Kočičí Válečníci:Příběh Bílé Hvězdy

Kapitola 4

Bílotlapka ležela v učednickém doupěti.  Ocas měla stočený kolem těla a mrzutě sledovala strop v doupěti do kterého zuřivě bušil déšť. Povzdechla si a začala si znovu čistit kožíšek. Sice už byl dokonale hladký a čistý ale nic jiného se tu ani dělat nedalo. ,,Ahoj " mňoukla od vchodu Cesmíntlapka která zrovna vešla do doupěte. Porozhlédla se po něm a Bílotlapce se zdálo že v jejich zvláštních očích vidí úlevu že tu nejsou Půlnoc a Černotlápek.  ,,Mizerný déšť co "? Mňoukla Cesmíntlapka. ,,Hm " zabručela Bílotlapka a nijak se o ní nezajímala. Přece jen jí skoro nezdá a rozhodně není typ který by věřil každému. ,,Bílotlapko výcvik "! Zavolala na ní Potůčka. V tomhle dešti ? Zbláznila ses ? Bílotlapka si povzdechla a vyskočila na tlapky. Nevýhoda být učednicí spočívala v tom, že na výcvik musela jít i v tomhle odporném dešti. Potůčka mávla ocasem. ,,Dneska si zkusíme lovit a stopovat v dešti. " vysvětlila jí Potůčka. Bílotlapka už byla o poznání nadšenější. Tohle znělo zajímavě. Bílotlapka vyrazila za svou učitelkou a snažila se potlačit mrzuté zavrčení když cítila jak jí po hladké, bílé srsti stéká déšť.  Kvůli slabému kožíšku jí byla i zima. Vyšly ven z tábora. ,,Když takhle hustě prší je hrozně těžké ucítí nějaký pach kořisti nebo nepřítele. Zároveň je to ale oboustranné a skvěle to zakryje i pach tvůj.  Při dešti je nám čich téměř k ničemu takže se spoléhej na ostatní smysly " vysvětlila jí Potůčka. Bílotlapka přikývla.  Nastražila ouška a pečlivě se zaposlouchala jestli neuslyší nějaký zvuk.  Nic jen šumění deště a kvílení větru. Přitlačila své tlapky víc k zemi , jestli neucítí nějaké slabé otřesy půdy jak nějaká kořist cupitá ale nic.  Cítila jen vodu stékající jí kolem tlapek. Co nejvíc zbystřila zrak a rozhlédla  se jestli neuvidí nějaký pohyb mezi stromy ale kvůli hustému dešti neviděla  skoro ani na špičku svého čumáku.  ,,Nejde to " zavrčela Bílotlapka frustrovaně a podrážděně švihla ocasem.  ,,Ale jde.  Jen se musíš soustředit " mňoukla Potůčka. Bílotlapka odolala nutkání protočit očima. Neuvěřitelně jí vadilo že jí něco nejde.  ,,Sleduj " řekla Potůčka.  Bílotlapka zamžourala skrz hustý déšť na Potůččin šedobílý obličej a všimla se že její učitelka má přivřené oči.  Viděla jak se Potůčka pečlivě rozhlíží mezi stromy a potom skočila.  Bílotlapka ucítila v dešti slabý pach myší krve a spatřila že učitelce z tlamy visí šedá myš.  Jak to že jí to jde a mně ne ? Pomyslela si Bílotlapka naštvaně. Zvládne to líp než její učitelka ! Ona bude lepší !   ,,Musíš si věřit a soustředit se. Opravdu hodně. Zkoumej mezi stromy všechno.  Zahleď se na jeden určitý bod , třeba na támhleten smrk a zkoumej jeho okolí. Dělej jakoby ten déšť neexistoval. Naším nejbystřejším smyslem je zrak tak to zkus " řekla Potůčka. Bílotlapka jen přikývla. Postavila se na menší kámen a ignorovala déšť který jí máčel srst. Svýma ledovýma očima se pečlivě rozhlížela po lese. Snažila se skrz déšť vnímat každý list , každý kořen , každý strom. Zaměřila se na malý kamenný svah pokrytý světle šedými kameny a zeleným mechem. Přivře oči. Zdálo se jí to nebo viděla malý pohyb ? Nezdálo. Opravdu tam bylo nějaké zvíře. Bylo malé a hnědé. Byl to asi hraboš nebo malý zajíc. Bílotlapka se začala opatrně plížit.  Nemusela být ani tak potichu protože déšť zamaskovával veškeré zvuky. Hnědé zvířátko se jí každou chvíli v dešti ztrácelo a zase objevovalo.  Tohle už nesmím pokazit. Musím to zvládnout. Věřila si že to zvládne ulovit.  Skrčila se a skočila. Její před tlapky dopadly na tělo zvířete a její tesáky se mu zakously do masa. Stiskla a uslyšela křupnutí kosti. ,,Dobrá práce Bílotlapko.  Už ti to začíná jít " pochválila ji Potůčka. ,,Teď na mě počkej.  Odnesu tu kořist do tábora a budeme pokračovat v další fázi výcviku " řekla Potůčka. Popadla myš i hraboše do tlamy a rozběhla se s nimi směrem k táboru.  Bílotlapka se porozhlédla po nějakém úkrytě ale byly zde jen stromy pod kterými  se moc schovat nešlo jelikož déšť stékal mezi větvemi. S povzdechem si lehla pod jeden javor a schoulila se pod ním co nejvíc do klubíčka.  Otřásla se zimou. Kde je sakra ta Potůčka ? Vždyť tábor není tak daleko. Bílotlapka si položila hlavu na přední tlapky a nemohla se zbavit pocitu nervozity.  Její učitelce už to opravdu dlouho trvalo. Možná že to byla jen nějaká forma výcviku , třeba se Potůčka schovala v dešti a čekala až jí Bílotlapka vystopuje.  Ale mladičká  učednice měla špatný pocit. Zvedla se na tlapky a rozhodla se že se podívá do tábora. Třeba se Potůčka jen někde zapoměla. Cestu do tábora kupodivu najít zvládla. Do lesa chodili s Potůčkou jen krátce a v tomhle hustém dešti by se kde kdo ztratil.  Když se blížila k táboru začínala poznávat že je něco špatně. Vzduchem se vznášel zvláštní pach.  Docela jí to vonělo.  Byla to taková kovová vůně a jí zajímalo co to je. Vzápětí uslyšela kočičí  vřískání. Bojové a divoké vřískání.  Ztuhla. Něco se děje.  Něco je špatně. Pomyslela si. Znělo to jako zvuky boje.  Bílotlapka se okamžitě rozběhla do tábora a s hrůzou si uvědomila že to co jí tak vonělo byl pach kočičí krve.  Je normální aby nějaké kočce voněla krev ? Myslím že ne. Bílotlapka obratně přeskočila spadlý kmen stromu a zastavila se na kraji tábora. Všude po táboře se bojovalo. Její klan bojoval s nějakým jiným ale kvůli dešti nepoznala s kterým. Opět nevěděla co se to s ní děje ale - svým způsobem se jí ten pohled líbil.  Líbil se jí ten chaos , bolestné vřískání a hlavně ta krev. Ihned s tím přestaň! Ty se tady kocháš pohledem na krev ,zatímco tvůj klan umírá ! Okřikla se v duchu.  Rychle se rozběhla vpřed.  Srdce jí bušilo vzrušením.  Její první bitva! Zatím sice neměla žádný bojový výcvik ale v zápalu vzrušení a adrenalinu na to zapoměla.  Kvůli dešti měla tak trošku problém rozeznat kdo je přítel a kdo nepřítel. Před sebou uviděla světle zrzavého učedníka cizího klanu jak útočí na její sestru.  Jinovatinka se sotva zvládala bránit protože stejně jako Bílotlapka neměla zatím žádný bojový výcvik. Mojí sestře ubližovat nebudeš ! Bílotlapka vytasila drápy a hbitě se na zrzavého kocourka vrhla.  Zaryla mu drápy hluboko do zad a strhla ho ze své sestry.  A co teď  ? Instinktivně ho držela na zemi ale než stihla udělat cokoliv dalšího podrazil jí tlapky. Vřískla bolestí když se jí jeho ostré drápy zaryly do ramene.  ,, Pusť mě ty parchante "! Zavrčela a začala sebou škubat.  Neměla ponětí jak ho shodit nebo co teď dělat.  Musíš jednat rychle ! Dělej ! Napadlo jí že by ho asi měla kopnout do břicha a přesně to udělala.  Nemotorně ze sebe zrzavého učedníka shodila a opět po něm skočila.  Zabořila mu tesáky do ucha a pořádně stiskla. U toho ho přitiskla k zemi. Usoudila že takhle se to asi dělá správně, protože zakňučel bolestí a nemohl ji shodit. Bílotlapka byla opět zmatená sama ze sebe.  Když cítila v tlamě teplou , chutnou krev najednou- nevěděla přesně co dělá ale najedou toho chtěla víc.  Víc krve a víc bolesti. Začala učedníkovi trhat drápy bok a zjistila že je to  nesmírně jednoduché. Stačilo ho jen pořádně držet a trhat. Krev jí stékala mezi tlapkami a cítila ji i v tlamě.  Prudce škubla až mu kus ucha utrhla.  Při tom odletěla o kousek dál a dopadla na zem.  Spokojeně se usmála když uviděla jak učedník kňučí bolestí a běží pryč.  ,,Bílotlapko ! Moc ti děkuju. Už jsem si myslela že - vyhrkla Jinovatinka ale někdo ji přerušil.  ,, Běžte se schovat koťata " řekla jim něžně Noční Kožešina. ,,Ale my už nejsme koťata ! My chceme bojovat "! Zavrčela Jinovatinka.  Bílotlapka překvapeně pozvedla obočí. Zdálo se že její sestra se už osměluje. ,, Bílotlapka dokonce zahnala jednoho učedníka " zavrčela Jinovatinka. Noční Kožešina pozvedla obočí jakoby jim nevěřila.  ,,Vážně. Měla si vidět jak vřískal "! Mňoukla Jinovatinka. ,,Běžte se schovat.  Nemáte za sebou ani jeden bojový výcvik. Určitě byste nikoho nezahnali " řekla jim jemně a mírně pobaveně Noční.  Bílotlapka se naježila.  To je tak nespravedlivé! Já ho zahnala ! Proč mi nevěří ?! Nikdo mi nevěří ! Vycenila zuby.  ,,Já si od žádné tulácké krysy rozkazovat nenechám "! Vyprskla znechuceně a oči jí vzpurně zableskly.  Otočila se a rozběhla se do bitvy. Slyšela jak na ní Noční volá ale kašlala na to.  Jak se vůbec  opováží myslet že má právo mi rozkazovat ?! Přidala se do klanu teprve před dvěma dny a už si myslí že si může vyskakovat ?! Nikdo mi rozkazovat nebude ! A ještě mi nevěří ! Byla tak rozzuřená. Potřebovala si na něčem ten hněv vybít.  Skočila na dalšího učedníka a začala ho škrábat.  Najednou měla pocit že je úplně někdo jiný.  Vychutnávala si každý bolestný výkřik , každou kapku krve mezi jejími drápy.....
Učedníka nechala utéct a rozběhla se dál když něco upoutalo její pozornost. Po své levé straně viděla rudou krev. Spoustu krve.  Otočila se a ztuhla hrůzou.  Rudodrápka zrovna trhala na kusy jednoho kocoura. Byl nepochybně naživu protože řval bolestí ale nepustila ho.  Místo toho ho obrovská mourka trhala dál. Bílotlapka náhle místo strachu ucítila zvědavost.  Svým způsobem jí to fascinovalo. Co to tu dělám ?! Copak se mi snad líbí jak ho mučí ?! Co se to se mnou děje ?! Těch myšlenek na ní bylo hodně. Bylo toho na ní tolik že cítila jak se jí motá hlava. Všechno se v ní pralo a než se stihla vzpamatovat zatmělo se jí před očima

Když otevřela oči nejdřív viděla jen rozmazanou černou tmu.  Zamrkala a zaúpěla bolestí. Hlava jí hrozně bolela.  Co se vlastně stalo ? Věděla že byla nějaká bitva s cizím klanem.  Viděla Rudodrápku jak mučí nějakou kočku a pak- pak omdlela.  Zahnala jsem dva učedníky. Pomyslela si hrdě. Konečně se jí povedlo zaostřit.  Ucítila hnusný smrad bylin a nakrčila čumák. Možná z toho mě tak bolí ta hlava.  ,, Sestro jsi v pořádku '? Uslyšela starostlivé mňouknutí Jinovatinky.  ,,Jsem. "zamumlala Bílotlapka a nemotorně se zvedla na tlapky ale hned se zase musela posadit protože se jí motala hlava.  ,,Měla by si odpočívat " ozval se za ní hlas Ostružinosrsté. Bílotlapka se mrzutě otočila. ,,Proč jsem vlastně omdlela "? Zeptala se a olízla si tlapku.  ,,Asi toho na tebe bylo moc.  Měla ses schovat jako sestra.  Bitva může mít pro tak mladé kočky traumatické zážitky " řekla jí Lesní Květ jedna z válečnic která odpočívala v učednickém doupěti. Bílotlapka si byla jistá že to nebylo tím.  ,,Zahnala jsem dva učedníky " řekla hrdě.  Uviděla jak si Lesní a Ostružinosrstá vyměnili pobavený pohled.  ,, Nepraštila ses do hlavy "? Zavrčel chraplavým hlasem starší Ostrozub a uchechtl se. ,, Opravdu.  Viděla jsem jak zahnala jednoho zrzavého a když zvládla jeho tak - "Jinovatince opět nebylo přáno aby to dokončila.  ,,Neber si to nějak špatně Bílotlapko ale nemáš za sebou ani jeden bojový výcvik.  Těžko by jsi zahnala dva učedníky. Je jasné Jinovatinko že stojíš za svou sestrou ale i ty musíš uznat že je to nepravděpodobné. Možná že se ti to zdálo. Fantazie koťat je velmi bujná. "Řekla Ostružina.  Lesní a Ostrozub se uchechtli. Bílotlapka měla pocit že se jí do očí derou slzy ale potlačila je.  ,,Já jsem je vážně zahnala ! To je tak nefér ! Nikdo v z vás mi nevěří "! Vřískla rozzuřeně. Byla tak naštvaná. Vyběhla ven z doupěte a přestože se jí motala hlava vběhla do lesa.  Hněv jí zaslepoval smysly. Krajina po dešti byla bahnitá a její krásný kožíšek byl brzo celý hnědý ale jí to bylo jedno.  Byla tak moc naštvaná. Zaznamenala pach králíka a hned se na něj vrhla. Opět ztrácela kontrolu nad svým chováním a roztrhala ho na kusy.  Potom se se srstí od krve a bahna odvrátila. Nikdo mi nevěří ! Nikdo nechápe že jsem je opravdu zahnala ! Nikdo nechápe že už nejsem kotě ! Bylo to tak nespravedlivé ! A tehdy si začala konečně uvědomovat že život není takový med

~,,Moment " přerušil šedý kocour , bílou kočku ve vyprávění. ,,Proč mi to vypravíš z příběhu třetí osoby ? "Zamračil se. Ještě nikdy se  v Temném lese nesetkal s kočkou co by mu svůj příběh vyprávěla takhle.  ,,Nebyla jsem to já. Nebyla to moje pravá tvář " řekla mu bílá kočka. Šedému kocourovi něco říkalo že lže. Už uměl rozpoznat i ty nejlepší lháře a tak poznal že mu neříká úplnou pravdu. Nasadil ale důvěřivý  výraz. ,,Pokračuj " vybídl jí. ,,Dobře. Začnu dnem kdy jsem šla poprvé na shromáždění" řekla bílá kočka a dala se opět do vyprávění

Tak máme tu další kapitolku.  Doufám že se vám líbila a budu vděčná za každé přečtení , hvězdičku i komentář
Vaše Luna 😘