Kočičí Válečníci:Příběh Bílé Hvězdy

Kapitola 5

Bílotlapka mrzutě odpočívala v učednickém doupěti. Byla už noc a ostatní kolem ní poklidně spaly jenže jí usnout nešlo.  Sama nevěděla proč.  Od bitvy už uplynulo několik dní a ona se dozvěděla že to byla bitva s Deštivým klanem. Proč se ale bojovalo to nikdo nevěděl. S povzdechem se co nejtiššeji zvedla na tlapky.  Snažila se být opravdu potichu aby nikoho nevzbudila. Věděla že stejně neusne takže malá procházka jí neuškodí. Bílotlapka opatrně vylezla z učednického doupěte a ihned se otřásla když se do ní pustila ledová zima. Ladně a tiše se rozběhla ven z tábora.  Byl už podzim takže listí kolem ní bylo krásně zbarvené to rudohnědého odstínu , všude se vznášela čerstvá a svěží vůně deště , noci a rána byly mrazivé a dny po většinu času deštivé. Procházela se po tichém nočním lese. Nadechovala se nočního, čerstvého vzduchu, užívala si měkký a lehce bahnitý mech pod tlapkami a hlavně to ticho a neskutečný klid. Přeskočí spadlý kmen stromu a pokračuje v procházce. Nedaleko teče potok u kterého se zastaví a napije se lahodné vody.  Proč na nás Deštivý zaútočili ? Jaký měli důvod ? Posadí se do mechu který roste u potoka. A co se to děje se mnou ? Začalo to tím vrabcem . Líbilo se mi ho mučit ale vždyť o nic nešlo.  Ale teď. Když jsem útočila na ty učedníky tak jsem si to užívala. Užívala jsem si tu krev , tu bolest , tu bitvu  Bílotlapka si položila hlavu na tlapky a otřásla se zimou která tu panovala. Byla z toho tak příšerně zmatená. Vůbec se v sobě nevyznala , nevyznala se ve svém chování , nevyznala se v ničem.  Chtěla získat uznání klanu. Copak ostatní nevidí jak je skvělá ? A jestli ano tak proč nevěří tomu že zahnali ty učedníky ? Možná nejsem tak skvělá jak si myslím.  Možná - možná jsem si to opravdu jen vymyslela....
Ne ! Jinovatinka tam přece byla.  Možná chce ale jen stát při mě. Začínala jí z toho už bolet hlava. Podrážděně zavrčela a zacpala si předními tlapkami uši , ale její mysl jí nedala pokoj.  Pořád nad tím musela přemýšlet , pořád si s tím musela lámat hlavu , pořád se musela v duchu obviňovat že si to možná přece jen vymyslela. ,,Už dost "! Zavrčela naštvaně a drápy vytrhla pořádný kus mechu z hlíny.  Chtělo to něco víc. Najednou zase dostala chuť na krev. Dost ! Musím to potlačit ! Kdo ví co bych mohla udělat kdybych - ,,Hej jsi v pohodě "? Uslyšela hlas za svými zády.  Naježila se když poznala vlastníka toho hlasu.  ,,Co po mě chceš Černotlápku ?" Zavrčela. ,,Co to je '? Zeptal se černý kocourek a ukázal tlapkou na vytrhaný mech.  ,,Do toho ti nic není " odsekla Bílotlapka. Nasadila ledový a lhostejný výraz. ,,Jen se o tebe kdo ví proč zajímám. Maš depku ?" Ušklíbl se a sedl si vedle ní.  ,, Jdi pryč Černotlápku. Nestojím o tvoje pošklebování " ušklíbla se Bílotlapka. ,,Kdo říkal že se ti budu pošklebovat ? Nejsem takový hajzl jak si myslíš " uchechtl se a zadíval se jí do očí.  Bílotlapka si až teď uvědomila že Černotlápek má náhodou krásné , zlaté oči , vypadající jako pampelišky v západu slunce.  ,,Nikdo mi nevěří že jsem zahnala v bitvě ty dva učedníky. A nejen to. Poslední dobou se se mnou děje něco zvláštního. Už se v sobě nevyznám " povzdechla si smutně. Neměla tušení proč se mi svěřuje možná že se jí s jejím "nepřítelem " ze školky překvapivě dobře povídalo. ,,Hm.  Kuráž na to aby jsi je zahnala máš. Konec konců ne každé kotě vyzve nejsilnějšího z učedníků k souboji " ušklíbl se. ,,Ty jsi nejsilnější "? Uchechtla se. ,,Stačí aby se mnou Potůčka ještě chvíli trénovala a přeperu tě " zavrčela s provokativním úšklebkem. Černotlápek se uchechtl. ,,Tak fajn Bílotlapko.  Za měsíc si spolu zabojujeme.  Mimochodem víš že zítra je shromáždění?" Zeptal se a pozvedl obočí.  Bílotlapka překvapeně švihla ocasem.  ,,Ne to nevím.  Myslíš si že budu moct jít "? Zeptala se.  Černotlápek pokrčil rameny. ,,Možná.  Takhle mladí učedníci tam obvykle nechodí ale když budeš zítra makat možná se za tebe Potůčka přimluví u velitele " pokrčil rameny.  ,,Jsi se vyspat.  A nedělej si nic z toho že ti nevěří" mňoukl černý kocourek a než stihla Bílotlapka nějak ucunknout nebo cokoliv udělat ,olízl jí ouško.  Ztuhla a sledovala jsou černá záda jak odchází. A musela si přiznat že jí byl ten dotyk příjemný