Nemocný

10

(Pohled kentara)
Posadil jsem ho zpátky na židli a zeptal se ho:„Nechces kafe?" Podíval se na mě, jemně zakýval hlavou na souhlas a zase hleděl na svoje vyklepané ruce. „A něco jinýho?" Zase jen zakýval hlavou, ale tentokrát na nesouhlas. Heh zajímaví. Vždycky nic nechce, teda pokud nepočítám kafe. Pustil se mě a já mohl jít udělat kávu.

(Pohled Alexe)
Nerad jsem ho pustil a on odešel. Vytřeštil jsem oči. Až teď jsem si uvědomil co jsem udělal. JA HO OBJAL A JEŠTĚ SE HO NECHTĚL PUSTIT! No ty vole. Co si o mě musí teď myslet! Ještě když ví že jsem gay. No ten si musí myslet že po něm teď jedu. Ale to není pravda! Jako jo sice je hezkej ale je to můj učitel! To nejde! To nemůžu! Ale je pravda že fakt hezky voní a to objetí bylo fakt příjemné a uklidňující a prostě dokonalé.

(Pohled kentara)
Než se dovařila voda chvíli jsem ho pozoroval. Bylo to docela zvláštní. V jednu chvíli vystrašeně vykulil oči, potom se zase zklidnil. Docela by mě zajímalo co se to v tý jeho hlavě děje. Ale přijde mi to roztomilé. Dovařila se voda zalil jsem to kafe a s hrnkama došel ke stolu. Podíval jsem se na něj. Byl celej zachumlanej v mikině a trochu se růžověl. Položil jsem před něj jeho hrnek. Podíval se na mě a vzal si ho. Hned se napil. „alexi? Můžu se na něco zeptat?" Otázal jsem se ho a on pokvyla na souhlas. „Jak to máš s rodičema? Vím tedy že matku nemáš, ale otce ano. Co jsem si všiml tak se o tebe moc nezajímá co? Kolikrát jsi tady byl, nikdo o tom nevěděl a nikdo tě taky neschánel." Řekl jsem mu co jsem měl v hlavě a trochu se zalekl jeho výrazu. Byl zase celý vystrašený.

(Pohled Alexe)
„ehmm no nějak to nikdo neřeší." Vůbec jsem nevěděl co mu mám na to odpovědět. Byl jsem nervózní a vůbec nevěděl co mám dělat. „Aha no tak asi to nechám být. Stejně bych z tebe nic nevytáhl." Řekl a měl pravdu. Podíval jsem se na hodiny, bylo 11, když teď vyjdu tak bych měl být doma ještě dřív než otec a to by bylo úplně nejlepší. „No já bych už měl jít." Řekl jsem ještě trochu nervózně. Sundal jsem si jeho mikinu a podal mu ji. „To je dobrý nech si jí. Stejně ji nenosim a jen bych ji vyhodil." Zakyval jsem hlavou že ne, protože tohle nemůžu je to jeho mikina. Jen si povzdechl, vzal mikinu, obešel me a dal mi ji do batohu. „Řekl jsem ať si ji necháš, protože já bych ji vyhodil a to je škoda. Ještě když se k ní tak tulíš." Zasmál se, ale já zčervenal. Poděkoval jsem mu za všechno a spěchal domů. Už jsem byl doma. Konečně. Zalezl jsem k sobě do pokoje, lehl si na postel. Usnul jsem, protože mě vzbudili silné dupoty a křiky zezdola. Sedl jsem si rychle na postel a koukal na dveře. Počítal jsem vteřinky kdy se rozráží dveře a já uvidím mého otce. Stalo se jak jsem očekával. Rozrazili se dveře a v nich stal můj otec. Došel ke mě, vzal mě za krk a táhl mě dolů. Hodil se mnou před vchodové dveře. „Čekej tady za chvíli přijde zákazník." Zakřičel na mě a já už věděl co mě čeká. Díval jsem se na otce. Měl strašně velký zorničky a rozpíchanou ruku ještě k tomu nehorázně smrděl alkoholem. Se divím že ho to ještě nezabilo. Domem se rozezněl zvonek. Otevřeli se dveře a mě se naskytl pohled na už bohužel známou tvář. Jako vždy si mě hodil přes rameno, hodil mě na zadní sedačky auta a vyrazili někam co já vím kam. Neměl jsem žádnou reakci, jsem už na to zvyklý. Choval jsem se jak hadrová panenka. Dojeli jsem a mě zase vzal na rameno, hodil se mnou na postel. Přikázal mi ať se svleču. Udělal jsem jak říká. On udělal totéž. Přibližoval se. Uhghg prosím pomoc. Různě na mě sahal. Moje tělo se rozklepalo. „Alexiii. Říkal jsem ti ať už to neděláš." Řekl tím oslizlim hlasem do mého ucha. Přejel po čerstvých ranách na mé ruce a hrudi. Ruce rychle odendal a přemístil je na vlasy. Otočil si mě na břicho, tak aby měl přístup k němu vstupu. Vjel do mě hned dvěma prsty. Vyjekl jsem bolestí. Křečovitě jsem stisknul polštář a hlavu si do něj zabořil. Vyhrkly se mi slzy do očí a mé tělo se rozklepalo ještě víc. Různě prsty roztahoval a posouval hloubš a hloubš. Bolelo to jak prase. Vyndal ze mě prsty a nahradil je svým údem. To jsem doslova zakřičel. Mám pocit že mě natrhl. Opravdu moc to bolelo. Nejsem si jistý jestli to vydržím ještě dost dlouho. Vím totiž že když omdlím, probudí mě a dostane do mě nějaký prášky, který mi v tom zabrání. Jenže to já nechci. Párkrát už to do mě dostal a bylo mi z toho zle ještě další tři dny. Prorážel se čím dál tím hloubš do mého břicha. Vyděl jsem jak je hluboko, protože všude kde je mám vyboulené břicho. Po asi 15 minutách jsem omdlel. Zjistil jsem to až když mě probral a ani jsem se nastačil vzpamatovat už jsem měl v puse ty prášky. Odmítal jsem je zpolknout, ale hned co jsem otevřel pusu že je vyplivnu zavřel mi jí a mě nezbývalo nic jiného než to spolknout protože se ty prášky začali rozpouštět a to bylo fakt nechutný. Spolknul jsem to a on mě konečně pustil. Ehgggg myslel jsem že se udusím. Znovu přešel do té polohy nadzvedl si mé boky a přikázal mi že je takhle mám nechat. Udělal jsem tak. Vzal mě za ruce, tím si mě nedzvedl. Bolelo to protože jsem byl pořád zády k němu. Držel si mě za ruce a silně do mě přirážel. Brečel jsem a křičel bolestí, po chvíli už tedy jen chraptěl protože jsem si vykřičel hlasivky. Trvalo to takhle asi hodinu a půl. Sakra ten chlap neví kdy má dost. Naposledy se udělal a odhodil mě. Kamsi odešel a já byl šťastnej že už je to za mnou. Promnul jsem si ruce. Bože jsou úplně zarudlý z toho jak mě silně držel. Měl jsem obtisk jeho rukou i na mém krku. Vrátil se s nějakým navlhčeným ručníkem. „Už neřvi. Jsi jak malý dítě." Řekl a utřel mě. Podal mi moje věci a já se z těží pomalu oblékl. Hodil si mě přes rameno jako vždycky a šel se mnou do auta. Hádám že je půlnoc možná i po, protože už když si pro mě přišel byla temná noc. Už si toho moc nepamatuju usnul jsem. Probudil mě až tvrdý náraz na podlahu. Otec si převzal peníze od Tomea nebo jak ho nazval. Zavřel za ním dveře a šel ke mě. „Slyšel jsem že jsi byl dneska docela hodný. Neodporoval a nebránil se." Řekl mi. To jsem nečekal, myslel jsem že mě seřve, jako vždy. „ do konce týdne nemusíš do školy. Omluvím tě. To máš za odměnu. Vypadá to že začínáš chápat jak to chodí." Zůstal jsem ztuhle sedět na zemi. Usmál se na mě a vzal mě do náruče. Položil na postel přikryl mě a odešel. Watafak!? Nevím jak mám reagovat. Nebo co mám prostě dělat. Sedl jsem si na postel a tělem se mi rozjela palčivá bolest. Fajn to byl blbý nápad. Lehl jsem si a po pár vteřinách se propadl do toho úžasného spánku.

(Pohled kentara)
Je roztomilý když se červená. Hodil jsem mu tu mikinu do tašky a on se rozběhl domů. Bylo už půl čtvrté. šel jsem udělal pozdní oběd. Nic moc se toho za dnešek nedělo. Až k večeru když jsem neměl co dělat, jsem si hrál s kouruem. Pípla mi zpráva na mobilu. Podíval jsem se kdo to byl. Zarazil jsem se. Otec Alexe? Omlouvá ho na celý týden. To je zvláštní, ale zase je to milé. Zvlášť když říkal že se o něj nikdo moc nezajímá. Ale proč ho omlouvá. Žádný důvod tu není. Hmmm asi to je rodinný důvod. Nestaral jsem se o to a šel si zpátky hrát s kouruem. Byl celý šťastný. Poslední dobou jsem se mu moc nevěnoval. Když jsem byly oba unavený lehli jsem se do postele a usnuli.

∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆
Juuuj vítám vás u 10 kapitoly🤗. Doufám že se vám líbí prtoze se to začíná konečně trochu rozjíždět.  Nicméně Jen pro pochlubeni tato kapitola má cca 1400 slov. (Hehe) jo a v tento měsíc mám v plánu vydat ještě jednu kapitolu takže se těšte🫣😏. doufám že jsem vám teď trochu zamotala hlavy.
Jo a už vím proč mi neposilate ty chyby 😑. Je jich tam tolik že kdyby jste je měli byť jen polovinu vypsat zabralo by vám to půl dne🥹minimálně teda ty první kapitoly. No už nevím co dál napsat takže se zatím mějte a já vás tímto dočasně opouštím 😝. Pápá.