Kočičí Válečníci:Příběh Bílé Hvězdy

Kapitola 20

PS : pozn.autorky :
Rozhodně si poslechněte píseň kterou jsem vám nechala v médiích. Krásně vystihuje situaci Růžičky i ji a Černodrápa.

Jaro bylo krásné období. Všude byly květiny ,které zrovna vykvetly nebo ještě vykvétají, sluneční paprsky nebyly tak úmorné jako v létě ,ale zároveň byly příjemně teplé a krásně hřály ,cvrkot cvrčků, bzučení hmyzu a zpěv ptáčků dodával zeleným a rozkvetlým lesům krásnou atmosféru, kořist doslova běhala pod tlapkami ,všechno bylo zelené a krásné. Tak proč se neradovala ? Proč neměla radost z tohohle krásného období,proč neměla radost z vůní květů a pylu, které cítila v čumáčku ,proč neměla radost z hebké trávy a koberců květin a mechu pod tlapkami ,proč neměla radost z teplé chutě štavnatého králíka rozlévající se jí v tlamě ? Proč se neradovala ze života ,z krásy jara a a z krásy všeho okolního světla a radosti ? Proč už neměla na tváři ten svůj typický úsměv z upřímnosti,ale proto že si ho tam musela vždycky falešně nasadit a usmívat se , přestože by nejradši křičela frustrací , bolestí,hněvem a vším co momentálně cítila ?
Důvod byl jednoduchý. Protože tady byl on.

ON......

Zdroj jejího utrpení ,zdroj jejího největšího strachu ,zdroj její bolesti a jejího trápení ,ale zároveň i té pitomé, nehynoucí lásky , kterou k němu stále cítila. Milovala ho pořád. Pořád její srdce rozlámané na tisíce malých kousků, hořelo obrovskou láskou,láskou ke kocourovi ,který jí ničí život , láskou k někomu kdo jí znepříjemňuje i pouhé dýchání čerstvého vzduchu. Stále ho milovala , stále k němu dost možná i vzhlížela. Přestože s jejím životem a jejím srdcem nadělal obrovskou paseku, pořád ho milovala. Ale nebyla to jen láska co k němu cítila. Ještě nikdy v životě nikoho tak nenáviděla jako Černodrápa. Bylo to neuvěřitelné kolik nenávisti a zároveň i lásky je schopná cítit. Obrovskou nenávist, spalující ,prudkou,hněvivou nenávist , která ji užírala,kterou cítila pokaždé když se na toho černého kocoura podívala. Byla to hrozně velká nenávist , taková ,kterou ještě nikdy v životě necítila. Nenávist,kterou kvůli strachu potlačovala v sobě. Cítila k němu tolik emocí. Nenávist,strach a lásku. Jak může tohle cítit k jednomu kocourovi ? Může vůbec tohle nějaká kočka vydržet ? Může vůbec nějaká kočka vydržet cítit ,bolest ,lásku , nenávist,strach a hněv ? A ještě ke všemu když jí je dennodenně ubližováno tím koho miluje ? Může to vůbec někdo zvládnout ? Přece není možné aby nějaká kočka tohle zvládla.....
Ale možné to přesto bylo. Nic nebylo pevnější než vůle a odhodlání Bílé Růže. Nic nebylo pevnější a silnější než její odvaha ,která ale přesto byla slabá. Neodešla od něj. Možná to bylo ze strachu ,možná z lásky ,možná z oddanosti. Nicméně trpěla a bála se dál. Ale zvládala to. Vždycky si utřela slzy a vstala. Alespoň prozatím....

Bílá Růže byla zrovna na lovecké hlídce. Na své tváři měla typický úsměv ,ale tentokrát už se z něj vytratilo veškeré světlo a veškerá radost ze života ,kterou kdysi cítila. Hebký mech jí hladil do tlapek pod , kterými jí jemně šustilo zelené listí. Čumáček měla plný vůní lesa a soustředila se na nejen výrazné pachy ,ale taky na jákykoliv nejmenší náznak dalších pachů. Na hlídce s ní byli Slunozáře a Stříbrný Motýl. Byla za jejich přítomnost docela vděčná , protože Motýl byl spíše tichý poslouchač a Slunozáře nebyla ten užvaněný typ jako například její sestra nebo třeba Sněhová Vločka. Spíš občas sem tam něco prohodila (většinou nějakou rýpavou nebo nemístnou poznámku ) ale jinak mlčela. Hlavně byla vděčná že jí teď nehrozí že by šla na hlídku s Rudodrápkou. Rudodrápka totiž oznámila že čeká koťata ,takže se přesunula do školky. Bílá Růže si mohla jen domýšlet co se stalo s otcem těch koťat. Nejspíš to byl jen nějaký další toulavý kocour ,podle toho co kdysi jako učednice viděla v lese , když Rudodrápka zabila cizího toulavého kocoura , protože se odmítl stát otcem jejích koťat. Očividně narazila na někoho kdo neodmítl.....
Bílá Růže si každým dnem plně uvědomovala tu chybu ,kterou udělala tehdy v lese. Odmítla, odmítla Rudodrápčin výcvik. Odmítla, protože si myslela že je to špatně. Ono to bylo špatně tak jako tak ,ale přece by nikoho nemusela zabít. Hlavní by bylo ,že by v sobě potlačila veškeré milé emoce , jakými byla například ta pitomá láska ,kvůli které je v téhle šlamastice.