Kočičí Válečníci:Příběh Bílé Hvězdy

Kapitola 19

Peklo....
Jak byste charakterizovali peklo ?
Mnoho koček má představy pekla různé. Pro někoho to je smrt ,pro někoho to je mučení,pro někoho hlad a zima. Ale když se i najíst musíte jen s povolením ,když se bojíte toho koho milujete nadevše ,když si na vás ten někdo vylívá vztek ,a ještě k tomu máte zlomené srdce,to je pravé peklo. To je pravé utrpení.

,,Co se ti stalo "? Zavrčela Jinovatka během pojídání veverky a pozorovala sestřinu tvář. Bílá Růže jen odvrátila pohled a snažila se zakrýt tu bolest ,kterou ještě cítila z včerejších ran. ,,Napadla mě toulavá kočka. Nic důležitého ,měla kolem krku ještě takovou otlačeninu jako po obojku ,nejspíš mazlíček. Zahnala jsem jí,jen se ta potvora bránila "uchechtla se Bílá přesvědčivě. Uměla lhát a hrát pocity ,které necítila skvěle ,takže se s tím Jinovatka spokojila a znovu se dala do jídla. Taky bych se najedla. Pomyslela si Bílá. Jenže Černodráp jí to dnes nedovolil. Ale co to říkám ! Nemůže mě takhle ovládat ! Odmítám být už jeho družka ,potom co mi udělal ! Přesto ale věděla , že jestli se nají ,bude z toho nit velký průšvih, a že by jí Černodráp stejně chyběl ,kdyby ho opustila. Jenže on by mi to asi ani nedovolil. Pečlivě se rozhlédla po táboře ,jestli někde nezahlédne jeho černý kožíšek ,ale Dráp a Noční Obloha,byli jediné černé kočky v táboře. Tiše si úlevně oddechla, zvedla se na tlapky a zamířila směrem k hromadě s úlovky. Sklonila hlavu směrem k malému hraboši a odnesla si ho k Jinovatce. ,,No ,to je už dost že ses přidala. Měla jsem pocit že mi z toho tvého kručení v žaludku klepne "uchechtla se Jinovatka a začala si čistit kožíšek. Bílá Růže pobaveně protočila očima a pustila se do hraboše. Trhala ,žvýkala a polykala rychle,opravdu hodně rychle. Hraboš jí sice pak nepříjemně ležel v žaludku jako těžký kámen ,ale najedla se a neviděl ji Černodráp. Napadlo jí,že řekne sestře aby se o tom Černodrápovi nezmiňovala,ale poté jí došlo ,že by to moc podezřelé a nápadné. Chtěla Černodrápa stále chránit. I přesto ,že jí zlomil srdce ,i přes to ,že jí jak fyzicky tak psychicky ublížil , pořád ho nesmírně milovala ,a to její zlomené,srdce jí trhalo ještě víc když ho dnes ještě neviděla. Cítila úlevu a zároveň i bolest. Chtěla jít za ním,ale zároveň nechtěla. Neměla tušení jak se rozhodnout. Jakmile ,ale uslyšela sestřino ne příliš přátelské zavrčení ,zatrnulo jí.
,,Ahoj Černodrápe".
Pomalu pozvedla hlavu a ledově modré oči se jí zalesky strachy ,ale možná i malou radostí,že ho zase vidí. ,,Vidím ,že si s mou krásnou družkou vychutnáváte večeři "zavrčel a olízl Bílé čumáček. Neměla tušení co s ní je. Vždycky když se jí dotkl ,tak zavrněla,ale teď pocítila jen strach a možná i znechucení. Černodráp si vedle ní lehl ,a jí došlo že má ještě mezi předními tlapkami kosti hraboše. Nesmím se ho bát ! Nemohu se bát vlastního druha !
,,Copak jsi dnes měla k večeři drahá "? Zeptal se jí naoko něžně a začal jí jemně čistit kožíšek. Opět se jí z toho spíše udělalo zle ,ale nasadila svůj typický ,milý úsměv. Chtěla říct že nic ,mohla si vymyslet cokoliv ,ale Jinovatce by to přišlo určitě podezřelé ,a poslední co chtěla ,bylo tahat do toho svou sestru. ,,Hraboše "zavrčela s falešným úsměvem. Nemám z něj strach. Tohle si nesmím dovolit. Nesmím mu dovolit ,aby mě zlomil.
,,No ,já už si asi půjdu lehnout. Zítra mám s Cesmínovou ,Zlatou a Skřivanpírkem hlídku ranní hlídku ,takže musím brzo vstávat"zívla si Jinovatka a rozešla se k válečnickému doupěti. Ne ! Nenechávej mě s ním samotnou !
,,Pročpak mě neposloucháš zlatíčko ? Chceš si vysloužit další rány ? "Zavrčel tiše. V jeho hlase bylo spoustu potlačovaného hněvu. ,, Rány? Vážně mě hodláš trestat za to ,že jsem se najedla ? Jak už jsem řekla ,nejsem žádný tvůj majetek. Nehodlám tě poslouchat a ani už nehodlám být tvou družkou ,když mi jenom ubližuješ a ani mě nemiluješ "! Zavrčela na něj ,už trošku hlasitěji ,ale naštěstí(nebo spíš naneštěstí ) je nikdo neslyšel. ,,Do lesa. Okamžitě ". Zavrčel. Oči měl opět ztmavlé vzteky.
,,Ne "! Odsekla. ,,Nikam s tebou nejdu! "Odhodlaně se mu podívala do očí,které jí vzplály vzteky.
Nic to ,ale nebylo oproti tomu hněvu ,který měl v očích Černodráp. Měla strach. Opět pocítila ten hrozný ,děsivý strach ,tu hrůzu. Bála se teď tak strašně moc ,ale věděla že ten strach musí potlačit. ,,Ne "už to spíše jen vyděšeně pípla ,ale přesto se hrdě otočila a šla směrem k doupěti válečníků. Ještě ho posměšně ocasem švihla přes čumák. Ale jakmile ulehla do pelíšku a setkala se znovu s jeho hněvivým pohledem ,došlo jí,že teď to pokazila. A to hodně. A že trest bude velký.

Pozdě v noci nemohla usnout. Opět. Jen se snažila ve svém pelíšku netřást strachy ,zatímco k ní mířily Černodrápovi kroky. Prosím Hvězdný klane pomoz mi. Prosím ať je Černodráp takový jako dřív.
Ostré drápy se jí zaryly do brady a zvedly jí hlavu. ,,Jestli si vážíš svého života ,půjdeš se mnou. Hned "zavrčel s takovým hněvem v hlase ,že se rozklepala strachy. Veškerá odvaha z ní spadla. ,,Já -já se ti omluvám " zašeptala s jasným strachem v hlase. ,,Dělej ,nebo tě zabiju na místě ".
Tak to byla jasná odpověď. Polkla ,zvedla se na tlapky a vyrazila za ním. Věděla že kdyby šla pomalu ještě víc ho naštve. Pokud to ještě jde.
Sklopila pohled ke svým předním tlapkám ,a snažila se nemyslet na to ,že budou za chvíli pokryté krví. Měla tak strašný strach. Ještě nikdy v životě se tak moc nebála ,jako když tu noc kráčela s Černodrápem po lese. Zastavili se na malé mýtince. Bílá Růže zavřela oči a čekala první ránu. A že byla pořádná. Prudká facka ,kterou jí udělil ji srazila na zem. Z očí jí ihned vyrazilo několik hořkých slz a ona jen zavřela oči. ,,Ty odporná neschopná nulo ! Jak si vůbec můžeš dovolit nažrat se bez mého svolení ?! A jak si vůbec můžeš dovolit mě neposluchnout a ještě se mi vysmívat "! Zařval na ni. Ucítila prudký a ostrý kopanec do břicha. Neměla ani odvahu na to ,se schoulit do klubíčka. ,,Odpusť mi to prosím "zavzlykala. ,,Odpustit ?! Mám ti odpustit ten tvůj drzý přístup ?! Co si o sobě vůbec myslíš ,že na mě máš ještě odvahu mluvit "?! Už mu bylo jedno kam škrábe. Prostě jí zabořil drápy do břicha a boků a prudce ji začal drásat. Odvaha to ale rozhodně nebyla ani v nejmenším. Ten strach byl tak hrozný ,že jen ležela a nechávala se škrábat. Hvězdný klane pomoz mi. Prosím pomozte mi.
Už druhá modlitba. Hvězdný klan jí nepomohl. Nepomohl jí nikdy.
,,Když něco řeknu ,tak mě budeš poslouchat "! Zařval znovu. Ostré drápy se jí zaryly znovu do masa. Přes slzy , které se mísily s její krví skoro neviděla.
Co jsem kdy komu udělala ?

Doufám že se
kapitola líbila XD. Dneska nebyla úplně nejdelší ,ale to určitě nevadí xd.
Jak myslíte že to bude dál ?
Vaše Luna 😘