Nemocný

17

Nathan
Vyšli jsme z nemocnice a šli se ještě na chvíli projít. Ani mě a ani Kentarovy se domů ještě nechtělo. Povídali jsem si o tom co je nového a co zůstalo při starém ale stejně jsme skončili u Alexe. On mi něco řekl jaký je teď a já mu řekl jaký byl do té doby co jsem ho znal já. Měli jsem dost času, takže jsem mu mohl říct úplně všechno. Od toho jaký byl jako miminko a jak moc se změnil po té nehodě. Vlastně se až tak nezměnil. Tedy jako osobnost se moc nezměnil ale jeho pohledy a výrazy se změnili až moc. Před tím se smál a byl šťastný ale pak až vlastně do teď je takový smutný, zamýšlený, vystrašený a traumatizovaný. Kentaro jen staženě seděl na lavičce u prostřed prázdného parku a koukal do země. Je vidět že ho to bolí a mrzí. Nejspíš má Alexe rád. Ani se mu nedivím alex je až moc hodný a dobrý člověk na to aby byl někým nesnášen. Rozhodli jsem se jít domů. Všude okolo nás byla už hluboká tma a začínal podzimní večerní chlad. Co si tak vzpomínám tak Alex neměl moc rád zimu. Vždycky mu byla zima a strašně na zimu nadával. Uchechtl sem se nad tou vzpomínkou. Kentaro se mě ptal co se tak směju. Celou vzpomínku jsem mu popsal do těch nejmenších detailů ať se taky pobaví a pozná Alexe tak jak ho znám já.

Kentaro
Doma jsme se jen najedli a hned šli spát už je taky pozdě. Ráno klasika. Ranní hygiena a sami takovýhle sračky a šup do školy. Mám pocit že mě má Alex rád. Nevím proč zrovna já ale je to dobře. Aspoň si má s kým povídat a není sám. Hlavně už není s tím člověkem kterého ani jeho fotrem nazvat nemůžu. Fuj. Vždycky když si na něj vzpomenu je mi zle. Ve škole nic moc. Ještě jsem se domluvil s Mikou kdy má čas. Řekla že zítra by semnou mohla. Domluvil jsem se s ní tedy na zirku a vydal se domů. V obýváku jsem si s Nathanem ještě povídali. Je to moc fajn člověk. Šel jsem si dodělat práci a po asi dvou hodinách jsem se vydali spát.

Alex
Pořád mě probouzela sestřička. Neustále něco chtěla. Nejdřív to bylo že mi něco píchne do prstu, potom že mám dýchat či co i když dýchám celou dobu, asi ve 4 na mě naběhla s tím že mi změří teplotu a nějaký kraviny no a pak přišla uklízečka a začala se vším mlátit. Když se konečně rozhodla přestat dělat že uklízí, zavrtal jsem se do plyšáka a usnul.

Kentaro
Odpoledne jsme se vydali za Alexem. Byl zachumlaný v polštáři a celkově nějak divně rozházený. Trochu jsem ho srovnal ať neleží šikmo. Otevřel unavený očka a hned co mě zaregistroval se mi vrhnul okolo krku. Zachraptil že chce domu. „jakto?" Zeptal se starostlivě Nathan. „ oni mě tu nenechají ani vyspat." Postěžoval si Alex. „no prosimtě." Zasmál jsem se. „no fakt! Každou chvíli po mě někdo něco chtěl. Nejdřív že mi píchne do prstu pak že mi změří teplotu a nejlepší byla teď uklízečka. Asi v 5 ráno si to sem příhopsala na tom rozpadajícím se koštěti a začne tu do všecho mlátit. Chápeš?! Ona ani neuklizela jen sem přišla, vyhodila prázdný koš, nějak ošmrdlala zem tim dopravním prostředkem na kterým přilétla a mlátila do všeho možného co šlo." Nafoukl tvářičky a znovu se zavrtal do peřin. Jen jsem se podíval na Nathana a se snažili nesmát. „no to protože jsi na JIPU. Až budeš na normálním pokoji tak to bude lepší. Opravdu." Uklidnil jsem ho. Vypadá fakt unaveně. Rozhrabal jsem  mu vlasy a ještě chvíli si s ním povídal. Přišla mamka že se Alex musí najíst protože celej den prospal a nejedl. Řekla že tu můžeme počkat. Alex snědl jen jogurt a zbytek odložil. Na jednu stranu se mu nedivím ale na druhou stranu musí jíst. Vzal jsem ten talíř do ruky a nějak se v tom pohrával. „no ty krávo. Tak tomu říkám mňamka." Zvedl jsem lžičku a nechal ji spadnou splátky do talíře. Nathan jen znechu ceně zaknucel fuj. „vid. A tos ještě neviděl tu kaši nebo co to bylo minule. To bylo ještě horší a to tu museli stát sestřička a doktor plus paní Hirijama a pečlivě mě hlídali abych to snědl. To smrdelo na tři milé a chutnalo to ještě hůř."  Nathan odešel pro kafe. Mezitím jsem si ještě povídal s Alexem. Má dobrej smysl pro humor. Měl jsem položenou halvu na posteli a snažil se nepropadnout smíchu. Alex na tom byl stejně. Ve dveřích se objevil nathan. Čuměl na nás jak na blázny. Alex se jen na mě podíval a já se zase začal smát. Podal nám kafe a Alexovi ještě něco z automatu. No teda jestli to vypadá líp bych netvrdil ale určitě to je lepší než ta hnědá břečka s rozvařenou rýží na kaši. Něco snědl a zbytek dal na stůl s tím že už víc nemůže. Aha. Tak ten toho teda snědl. Ale mám pocit že mám být šťastný i za tohle.

Nathan
Ti dvá si nějak moc rozumí. Asi ještě hodinu jsem si povídali pak už ale Alex vypadal až moc unaveně. Zrovna jsme přemlouvali Alexe aby nás pustil že se zítra vrátíme přišla doktorka by nám udělila že je konec návštěvních hodin. „alexi notaaak." Řekl jsem mu a dal mu ruku do vlasů. Nešťastně mě pustil a zůstal sedět na posteli. Neměl by se takhle moc hýbat s tím rozlámaným hrudníkem. Zbytek dne se nic nedělo a druhý den taky nic. Odpoledne jsem čekal před školou na kentara. Šla s ním Mika. Co si pamatuju tak je straně otravná. „no nazdaaaar. Tebe jsem taky neviděla půl století." Zasmála se. „no prosímťe to vypadám tak staře?"  Odpověděl jsem ji. „no hele já nevím že by jsi nám tu po stranách začínal šedivět?" Dodal kemtaro. Jen jsem se ironicky zasmál a sundal mu ruku z moji hlavy. Kentaro mi řekl že Mika půjde s námi aby se seznámila s Alexem. Kentaro prý potřebuje aby si Alex udělal kamarády. To je dobrý nápad. I když nevím jestli tohle hiperaktivní stvoření a Alex nějak jde dohromady ale uvidíme. Cestou volala Kentarovy mamka. Prý Alex večer spánku míč nedal tak teď má v sobě nějakou injekci po který spí to AK jestli za ním dneska zajdeme nebo jestli budeme doma. Joooj tak to to hezky vyšlo noo. Rozhodli jsem se že tam za ním stejně zajdeme ale nebudeme tam tak dlouho navíc jsem Alexovi slíbil že mu donesu jednu mikinu.

Kentaro
Došli jsem k Alexovi. Nevypadal moc dobře. On brečel? Má trochu zarudlý oči. Nathan vytáhl mikinu. Tu jsem mu Přeče dal já. To je ta černá kterou jsem mu tenkrát hodil do batohu, když to vypadalo že bude mít panickou ataku.  Nathan mu ji natáhl a Alex se trochu zachumlal. Je fakt roztomilý když spí. Mika jen stala a čuměla. Je vidět že trochu neví co se děje. Já jí to vlastně ještě neřekl. Chvíli jsme tam seděli a pak šli si sednout na dvorek nebo co to tu je. S Nathanem jsem ji to nějak řekli ale vynechali jsme věci co by Alexovi nejspíš hodně vadilo kdyby věděl že jsme to někomu řekli.

$_$_$_$_$_$_$_$_$_$_$_$_$_$_$_$_$_$_$_$
Hehe. Nekomentují už radši vůbec. Papá