Kočičí Válečníci:Příběh Bílé Hvězdy

Kapitola 3

Bělunka se procházela po táboře. Hraní už jí poslední dobou moc  nebavilo , jednak proto že nechtěla aby se jí Černotlápek zase posmíval že je kotě ,  a jednak proto že už jí to omrzelo. Spíš se tu  nudila.  Věděla že už by se měla stát brzo učednicí , a už se na to těšila.  Jen doufala že její učitelkou nebude Rudodrápka protože se obávala že by to nejspíš  nepřežila. Byt učednice takové psychopatky vážně nechtěla. Posadila se před školku a párkrát si olízla srst na rameni. Zaznamenala Černotlápka jak se se svou učitelkou Pampeliškou vrací do tábora a na chvíli se pohledem stratila v jeho černém kožíšku než se odvrátila.  Proč vůbec pořád tak koukáš na Černotlápka hm? Ozval se jí v hlavě dotěrný hlas.  S tichým zavrčením potřásla hlavou aby se toho zbavila. Zvedla se na tlapky a důkladně se protáhla.  ,,Ahoj Bělunko " mňoukla na ni vesele Modrotlapka , nejstarší z učedníků. ,,Ahoj Modrotlapko " pousmála se Bělunka.  ,,Jak ti jde výcvik "? Zeptala se. ,,Zatím docela dobře. Ty a tvá sestra už by jste se taky měli brzo stát učednicemi ne "? Zeptala se Modrotlapka. Bělunka přikývla. Zatím se nezdá že by se do toho Javorovému Měsíci moc chtělo, pomyslela si Bělunka. ,,Už musím jít. Potřebuju do západu slunce nalovit ještě spoustu kořisti " řekla jí Modrotlapka , zvedla se na tlapky a zmizela v lese. Bělunka se opět postavila a zadívala se na Mrazilku která ležela vedle matky a naštvaně se na ní dívala. Co jsem zase udělala špatně ? To jí naštvalo že mě ty otravné hry už  nebaví? Pomyslela si Bělunka.  Povzdechla si , ale místo toho aby zamířila k sestře se opat vydala v velitelskému doupěti.  Opatrně se plížila vysokou trávou aby jí nikdo nezahlédl a musela uznat že to umí skvěle. Našlapovala tiše jako duch , opatrně a dávala pozor aby jí někdo nezahlédl. Skrčila se za šedý kámen vedle něj a nastražila ouško. ,,Myslíš že už by se Bělunka a Mrazilka mohli stát učednicemi "? Ptal se Javorový Měsíc své zástupkyně.  Jo , jo , řekni že jo ! ,,Už by asi mohli. Přece jen už mají šest měsíců " odpověděla mu Potůčka.  Skvěle. Bělunce zazářili modré oči a měla co dělat aby nadšeně nevypískla.  Stane se učednicí ! ,,Svolám klan. A rovnou ti jednu z nich dám za učednici " řekl Javorový Měsíc. Bělunka se rychle ale zároveň tiše rozběhla zpátky ke školce. ,,To je dost že ses uráčila přijít " rýpla si její sestra. Bělunka už , už jí to chtěla říct ale hlas Javorového Měsíce jí přerušil. ,,Nechť se všechny kočky které si umí ulovit vlastní potravu shromáždí na shromáždění!" Zvolal silným hlasem.  Bělunka se zvedla na tlapky a spolu s matkou a Mrazilkou vyrazili ke skále. ,,Je tu několik věcí které musíme vyřešit.  Za prvé dnes jsme do klanu přijali dvě nové kočky " Řekla Javorový Měsíc. Bělunka otočila hlavu a až teď si všimla dvou koček sedících u léčitelského doupěte. Byla to černá kočka s běžovými flíčky a světle žlutýma očima.  Vedle ní sedělo kotě.  Byla to kočička a mohlo jí být asi osm měsíců.  Měla černo-béžovobílou srst a zvláštní oči.  Jedno bylo světle žluté a druhé ledově modré. ,,Noc. Řekla jsi že zde se svou dcerou Cesmínkou hledáš domov a útočiště. "Začala Javorový Měsíc ale už to nedořekl.  ,,Jak jim můžeme věřit ? Určitě to jsou špehové Oblačného klanu " ! Vyprskl Dráp a naježil svou dlouhou srst.  ,,Nic špatného neudělali " namítla Zlatá Perla a zamračila se. ,,Přece nemůžeme vyhnat matku a její kotě " souhlasila s ní černohnědá  Kánětka a laskavě na obě pohlédla.  ,,Podle mě je rovnou můžeme zabít.  Jsou to jen další hladové krky " ušklíbla se Rudodrápka.  Bělunka se naježila. Ta by nejradši zabila všechny kočky na světě ! Pomyslela si podrážděně ale držela jazyk za zuby.  ,,Vážně chcete do klanu přijmout dva smradlavé tuláky ? Jen se podívejte na oči toho kotěte.  Jakoby to byl nějaký démon " ušklíbl Černotlápek.  Jeho sestra Půlnoc vyprskla smíchy.  ,,Copak nějaká kočka může za to jaké má oči ? Můžou pro nás být užitečné" zavrčela Modrotlapka a naježila. ,,Dost "! Zavrčel Javorový Měsíc ostře. ,,Přestaňte s tím všichni. Rozhodl jsem že je příjmu a já jsem velitel ne vy.  "Zavrčel tvrdě velitel. ,, Noc slibuješ věrnost Slunečnímu klanu a to že budeš celý život dodržovat válečnický zákoník "? Řekl Javorový Měsíc. ,,Ano " mňoukla odhodlaně černobéžová kočka.  ,,Od této chvíle tvé jméno bude Noční Kožešina. Hvězdný Klan tě přijímá jako válečnici Slunečního Klanu " Javorový Měsíc se dotkl čumákem jejího ramene. Otočil se na Cesmínku.  ,,Cesmínko od této chvíle se budeš jmenovat Cesmíntlapka.  Tvým učitelem se stanu já " Javorový Měsíc se dotkl svým čumáčkem , čumáčku Cesmíntlapky. Pak se otočil na ostatní členy klanu. ,, Šerosrstá oznámila že ona a Rychlotlap budou mít koťata takže se přesune do školky a teď už poslední věc" otočil se na Bělunku a Mrazilku.  A je to tady.  Konečně je to tady.  ,,Bělunko , Mrazilko. Dosáhli jste šesti měsíců a je na čase aby jste se stali učednicemi ". Bělunka se zvedla na tlapky a s bušícím srdcem vyrazila ke skále.  Na tuhle chvíli čekala tak dlouho ! Nemohla se ubránit úšklebku když si všimla že její sestra má kožíšek špinavý od trávy. Bělunka se stihl umýt už před ceremoniálem takže sestru dokonale zastínila.  A to jí dělalo dobře. Ta pozornost , to že se všichni věnují jí , a že se všechno točí kolem ní jí dělalo dobře. Jsem pro klan důležitá.  Důležitější než sestra , důležitější než ty dvě špinavé toulavé kočky.  Nevěděla kde se to v ní bere ale najednou jakoby věděla jak je skvělá.  Že všichni kolem ní jsou nuly. ,, Mrazilko. Od této chvíle se budeš jmenovat Jinovatinka a tvým učitelem se stane Listodráp. Listodrápe jsi odvážný a schopný válečník. Tvou učitelkou byla Jasná Hvězda a věřím že této učednici předáš vše co tě naučila " Listodráp přikývl došel k Mrazlice -teď už Jinovatince a dotkl se svým čumákem toho jejího. Takže mou učitelkou bude zástupkyně ! Pomyslela si Bělunka. Slyšela že Javorový Měsíc říkal Potůčce že jedna z nich bude její učednice. A to bude ona.  ,,Bělunko od této chvíle než získáš své válečnické jméno se budeš jmenovat Bílotlapka. Potůčko. Jsi věrnou zástupkyní našeho klanu.  Věřím že Bílotlapce předáš vše co ses naučila " pousmál se Javorový Měsíc. Bílotlapka se otočila k Potůčce která se dotkla svým čumákem toho jejího.  Mojí učitelkou je zástupkyně.  Teď určitě budu lepší než ostatní učedníci.  Vytřu vám zrak !
Klan začal provolávat jejich jméno a Bílotlapka si to náramně užívala. Jinovatinka sedící vedle ní vypadala nervózně a nesměle ale Bílotlapka nic jako trému neznala.  Všimla si že Černotlápek schválně provolává jméno jen její sestry a málem se naježila. Nedala na sobě ale nic znát. Dělala že si toho ani nevšimla a opět se v duchu pochválila za to jak skvěle umí nasazovat emoce které necítí. Potom co shromáždění skončilo se všichni začali rozcházet do svých doupat. ,, Jsem na vás moc pyšná " zavrněla Bílá Záře. ,,A ještě na nás pyšná budeš mami " usmála se Bílotlapka a olízla matce tvář. Pak zamířila k doupěti učedníků. Byla to nora , vyhrabaná pod velkým , jehličnatým keřem. Porozhlédla se po něm. Všimla si že si chce Cesmíntlapka lehnout do jednoho pelíšku ale Černotlápek jí s vrčením přerušil : ,,To teda ne ! To je můj pelíšek a žádná smradlavá tulačka mi sem lehat nebude "! Vyprskl s úšklebkem.  ,,Jen jsem si chtěla lehnout ! Nechci s tebou mít žádné problémy "! Zavrčela Cesmíntlapka. ,,Do rána bude celé doupě smrdět tuláckým smradem. Je jedno kam si lehne " ušklíbla se Půlnoc.  Bílotlapka si lehla na kraj doupěte vedle své sestry. ,,Pořád se musí jen hádat " zavrčela tiše Jinovatinka.  Bílotlapka jen pokrčila rameny. Bylo jí celkem jedno co se tam děje pokud se to netýkalo jí. Na jednu stranu měla až zvláštní chuť se k jejich posměškům přidat ale na druhou stranu jí bylo Cesmíntlapky celkem líto.  Schoulila se do klubíčka , zavřela oči a usnula.

Ráno jí vzbudilo štouchání něčího čumáčku. Bílotlapka rozmrzele zabručela a pootevřela oči.  ,,Vstávej Bílotlapko.  Přece nechceš zmeškat svůj první učednický den " řekla jí mírně pobaveně Potůčka. ,,Ne to rozhodně  nechci " řekla rychle Bílotlapka a vyškrábala se na tlapky.  Párkrát si rychle olízla srst a pak spolu s Potůčkou vyšli z doupěte. Bílotlapka zaznamenala Jinovatinka jak spolu se svým učitelem opouští tábor. Doufala že nebudou muset jít s nimi. Chtěla si od své sestry trošku odpočinout. Naštěstí šli jinou cestou.  ,,Co budeme dělat "? Zeptala se Potůčky po tom co se dostali  z tábora.  ,,Projdeme si území a ukážeme hranice ostatních klanů " řekla Potůčka.  Jen tohle ? Nemůžeme třeba trénovat boj ? Bílotlapka se snažila nedat najevo zklamání a přikývla. ,,Dobře " zamumlala. Měla trošku problém s Potůčkou udržet tempo , protože šedobílá kočka šla docela rychle a Bílotlapka jí kvůli svým krátkým nohám nestačila. Větřila s snažila se zapamatovat si co nejvíce pachů. Dnes byl hezký den, slunce jasně a teple svítilo , ale nebylo úplné vedro. Stromy a tráva lehce šustili v mírném větru a nad hlavami jim zpívaly ptáci. Náhle Bílotlapka ucítila cizí pach a překvapeně zvedla ouška.  Byly to taky kočky ale rozhodně ne její klan. Stáli u menší říčky na jejíž druhé straně byl hustý les , odkud se vznášel ten pach.  ,,To jsou hranice s Deštivým klanem. "vysvětlila jí Potůčka. ,,Zapamatuj si jejich pach " nařídila jí.  Bílotlapka přikývla a ještě jednou pořádně  zavětřila. ,,Teď půjdeme dál " mňoukla Potůčka a šla podél říčky směrem na východ.  Bílotlapka se ihned rozběhla za jí a proplétala se mezi vysokými stébly světle zelené trávy. Pečlivě větřila a zkoumala každý pach.  ,,Blížíme se k řece. "Ozval se Potůččin hlas.  Bílotlapka jen přikývla a už se moc těšila až se k řece podívá. Okolo řeky rostly stromy a nacházeli se kolem ní i šedé kameny na kterých bylo možné si odpočinout nebo jen tak posedět. Od řeky se odráželi sluneční paprsky,které na ní tvořili nádherný lesk. Tiché šumění vln znělo nesmírně klidně a melodicky. ,,Jdeme dál.  Zítra sem půjdeme plavat " řekla Potůčka. ,,Fajn " pokrčila Bílotlapka rameny. Dělala lhostejnou , přestože v duchu skákala radostí. Šli dál po lese a občas vyšli na nějakou louku. Párkrát jí Potůčka něco vysvětlila čemu Bílotlapka  nerozuměla. ,, Támhle to zvíře je jelen. Je to velký  býložravec , což znamená že se živí trávou. " Bílotlapka nad tím protočila oči.   No to by blbýho nenapadlo pomyslela si kysele.  ,,Může být ale nebezpečný. Kočku zvládne bez problémů ušlapat.  Mláďata jelenů koloušky ale občas můžeme v nějaké menší skupince ulovit. Pojď dál " Potůčka se opět rozešla a Bílotlapka s tichým povzdechem vyrazila za ní. Už jí celkem bolely tlapky, ale nedávala to najevo. ,, Nebolí tě už nohy "
? Zeptala se Potůčka starostlivě. ,,Ne nebolí " odpověděla Bílotlapka přesvědčivě. ,,Musím uznat že jsi vytrvalá " ozvala se po chvíli Potůčka. Konečně mě chválí pomyslela si Bílotlapka a co nejladněji ho přeskočila. Zavětřila a opět ucítila cizí kočičí pach.  Tentokrát byl ještě odlišnější od jejich pachu a od pachu Deštivých.  ,,Támhle jsou hranice s územím Oblačného klanu " řekla Potůčka s jasnou nenávistí v hlase. Bílotlapka se na ní zvědavě otočila.  ,,Děje se něco "? Mňoukla.  ,,Před dvěma lety  v bitvě s nimi zemřela moje nejlepší kamarádka. " Zavrčela Potůčka a povzdechla si.  ,,Tak to je mi líto " řekla konejšivě Bílotlapka a položila jí ocas na rameno. Potůčka se pousmála.  ,,Teď ti ještě ukážu hranice s územím nikoho . Žije tam spoustu tuláků  a kousek odtud je území dvounožců. Jsou to takové dvounohé bytosti bez srsti. Ovládají taková monstra která jezdí na Hromové stezce. Můžou kočku zabít bez mrknutí oka " zavrčela Potůčka. Bílotlapka se otřásla a přikývla. ,,Máš ještě energii na lov "? Mrkla na ní Potůčka. Bílotlapce se rozzářili oči.  ,, Samozřejmě! "

Do tábora se vrátili při západu slunce.  Bílotlapka unaveně položila na hromadu hraboše a veverku co se jí povedlo ulovit. ,,Jak bylo na obchůzce území  "? Zeptala se jí Půlnoc která si u hromady s úlovky čistila černý kožíšek. ,,Docela dobře. Byly jsme i lovit " mňoukla Bílotlapka. Posadila se k hromadě a svého hraboše si přitáhla k sobě. ,, Zdá se že se ti dařilo docela dobře " řekla Půlnoc.  Bílotlapka jen přikývla. Po večeři se odebrala do učednického doupěte. Po celém dni byla vyčerpaná. Přesto se ale nedokázal ubránit tomu aby zavadila pohledem o Černotlápka

Je tu další kapitola xdd byla celkem o ničem ale doufám že alespoň trošku potěšila
Vaše Luna 😘