Nemocný

11

(pohled Alexe)
Vzbudil jsem se až nevím kdy. Venku zapadalo slunce. Nejspíš jsem prospal celý den. U mě nic neobvyklého. Na stolku vedle postele jsem měl prášek s vodou. Vzal jsem ho a hodil do koše a s vodou zalil kytku co tu mám ještě jsem trochu dal Kaktusovy. Koupil jsem si ho asi před dvěma lety když ho nikdo nechtěl a pán mi ho dal za polovinu. Pojmenoval jsem ho prostě Kaktus. Nevím. V ty době mi to přišlo vtipný. A jo asi jsem fakt hodně
Paranoidní ale došel jsem si pro svůj prášek na bolest a vodu. Bůh ví co v tom je ještě když u toho byl papírek: 'Až se vzbudíš vem si prášek. Pomůže ti od bolesti. Táta.' Co mám teď očekávat. Chová se ke mě jakoby hezky, nebo nevím jak to popsat. Hah. Takhle zmatenej jsem nebyl snad nikdy. Bojím se co přijde teď. Před tím jsem to tak nějak předpokládal, ale teď nevím co přijde dál. Sakra. To je tak flustrující...

(Pohled Kentara)
Ráno mě probudil Koru. Měl hlad. Dal jsem mu do misky a sobě též. Achjo. Dneska bude nudný den. Zabzučel mi mobil. Mika? Co chce. Napsala mi jestli ji nevyzvedne před jejím domem. Prej jí ujel autobus a nemá se jak dostat do školy. Napsal jsem že klidně. Připravil jsem se a vyrazil. Stála před domem. Nastoupila a já se jí vysmál. Ona se smála se mnou. Vypadala jakoby se právě probudila. Nedivil bych se. „Miko? Tenhle týden Alex teda do školy nepůjde, ale až přijde bylo by fajn kdyby jsi se s ním trochu začala bavit." Řekl jsem po chvíli ticha. Otočila se na mě s pohledem jakože co? „Co? Proč. Když se s ním budu bavit tak budu ve škole za divnou a přijdu o kamarádky. Navíc je divnej. Mám z něj určitý respek. Povídá se že mrdá se starýma dedkama na potkání. "  Řekla mi znechuceně. „Kdo říkal?" Nevěřil jsem tomu. „Aki." „No tak vydíš. Kluk co ho šikanuje, hází na něj špínu a je na něj zlej za věci za který nemůže a nemůže je nijak ovlivnit. Jsi teda hodně blbá když jsi mi na to skočila." Řekl jsem na obranu Alexe. Opravdu si nemyslím že by Alex takový byl. „Prosím. Aspoň to zkus. Nenutím té se s ním bavit nějak hodně a dělat kamrady. Stačí když si s ním jen promluvíš. Dozvíš se pár věcí a zjistíš že by Alex opravdu dobrovolně nespal s každým starým dědkem kterýho potká." Poprosil jsem ji a ona to nakonec přijmula. Ve škole se fakt nic nedělo. Mojí třídě jsem akorát rozdal opravené testy a vysmál se znovu Mice že to napsal na trojku. Ostatní byly taky nějak tak. Akorát Alex. Ten tam měl snad jen jednu chybu. Jde vidět že to chápe.

(Pohled Alexe)
Ležel jsem na gauči a snažil se nějak střebat tu neskutečnou bolest celýho těla. Slyšel jsem klíče ve dveřích. Táta je tu. Ajaj. Peklo nastává. Všimnul si mě a šel za mnou. „Tak co jak ti je?" Zeptal se starostlivě. Chvíli jsem na něj jen čuměl jak velryba a pak zvedl ramena že nevím. „Vzal sis prášek?" Pořád se vyptával a já na něj pořád čuměl. Zakýval jsem hlavou na souhlas. Sklonil se ke mě. Myslel jsme že mě udeří ale nic. Jen mě vzal a odnesl do pokoje. Položil me na postel, usmál se. Pohladil mě po tváři a vlasy mi dal z očí za ucho. Fajn tak teď se bojím jak prase. Vsadím se o cokoliv že jsem bledý strachem víc než ta zeď co je za mnou. Srdce mi bije o sto šest. Přiblížil se ke mě a já naopak ustoupil. Pokračovalo to až do té doby co jsem se nenatiskl na zeď. Kurva a jsem v prdeli. Natiskl svoje rty na moje. Snažil jsem se ho odtáhnou. Nešlo to, je až moc silný. Jak jsem předpokládal. Nebyl na mě hodný protože si to uvědomil nebo něco takovýho. Jen si mě chtěl omotat. Nevim zda to pomohlo nebo ne. Docházel mi vzduch a moje tělo začalo slábnout. Odtáhl se. Dýchal jsem a nechával z očí stéct slzy. Slíznul je a odtahl se. „Nebreč! Není důvod." Řekl mi do ucha a odešel. Seděl jsem namáčklý na studenou zeď, čuměl do blba s vykulenýma očima že by mi mohly vypadnout a jemně se třásl. Nechal jsem mé tělo bezvládně spadnout do peřin. Sakra vždit mě políbil můj vlastní otec! Rozbrečel jsem se naplno. Vytáhl z šuplíku novou žiletku. Bylo mj jasný že tady to dělat nemůžu. Vyskočil jsme oknem ven a běžel na můj strom.

(Pohled kentara)
Domů jsem ji zase svezl, chtěl jsem s ní totiz ještě probrat toho Alexe. Znovu mi řekla že s ním prohodí lar slov. „Ja si totiž jen všimnul že každý ve třídě má aspoň dva kamrady, tak jsem chtěla aby se Alex taky s někým bavil. Podle toho co jsem se dozvěděl tak jste docela podobní. Víš co řekni že s ním půjdeš třeba na kafe. Logicky to nebude brát jako pozvánku na rande, protože všichni víme že Alex je gay. To by mohlo být fajn. Kafe miluje." Vysvětlil jsem jí a ona to přijmula. Zeptala se mě jestli ke mě nachvili nemůže? S otázkou proč jsem jí řekl že může. „No dlouho jsme si nepokecali, a já bych chtěla udržet ten kamarádský vztah. Ne jako normální neteř se strýcem. Je to lepší takhle." „ ty zase něco chceš co?" Jen se zasmál a ironicky řekla že ne. „Co to je? Co chceš?" Zasmál jsem se taky. „No povídej." Pobídl jsem ji po chvíli ticha.
„Nooooo. Hehe. Tady poblíž se koná taková akce. No a bylo by fajn kdyby jsi tam šel semnou. Zaprvé se bojím tam jít sama protože tam bude fakt hodně lidí, a za druhý si nejsem jistá zda tam můžu jako neplnoletá. Popřípadě by bylo fajn kdyby jsi mi tam objednával nějaké to pití."  „Ty jsi vychcana svině co? No uvidím. A co to je?" „No je to taková akce kde je několik kapel a skupin vystoupí tam snad všichni. A prostě tam chci. Že mi prosím pomůžeš přemluvit mámu a převezmeš za mě zodpovědnost. Prosím."  „No fajn. Ale má to jednu podmínku. Nebo dobře trochu víc ale neboj je to jednoduché."  Fajn tohle mě zajímá. Tam se chci taky podívat. „Takze. Nebudeš vymyslet úplný hovadiny a budeš se chovat jako za měsíc 17 letý člověk. A fakt se budeš bavit s Alexem." „Jezis dobrý zase s tím Alexem už. To jsi mi domluvil už před tím. "

(Pohled Alexe)
Je tu klid a mám prostor na svoje věci a myšlenky. Vyhrnul jsem si rukávy od mikyny a naskytl se mi pohled na moje překrásně znetvořené ruce. Jizva vedle jizvy. Ani jedno místečko není prázdné. Vzal jsem žiletku a přidal další. Krev tekla proudem a já se mohl zbláznit z toho neskutečně ulevujiviho pocitu. Znovu se dostávám do toho stavu. Všechno okolo mě tichne a já se soustředíme jen na krev tekoucí po mých rukách. Jedna, dva, tři, čtyři už jsem dal nepočítal. Nemá to smysl. Řízl jsem a krev se roztekla víc. Ajaj myslím že tohle není dobré. Neřešil jsem to. Nemam sílu na to už. Počkal jsem než krev trochu přestane téct. Cítil jsem se slabě. Chtěl jsem slézt ze stromu ale místo toho jsem doslova spadl. Prostě jsem vztal a šel domů. Šel jsem přes park. Okolo mě šli lidi se psem. Uvědomil jsem si to až když jsem ležel an zemi. Srazili jsem se. Ani jsem se nepodíval kdo to je stejné ho znát nebudu. Sebral jsem se a šel domů. Doma jsem sebou jen fláknul do postele a nechal své tělo upadnout do bezvědomí.

∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆
Jujkyyyyyy🥹. Co jsem to provedla?🫢 Toto se nám teda vyvíjí. No nevadí. Užijte si čtení a já pádim🙇.