Nemocný

15

Kentaro
Je mi z toho zle. Jak někdo tohle může udělat! A hlavně ještě jeho vlastní otec? No to je hnus tohle. Alex ležel na zemi brečel, klepal se a byl celý nahý. Je mi ho líto. Přiběhl jsem k němu. Nechtěl aby se ho někdo dotknul a není se čemu divit. Neskutečně se musí bát. Klekl jsem si k němu a začal ho hladit ve vlasech. Nejspíš mě poznal podle hlasu jelikož jsem na něj celou dobu mluvil. Podíval se na mě a obejmul mě. Objetí jsem mu oplatil přiběhl I Nathan. Taky ho objal. Vyděl jsem jak odvádí toho chlapa. Nathan si ho taky všiml. Nevypadal moc nadšeně. Alex měl zavrtanou hlavu v mojí hrudi takže to naštěstí neviděl. Přišli záchranáři a snažili se Alexe rychle ošetřit. Měl všude modřiny a řezné rány. Nejspíš i něco zlomeného. Byl strašně vyhublí byly mu přes kůži vidět kosti. Nebyl to moc pěkný pohled. Alex se bránil všem cizím dotekům. Nedivím se mu ale potřebuje to. Snažil jsem se ho nějak uklidnit. Po chvíli přestával reagovat. Upadl do bezvědomí. Ošetřili ho a odvezli do Nemocnice. Nathanovy prý dají zítra informace jak to s Alexem bude. Ještě se něco řešilo s policií. Jelikož je Nathan Alexův bratr stává se jeho zákonným zástupcem. Ještě se chtěli podívat jestli u něj Alex bude mít dobrý podmínky pro žití. Řekl jsem mu že můžou bydlet semnou. (Nemám důvod proč nemůžou bydlet u Nathana. Prostě budou bydlet u kentara.)  všechno bylo v pořádku. Zavolal jsem mamce a všechno jí řekl aby se nebála a byla dyztak v obraze. Nathan se chtěl ještě vrátit. Vešel do jednoho pokoje. Byl prázdný jen postel tu byla. Říkal že tohle byl jeho starý pokoj. Většinou tu byl s Alexem. Měli spolu hezký vztah prý, ale pak měl Alex s jejich mamkou autonehodu a Alex přišel o všechny vzpomínky co do té doby měl. Takže se vše změnilo vyprávěl mi Nathan. Vešli jsem do pokoje naproti. Byl krásný. Sice dveře byly z venčí rozmlácené ale jinak byly v pohodě. Tohle je určitě alexujlv pokoj. Má tu světýlka a nějaký starý fotky. Na posteli byl plyšák nebo spíš polštář. Nevím co to bylo ale bylo to roztomilý. Nathan to vzal do ruky. Otočil se na mě a oči se mu leskli. „tohle jsem mu dal já s mamkou. Bylo to asi před 11 lety. Pořád to má." Říkal mi. Vzal to sebou a ještě pár věcí který by Alex možná chtěl či potřeboval. Prošli jsem takhle celý barák a nějak ho uklidili. Vrátili jsem se domů. Nathan šel hned spát. Nedivím se dneska toho bylo moc a už je skoro 11.

Nathan
Ráno jsem se vzbudil brzo. Nick už byl taky vzhůru. Pozdravil jsem ho a on mě taky. Nasnidali jsem se a dohodli se že zajdeme na chvilku za Alexem nejspíš jen předat ty věci. Vyrazili jsem tedy. V nemocnici nás za ním naštěstí pustili. Vypadal snad ještě hůř než když tam ležel na zemi. Celej bledej a napojen na několik hadiček a dýchacím přístroji. Ještě jsem se nezeptal co všechno mu je a teď se ptát ani nebudu. Možná až odpoledne Když se vrátím. Pod ruku jsem mu dal toho plyšáka, mobil na stolek vedle postele a tašku s ostatními věcmi na zem k posteli aby nepřekážela. Kentaro na něj taky koukal docela smutně a utrapeně. Už jsem musel jít do práce a on taky. Dneska mám docela dost lidí na řadě tak si musím pospichnout abych za ním ještě stihl odpoledne dojít. Kentaro musel jít taky do školy. Před nemocnicí jsem se rozloučili a vydali každý svým směrem. Musím si Alexe pak vzít do péče a postarat se o něj. Podepsat nějakou tu smlouvu aby ho pustili dřív z nemocnice. Určitě se mu to teď nebude líbit. Moc lidí na něj bude sahat a tak. Je mi ho líto. Co jsem to udělal. Já si ho prostě nemohl vzít sebou já ho tam jak kretén musel nechat a totálně ho nechat zničit naším milováním tatínkem. Achjo. Hlavně mu nějak pomoct aby z toho nebyl tak v prdeli. Strašně se teď musí topit na dně. Došel jsem do kanceláře a čekal na lidi. Ty kráso to je a ještě teprve bude pěkná Odyssea.

Kentaro
Došel jsem do školy. Trochu nestíhám jelikož je 7:58 a já už měl dávno být připravený na hodinu matematiky s mojí třídou. Do třídy jsem přišel chvíli po zvonění. Všichni na mě čuměli jak na nějaký divný stvoření. Mika se hned začala vyptávat. Odbyl jsem ji že se nic neděje že jsem se jen špatně vyspal. Nebudu jim to říkat je mi jasný že by s tím Alex zásadně nesouhlasil. Dneska končíme docela brzo. Naštěstí! Začal jsem na tabuli psát nějaké lehké příklady co jsem probírali snad na začátku roku. Zjistil jsem že si to pamatuju. Ptal jsem se jich ještě jestli jim tohle učení vyhovuje a jestli si to dokážou zapamatovat a dobře se jim to učí. Většina řekla že jo. Toho zbytku jsem se zeptal co by chtěli změnit. Po diskutování mýho učení jsem jim ještě vysvětlil novou látku a zadal pár příkladů na doma abych věděl jestli to všichni pochopili. Konečně je predemnou poslední hodina. Došla za mnou Mika. „Hej jseš fakt divnej dneska a to jak jsi mě odbyl nebylo úplně hezký." Stěžovala si. „jo já vím promiň. Dnešek je divnej a včerejšek byl ještě horší." Odpověděl jsem ji. „notak kentro co se děje. Vypadáš jak kdyby jsi vyděl někoho umřít." Trochu jsem se zarazil. „heh naštěstí to přežil." Odpověděl jsem ji s nejistotou v hlase. Zůstala stát na místě a skoro ani nedýchala. Po chvíli zní vypadlo jemný 'co'. Nadzevl jsem ramena jako když nevím. „kdo to je?" Ptala se mě. „to ti asi říct nemůžu ta osoba by s tím asi nesouhlasila ale neboj nikdo z rodiny to není." Řekl jsem jí. Bylo vidět že si trochu oddchla ale stejně ji to trápilo. „nic hele to neřeš. Všechno je už v poho.               Nooo. A nechtěla jsi jít na nějakej koncert nebo co to bylo?“ radši jsem změnil téma. „jo chtěla ale on tam nikdo nejde a mě se tam nakonec taky moc nechce." Odpověděla mi. „jop dobře. Asi bych tě tam ale stejně nevzal takže to je takhle fajn. Už radši běž za ani ne minutu zvoní." Řekl jsme ji a ona běžela na hodinu. Poslední hodinu jsem nějak přežil a sprintil domů. Ještě jsem zavolal nathanovi. Říkal že to bude mít ještě na dlouho že buď tam mám jít sám nebo má na nej čekat." Asi an něj počkám. Nechci jít sám za Alexem. Navíc by to bylo divný. Jsem jen jeho učitel. Vlastně proč mu pořád tak lezu do prdele (😏).

###################################
Bruh. Vítám vás u kapitoly o ničem. Asi nemám nic co bych vám k tomu pověděla takže když budete mít něco vy tak napište prosím. Děkuju moc za čtení této Knihy. Upřímně vás obdivuju že to zvládáte I s Tima obrima chybama já bych to hned vzdala mě by to strašně sralo 😂no nic já se s váma loučím a 20. Prosince se doufám znovu uvidíme.