Nemocný

13

(pohled kentara)
Po chvíli povídání si s mamkou jsem šel najít Alexe. Venku začíná být tma a zima. Podle toho co jsem viděl nebyl nějak moc obleklej. Mamka říkala že bude někde u koček nebo u koní. Ve stodole kde se schovávají kočky před zimou nebyl, tak jsem šel do stáje. Ležel na seňe opřený o starou klisnu a na klíně měl kotě. Vypadá dost unaveně. Nad něčím hodně přemýšlí, je na jiné planetě. Rozhodl jsem se sednout vedle něj. Pořád si mě nevšiml. Po chvíli se probral z hlubokých myšlenek a zareagoval mě. Lekl se. „Ahoj." Řekl jsem když se vzpamatoval. Taky mě potichu pozdravil. „Nad čím jsi to přemýšlel? Vypadal jsi že tě to za chvíli rozdrtí a zhroutíš se mi tu jak lego panáček." Řekl jsem popravdě. „Ehmm ne. To je jedno." Odmítal mi to říct. „Tak pojď aspoň dovnitř. Vypadáš unaveně a začíná být zima " radši jsem změnil téma. „Ale tady je taky teplo." Pořád namítal Alex. „notaaak. Prosím. Vypadáš unaveně. Určitě si chceš odpočinout ne? A jestli řekneš že spát se dá i tady, tak si tě přehodím přes rameno a donesu tě tam." Zavtipkoval jsem a doufal že se zvedne a půjde se mnou. Ale jak už bývá opak je pravdou. „Ale je to pravda." Tak fajn. Řekl si o to. Zvedl jsem se jeho vzal do náruče. Sice jsem ho nepřehodil přes rameno ale měl jsem ho v náručí jak princeznu. Je strašně lehký ani bych si nevšimnout kdybych ho po cestě někde vytratil. Trochu sklouzával. „Chytni se mě kolem krku." Poradil jsem mu. Po dlouhém uvažování tak udělal. Došli jsme domů a mamka má nás čuměla jak chleba z tašky.

(Pohled Alexe)
Dobírali se mě znovu myšlenky na mamku a sami takovýhle vzpomínky. Z toho mě ale probral nečekaný pohyb vedle mě. Byl to Kentaro. Dozvídal se nad čím jsem přemýšlel. Nechci mu to říkat. Poznal to a změnil téma. Za tohle jsem mu strašně vděčný. Kdybych mu to musel říct tak se tu rozbrečím a aspoň půl hodiny mě nikdo nezastaví. Nějak jsem mezi sebou komunikovali a on si mě nekonec vzal do náruče. Nenechal mě se ani rozloučit se Sally ( ta klisna) kotě za náma cupitalo a hlasitým mňoukáním si vyžadovalo zpět moji pozornost. Málem jsem skončil na zemi, ale Kentaro mě chytil řekl že se mám chytit okolo jeho krku. Nevěděl jsem zda to udělat nebo ne. Nebude to divný? Ahhhhhg kašlu na to dneska nechci cítit nějakou bolest nebo něco takového jsem už moc unavený. Chytl jsem se tedy a trochu se přitulil. Má fakt příjemné objetí pokud to tedy tak můžu nazvat. Vevnitř mě položil na nohy a já s rudou tváří utíkal do koupelny. Fajn, tohle bylo divný. Oplachl jsem si obličej abych nebyl tak rudý. Ne že by to teda nějak pomáhalo ale tak aspoň pro pocit. Po nějaké době co jsem se nějak poskládával a nabíral odvahu jít zpět za nima jsem tak učinil. Sednul jsem si za nima na sedačku a poslouchal je.

(Pohled kemtara)
Alex po chvíli přišel a sednul si k nám. Myslel jsem že se aspoň trochu zapojí do konverzace ale ne. Jen seděl a nejspíš znovu hluboce přemýšlel. S mamkou jsme si povídali docela dlouho. Všiml jsem si že Alex spí. Je roztomilý. „Vidíš? Už zase spí. Ten kluk prostě pořád spí. " Řekla mamka po chvíli když si ho všimla. Tím jsme o něm rozjeli konverzaci. Něco mi došlo. O tomhle přece někdy mluvil Nathan. „mami? Je možný že s tím má něco společného Nathan?" Zeptal jsem se. „No tak to já nevím. Mě nic moc o tomhle neříkal, ale Alex jo. To vím skoro všechno. Nebo aspoň v to doufám protože to co mi zatím řekl je dost." Odpověděla mi. Jen jsem kývnul. Jdu zavolat Nathanovy. To se mi nelíbí.

Rozhovor:
K: No zdar. Co ti tak dlouho trvalo?
N: No co by. Mam práci. Musím dodělat papíry.
K: Ahaaaa. No a nemohl by jsi přijít? K mamce na statek. Prosím je to důležitý.
N: Copak? Máš nějakej problém? (Zasmál se)
K: No já úplně ne. Prosím. Je fakt blbí to říkat takhle po telefonu. Bylo by fajn kdyby jsi přišel teď. Nebo prostě co nejdřív.
N: Hmmm. Nojo prosím tě. Mám tu 2 poslední papíry tak je dodělám a přijdu.
K: A na potom to nechat nemůžeš?
N: Emm. Emm. (Zápor)
K: bože. Tak ale pohni! Je to fakt důležitý!
N: No dobře. Čau.
K: Čau.