Nemocný

21

Time skiiipppp^^

Kentaro
Tak dneska by měl Alex už konečně jít domů. Mamka s tím moc nesouhlasí protože ještě není plně v pořádku, ale Alex chtěl podepsat revers. Taky ho už nebavilo neustále ležet a nic nedělat. Ani se mu nedivím mě by to taky nebavilo. Za tři dobu jsem se s Alexem hodně sblížili. Vlastně všichni jsem se dost sblížili. A Alex si dost rozumí s Mikou, která někdy swmbou chodí za Alexem. „Ahojky." Pozdravil jsem ho když jsem s Nathanem jako vždy přišli do jeho pokoje. Seděl nadšeně na posteli. Vsadím se že má sbaleno už od včerejška. „Čaaauuuteeeee!" Přiběhl k nám. "Tak co? Dobrý?" Zeptal se Nathan. Alex přikývl a tak jsem vyrazili domů. Alex má ještě "přísně nakázáný klidný režim" podle mojí mamky. A ještě by moc neměl chodit do školy, což nechápu proč. Je už dá se říct v pohodě, nebo aspoň tak vypadá a chová se tak. Doma už ho nadšeně vítal koru. Určitě mu Alex strašně chyběl. Vzidcjy strašně strašně mává ocasem když ho vidí. „ahoj koru!" Výpiskl Alex. Musí mít opravdu velkou radost být plzase po tak dlouhé době doma. „wxi pojď ukážu ti tvůj pokoj." Řekl jsem. Nevím proč ale vypadal trošku smutné když jsem řekl že bude mít svůj pokoj. „ja myslel že budu s váma." Řekl polohlasně když jsem se ho zeptal co se děje. „No jestli chceš tak asi by to nebyl velký problém. Ale musíme se domluvit. " Zase se na mě šťastně podíval a kýval že jo. Nějak jsem se domluvili že Alex bude mít věci v tom pokoji a spát bude kde bude chtít. Jelikož ani mně ani nathanovi to nevadí. Šli jsme pomoct Alexovi vybalit a ještě nějak dozdobit pokoj. „co to je?" Zeptal se Alex a zachrastily s krabičkou. „ to jsou takový..... Ehmm svítící .... Hvězdičky? Nevím jak to mám přesně nazvat. Prostě si to nasvítíš a pak to svítí. Můžeš si to nalepit na strop nebo jestli chceš tak na zeď nebo prostě kamkoliv." „hustý" řekl úplně fascinovaně. „chceš to nalepit?" Zběsile kýval hlavou. Nalepil jsem to s Nathanem na strop a nechali nasvítit. „tak a co teď?" Zeptal jsem se jich když už jsme měli všechno hotové. Nathan došel zhasnout a na stropě se rozzářil ty hvězdičky. Jelikož jsem to nalepili skoro na začátku tak byly dost výrazné. „co třeba jen pozorovat ty hvězdy a pak se najíst?" „jo to ani skvěle. Co říkáš Alexi?" „to je hustý..." Vydechl plně upjatý vzory na stropě. Byl docela roztomilí jak se mu to odráželo v lesklých očích a s úsměvem od ucha k uchu. No vypadal jak malí dítě co poprvé vidí ohňostroj. Bylo vidět že je unavený. Ještě stále je jeho tělíčko slabé. Odhrnul jsem mu dlouhé vlasy z očí a nadále ho sledoval. Asi po patnácti minutách se Nathan zvedl a řekl že jde udělat večeři. Ve dveřích se ještě zastavil a úchylně se ušklíbl. Moc dobře vím co tím naznačuje. Už minule mi jaksi vyčítat že "se k sobě s Alexem nějak máme." Alex si unaveně položil hlavu na mou hruď. „jdeme se najíst? Pak už můžeš jít spát." Podíval se na mě a přikývnul. Bylo vidět že se mu moc nechce, ale ví že musí. Pomohl jsem mu vstát a šli jsme tedy za Nathanem. „ no konečně. Už jsem myslel že nepřijdete." Zachcehatl se Nathan. S Alexem jsem si sedli a najedli se.

Alex
Asi se začnu víc socializovat. Lidi nejsou tak zlí jak jsem si myslel. Je jich spoustu dobrých a zvlášť ty lidi co mám okolo sebe. Ty jsou úplně dokonalý. Hodný, milý, vtipný, starostlivý, krásný a prostě úžasný. Nathan umí dobře vařit. Snědl bych to celý kdybych neměl tak malí žaludek. Po chvíli jsem mu to a šel se vysprchovat. V nemocnici jsem se pořádně nevysprchival. Tu možnost jsem měl ale já se bál. Vypadalo to strašně strašidelně a navíc jsem se nemohl ani zamknout a jelikož to byly veřejný sprchy tak jsem se bál že mi tam někdo vyleze. Ani paní Hirijama to moc nedoporučovala a to že je hygiena v nemocnici důležitá. Nevím jak je to možný ale po sprše se mi vždy trochu zvlní vlasy. Nemám to rád. Přehodil jsem si ručník přes hlavu a šel za nima. Seděli v obýváku a nejspíš na mě čekali. Sedl jsem si za nima. „alexi tobě se vlní vlasy?" „jo ale jen když jsou vlhký." „to máš po mamce. Taky se jí vlnili. Nebo ona je spíš měla vlnitý akoror pořád." Usmál jsem se nad tou myšlenkou že se jí aspoň v něčem podobám. Pustili nějaký film. Nebudu lhát. Víc nudnější věc jsem vzivote neviděl. Položil jsem si hlavu na kentarovo rameno, protože byl blíž. Zavřel jsme oči a jen tak odpočíval. „copak?" Zeptal se kentaro a pohladil mě. „nic. Jen mě to nebaví. Nebaví mě ani filmy ani seriály." Zamumlal jsem. „tak chceš jít spát?" Zavrtěl jsem hlavou že ne. Chci tu být s nima. Nathan donesl deku a přikryl nás i sebe. Převzal si mě Nathan a začal mi sušit hlavu. Bylo to příjemné. Pomalinku jsem usínal.

Kentaro
Alex usnul nathanovy na hrudi. Když se vrátil řekl jsem mu že už taky půjdu spát. Povipinali jsem vše a šli do pokoje. Vzal jsem si knihu a chvíli si četl. Otevřeli se dveře a v nich stál Alex. „copak?" Zeptal jsem se ho mile. „m-můžu tu s tebou spát?" Zeptal se rozespale. „no jasný. Jen pojď." Odsunul jsem se abych mu udělal místo. Doběhl za mnou a lehl si. Vzal jsem ho okolo ramen a jednou rukou obejmul. Natiskl se na mě. „mam to zhasnout?" Řekl jsem a poukázal na lampičku. Zavrtěl hlavou. „ty jsi vlastně tady nikdy nespal sám že?" „ne. " Odpověděl mi. „bojíš se?" Poškádlil jsem ho. „trochu." Zachumlal se víc do mě. Asi nastal nějaký bod uvědomění nebo nevím, ale odtrhl se. „j-já no. Promiň. To-tohle je divný. Dost divný. Ty jsi můj učitel a já tvůj žák a-a jiný pouto než togle by u nás asi být nemělo. J-já promiň." Řekl rozpačitě a nervózně. „alexi? Kouknu na mě. Jestli se ti to líbí. Jako jestli ti to není nepříjemné tak v tom není vůbec, ale vůbec nic špatného. Hmm?" Snažil jsem se ho uklidnit a stáhl hi zpátky k sobě. „a tobě se to líbí?" „jo mě se to líbí." „t-takže je to v pořádku? Když i já s tím nemám problém?" „jo přesně. Je to správně." Trochu zčervenal a zase se ke mě přitulil. „víš Alexi. Mě se to hodně líbí. Takhle tvoje přítomnost." Zkusil jsem něco naznačit a čekal jestli to pochopí. „mě taky. Já mám věžičky úplně takový dobrý a hlavně hrejivi pocit všude po těle. Úplně to až lechtá a prostě je to úplně dokonalej pocit." Popisoval mi Alex a trochu u toho zčervenal. „jo přesně to. Mám to úplně stejně." „jo ale. Vždycky to zmizí když s tebou nejsem. To se pak cítím sám. Ale prostě když jsem s tebou tak je to dobrý. Joooo a nevím proč ale vždycky mám úplně rudej obličej." Poslední větu řekl tak polohlasně a stydlivě. „ Alexi? Víš co by bylo ještě lepší?" Koukal jsem na něj jestli to pochopí. „hmmm?" Řekl tázavě. „no kdyby jsme spolu byli takhle ještě víc." Zase jsem čekal jestli to pochopí. Zdá se že je v tady těch vecech trochu pomalejší. Chvíli nechápavě koukal a pak mu to asi došlo. „j-jakoo..." Zmateně se koukala a ukazoval na nás dva. Jen jsem se usmíval jak sluníčko na hnoji a kýval že ano. „a-al-ale....... Ty nejsi to....gay ne?" „no úplně čistě ne. Ale no tak nějak půl an půl." „aaaa..... Ty by jsi jako chtěl být s někým jako já? Vlastně úplně semnou?" „že váháš." Řekl jsem nadšeně. „no ale vždyť.... To né. Já jsem úplně k nepoužití. Jediný co dělám je že brečím a spím. Nic jinýho vlastně nedělám a nejsem ani pěknej. Jsem úplně jinej." Řekl smutně. „ale co meleš. Vždyť to vůbec není pravda. To už nikdy neříkej prosím. Koukni. Vždyť jsi nádhernej, milej, hodnej na všechny a prostě dokonalej. Jediný co tak jsi trochu víc vychrtlý a stydlivý ale to se dá napravit.hmm?" Řekl jsem a přitáhl si ho blíž. Políbil jsem ho do vlasů a podlsafil na sebe. Jemně jsem s ním kolíbal. Po pár minutách mi odkýval že teda není zas tak nepoužitelný. Unaveně si na mě položil hlavu a po pár minutách usnul.

Tak jooooo. Doufám že se vám to líbilo. Už konečně jsou spolu! Zase ahoj u příští kapitoly^^