozhodně nebyla. Lehký,nepříjemný pocit vznášení se zmizel ,a nahradil ho ten bolestný,avšak známý a ne tak nepříjemný bdělý stav. Celé tělo ji bolelo od ran ale cítila ,že jí něco ty rány chladí.
Bylo to ,jakoby jí někdo přikládal studený mech na zakrvácený bok...
Připomnělo jí to až bolestně jednu situaci. Situaci , kdy po jedné velké bitvě ,která se před třemi lety odehrála na jednom shromáždění...
Situaci ,kdy ji zachránil Černodráp. Situaci ,která byla stejná jako tahle,kdy začala vnímat a cítila jak jí něco chladí rány.
Vážně musím zrovna teď myslet na minulost ? Zrovna teď ?
Nejspíš musela. V hlavě se jí proti její vůli začaly opět vynořovat vzpomínky. Vzpomínky na ten večer.
Bílotlapko. No tak vstávej. "Uslyšela jeho zoufalé kňučení. Ještě nikdy tenhle tón u něj neslyšela. Proč ji zachraňuje ,když se k ní stejně bude zítra chovat jako ke vzduchu ? Proč se k ní v jednu chvíli chová hezky ,v jednu chvíli hnusně a v jednu chvíli ji ignoruje ? Proč je takový ? Měla pocit, že Černotlápek má snad rozdvojenou osobnost. Ani ji nenapadlo , že je Černotlápek dobrý herec ,a že jeho pravá stránka je úplně jiná než si myslela. Když to pochopila bylo už ale příliš pozdě....
Teď se však nic zlého nedělo. Bílotlapka mělce dýchala a rozmazaným pohledem sledovala černého kocoura. Povedlo se jí ztěžka pozvednout hlavu a pohledět mu do očí. Byly středně zlatavé ,jako ten nejkrásnější zlatý odstín pampelišek. Pozorovala jeho černý ,hladký ale hustý kožíšek pod kterým se mu napínaly svaly. Došlo jí jak se Černotlápek změnil ,nejen povahou ,ale i vzhledem a že už z něj vyrostl silný ,téměř dospělý kocour. Ztuhla když si lehl k ní a začal jí jemně čistit kožíšek. Neřekl ani slovo ,ale jeho činy vypovídaly za vše. Bílotlapka chvilku nevěděla co má dělat ,ale pak mu začala opatrně čistit černý kožíšek také.
Tehdy to bylo poprvé a naposledy, kdy se s tím hajzlem vyspala a kdy to bylo s jejím souhlasem. Od té doby ,bylo jen samé znásilňování a utrpení...
Od krutých vzpomínek ,které by ji v bezvědomí čekaly,ji ovšem zachránila ostrá facka ,která byla tak silná že ji probrala.
A samozřejmě , že ji tímto "nesmírně milým" způsobem vzbudil zrovna Krvedráp.
ČTEŠ
Kočičí Válečníci:Příběh Bílé Hvězdy
Short Story~Vážně to chceš slyšet ? Příběh plný utrpení, slz , zklamání a depresí ? Příběh o jedné zničené kočce co chtěla mít jen trochu štěstí ?~ Bělunka vyrůstala ve Slunečním Klanu jako úplně normální, šťastné kotě. Přesto se ale její cesta obrátila na st...
